Červenofúz

Velice strhující snímek z prostředí nemocnice pro chudé a strádající. Nežil jsem v té době, takže nevím, jak věrně Kurosawa vystihl tehdejší názory na svět nebo nálady, ale jestli to tak, jak to popsal, bylo jenom z půlky, tak bych tam nechtěl žít ani za nic. Tři hodiny dlouhý epos mě ani v nejmenším nenudil a množství příběhů z různých prostředí jenom zvyšovalo, s přibývajícím časem, můj zájem o osudy lékařů a pacientů. Klasicky vynikající Toshiro, jehož postava byla trochu upozaděná, ale to ani v nejmenším nevadí... na malém prostoru rozehrát tak obrovský koncert. Bravo mistře... (22.12.2008)

Epizody, poměrně chabě slátané dohromady. Podle mého mínění ani skvělá režie nedokázala vyrovnat polopatičnost scénáře. A jako pohádka o prozření a správných hodnotách.... hm, hm. Nicméně pozoruhodný Mifune exceluje, např. scéna při inkasování peněz za léčbu boháče byla podle mne jedna z jeho vrcholných.... (28.10.2006)

Čtyři hvězdy dávám z toho důvodu, že film má tři hodiny a místy se vleče, přesto se jedná o zajímavý snímek o smyslu lékařské profese. Mifune je jako Rudovous vynikající, Kurosawa taky exceluje. Nejzajímavější je linie v závěru filmu, kdy se řeší vztah mezi malým zlodějem a holkou, kterou Rudovous unesl z bordelu, aby ji vyléčil. Ale i ostatní minipříběhy jsou zajímavý. Rudovous má taky dobrý hlášky a dokonce i přepere bandu vyhazovačů! Škoda, že film nebyl tak o půl až třičtvrtě hodiny kratší, to by bylo na pět hvězd. Přesto je to velmi dobrý film, ale rozhodně není pro každého. (22.12.2008)

Autorský koncept, který v 50. letech ustanovil režiséra za tvůrce-Boha, není pomýlený jen z důvodu nemožnosti nahlížet komukoliv do hlavy a teamworkingu širšího ansámblu na díle, rovněž je problematický z hlediska autorů-značek, vůči nimž cítí divák pokoru a jihne, ztrácí soudnost. Slovy klasika: Dobrý režisér špatné filmy netočí. ____ Mixne-li se jakýkoliv film asijskou provinciálností, kde se s oblibou řeší sondy mezi obyčejné lidi po vzoru neorealismu, vyleze z něj zákonitě společenský komentář, nic víc, a totéž se přihodilo zde. Kurosawa podobně jako Godard miloval klasické hollywoodské filmy a sám nevěděl, kam patří, zda na Východ, či na Západ, zda následuje práci kamenu japonského filmu 30. let, režiséra Ozua, mistra střihu a detailu, nebo Mizogučiho táhlé, distancovaný záběry. Kurosawa sám přiznal, že v každém jeho filmu jsou maximálně 3-4 minuty skutečné kinematografie. Dobrá, ale kdo je má v těch pře-timeovanejch špageťácích hledat? ____ Doktoři zde spíš rozmlouvají, než léčí, Kurosawa převádí denní pinožení do pokojné filozofické roviny o moudrém a přísném učiteli, pod jehož vedením vstupuje žák na cestu k dobru (nemocnice je zčásti vězením – nápravnou, a zčásti tělocvičnou – bojové sporty taktéž očišťují duši nezvedených mladíků), což je snad jediné východisku filmu; jeho relativita v posunutých dialozích mezi vývojem postavy a jejím výchozím stavem. Je třeba vnímat, co postavy říkají, ne jak to říkají. Červenobradáč ale není geniální, ani vizionářský. Musíte ho tolerovat víc, než on bude tolerovat vás. (22.04.2008)

Viděl jsem to kdysi a no a pravdou je, že zase až tak mě to tolik nebavilo, přesto jsem si řekl že to s odstupem času budu muset vidět ještě jednou. Nu tak se i stalo (Díky Japonské velvyslanectví na Slovensku) a nutno říct, že úžasné. Pravda některé scény působily pořád dost pofidérně, off-topic bitka byla pořad dost off-topic, přesto je to vážně skvělý film, jen jsem si po čas filmu kladl stále jednu otázku. Musel si Toshiro Mifune kvůli roli obarvit vousy nebo ne? (03.03.2011)