Osvietenie

Neskutečně mrazivé. Když se podíváte na dnešní rádoby horory nelze se nepodivit co se to sakra stalo. Strach nedělají laciné lekačky, ale dusivá atmosféra, která tlačí hrdiny za práh šílenství. Jestli je něco s filmaři, nebo diváci nějak zblbli? Průjezdy na trojkolce a návštěva pokoje 237 jsou děsivé už ve své podstatě (osamocenost, bezbrannost) a ne proto, že na mě bafne bubák. Nickolson skvělý, už zpočátku malinko divný, ale pořád dostatečně přirozený. Manželka ve své jednoduchosti většinu času "normální", vypadá minimálně vizuálně hodně zvláštně. Co se týče Dannyho, ten je oproti knize z hlavního tahouna degradován na dětské médium plné strachu, paradoxně jsem s tím neměl velký problém. U Kubricka to dokonale funguje. Krev z výtahu super, finále v bludišti opravdu povedené. Možná lepší než to s kotlem. (10.05.2016)

Po zkušenostech s režisérem jsem už k tomuhle filmu přistupoval docela s obavami. Přesto je to podle Kinga a naštěstí tam hrají herci, kteří tam hrají, takže až tak strašný to není. Ale přesto je to jako obvykle o ničem, zdlouhavý a nudný v každým záběru. Seru na to, jestli je kompozice obrazu nebo propojení děje a hudby nebo kamera a střih nebo režie geniální, pokud mě film nebaví a to tento tedy rozhodně nebavil. Je to sice jedna z podařenějších Kingových adaptací, přesto absolutně nedosahuje na filmy jako Zelená míle nebo Misery či jen to obyčejný televizní To (první část, abych byl přesný). Přechod Torrance z normálního chlápka je navzdory dlouhé stopáži uspěchaný a nerealistický. Vlastně je v jednu chvíli normální a během tří dnů naprosto otočí. A vysvětlení, které je paradoxně již na začátku, taky nežeru. Změňte přísloví Za vším hledej ženu na Za vším hledej indiánský pohřebiště, to už tu bylo nesčetněkrát a mnohem líp. Režisér se neustále vyžívá v dlouhých záběrech na neustále ty samé chodby, na stejné pokoje, na zdi, na nic doprovázené hudbou, která má navodit horrorovou atmosféru. Ale nenavodí, protože na to příliš burácí, příliš tu atmosféru vyžaduje, příliš o sobě dává vědět. Nicholson tu podává skvělý výkon, přestože o jiném člověku bych řekl, že přehrává. Přijde mi ale, že je to vlastně skoro stejná kreace jako jeho Darryl Van Horn v Čarodějkách z Eastwicku. No, vyvrcholení filmu je tentokrát opravdu vyvrcholením a ne nezáživným ničím. Konečně se tam něco děje a tak se divák aspoň těch posledních patnáct minut filmu nenudí. (17.10.2006)

„Zlato, som doma.“ Hororové filmové spracovania románov Stephena Kinga sa spravidla obmedzia na hrozné (SLEEPWALKERS), uchádzajúce (STRIEBORNÁ GUĽKA, CUJO) a výnimočné. Posledne menovaná kategória je najnepočetnejšia a stoja za ňou renomovaní „a vážni“ režiséri ako Cronenberg (MŔTVA ZÓNA), De Palma (CARRIE)... a samozrejme geniálny vizionár Kubrick so strhujúcim, majstrovsky vystupňovaným OSVIETENÍM. Ťažko povedať, či výnimočnej hororovej snímke viac dominuje nezrozumiteľný posledný záber s fotkou, výprava zasnežených veľhôr, výborná, nervózna a tiesnivá atmosféra, či herecký výkon fenomenálneho Jacka Nichoslona (ale aj ostatní sú super). Bavilo ma to oveľa viac, ako fádna knižná predloha. Paradoxne sám King Kubrickovu verziu odjakživa neznášal a v roku 1997 s režisérom Mickom Garrisom inicioval (ako producent a scenárista) vznik (priemernej a dávno zabudnutej, na rozdiel od Kubricka) televíznej mini-série s mizerným Steveom Weberom. (22.06.2006)

Ještě předtím, než jsem toto kultovní dílo prvně zhlédla, jsem se podívala na trailer s nepopsatelně strašidelnou a mrazivou hudbou a krví valící se z výtahu. Měla jsem pocit, že na tak strašně děsivý a mysteriózní film se nikdy neodvážím podívat. Poté jsem se odhodlala a tento film se pro mě stal jedním z nejlepších vůbec. A nejen v rámci hororu. Je to mistrovská ukázka filmařského umění. Je to geniální Stanley Kubrick a ďábelský Jack Nicholson. Je to dokonalé úvodní intro. Je to fantastická hudba. Je to zlo, které bude vždy přetrvávat v místech, událostech a lidech. Je to neopakovatelně a fenomenálně budovaná tísnivá atmosféra, která neustále houstne a dopadá na diváka. Hory. Zima. Samota. Wendy a Jack. Danny (boy) a Tony. Overlook. Delbert Grady. Ticho, prázdný hotel, prázdné chodby, venkovní bludiště, pokoj s číslem 237 a všudypřítomná hrůza z něčeho, co se nazývá jako REDRUM... "Come play with us, Danny. Forever and ever and ever..." (11.07.2006)

Kulhavý ďábel Jack Nicholson pronásleduje se sekerou v ruce svou k smrti vyděšenou manželku Shelley Duvallovou. Hudba zní, jako když smečka duchů pořádá bál, uzavřena v komíně; kamera si udržuje znepokojený odstup a v okamžiku, kdy Nicholson mazlivým hlasem pronese repliku "Kůzlátka, otevřete vrátka" vám po zádech bruslí mráz. Jestliže jste tuto horrorovou klasiku podle Stephena Kinga ještě neviděli, určitě to napravte. (19.02.2003)