Arizonský sen

Přiznávám, že po shlédnutí filmu Černá kočka, bílý kocour jsem čekal něco jiného, což zřejmě ovlivnilo i mé hodnocení. Přes všechnu skvělou filmařinu i neuvěřitelné citace filmové klasiky mám z toho všeho značně rozporuplné dojmy. Možná jsem málo invenční, ale proč musí Kusturica všechno balit do podivnosti, aby mu stálo za to o tom vyprávět? (24.08.2007)

Fantaskní příběh, který vás ihned vtáhne do děje, pokud se mu přizpůsobíte a rádi sníte. Potom se dostanete do světa snů, tužeb, lásek a nevšedností. Kouzelná Lili Taylor je královnou melancholie, Vincent Gallo zase král bizarnosti. Fay Dunaway s Johnnym Deppem jsou snílci k pohledání. Musím říct, že mě Emir Kusturica a jeho velmi osobitý film inspiroval k tomu, abych se jednou po hodně drsné kocovině probudil někde v arizonském zapadákově. Iluze musí být dokonalá jedině v tom případě, když uslyším i hudbu Gorana Bregoviče. Jdu to vyzkoušet.....:) (31.12.2019)

Na tomto filmu mě zaujala více jeho forma, než jeho obsah, na jednu stranu jsem filmem fascinovaná, ale na druhou jsem se stále nemohla do filmu úplně položit. Hodně se zde střídají nálady, chvíli se divák směje a vzápětí utírá slzy. I několik dnů po zhlédnutí nemůžu film úplně vyhnat z hlavy, rozhodně na tom něco je a každý si z filmu může něco odnést. Velká poklona především za scénu v bouřce, při které mi stály všechny chlupy na těle. Už jen díky této scény si budu muset vyhledat další filmy režiséra Kusturica. (30.08.2012)

„Arizonský sen” je v prvom rade - surrealistická a nezávislá dramédia od sarajevského režiséra Emira Kusturicu, s účasťou balkánskeho štábu, súčasne s anglicky hovoriacimi hercami, ale našťastie sa odohrávajúca výhradne iba za oceánom na Aljaške, v New Yorku, no najmä v Arizone, citujúca najväčšie klasiky strieborného plátna, trebárs chronologicky podľa rokov, od North by Northwest, cez Godfathera II, až po Raging Bulla, s častým výskytom snových sekvencií s Eskimákmi a s lietajúcimi rybami, či tiež s naprosto čudným obsahom, a to ani nehovoriac o mimoriadne bizarných postavách, ktorým som sa jednak snažil plne (po)rozumieť, ale bohužiaľ, býval som z nich neustále zmätený ! Nielenže som absolútne nerozumel jednotlivým charakterom, ale taktiež mi neprestajne unikal i scenár spojený s chaotickou réžiou, z čoho sa nakoniec vykryštalizovali neuveriteľne dlhé dve hodiny a ešte čosi extra, čo bolo na jednej strane hrozne úmorné, až pomaly snáď vyčerpávajúce, no na strane druhej, sa to snažil všelijakými (ne)dostupnými prostriedkami vykompenzovať herecký ansámbel, medzi ktorými dominoval ešte ani nie 30-ročný Johnny Depp, ktorý sa mohol oprieť o skúsené Faye Dunaway a Lily Taylor. Zo všetkých zrejme najviac vyčnieval práve Vincent Gallo, ktorého citované imitácie filmov som si maximálne vychutnával ! Čo povedať na samý záver ? Vidieť znovu by som to už síce vôbec nechcel, ale svojich divných fanúšikov si film asi neskôr nájde, no ja k nim patriť nebudem, keď zároveň ku Kusturicovi sa tak rýchlo nevrátim... (26.10.2020)

Rusi tvrdia, že ak v prvej polovici nejakého filmu skúša herec scénu z filmu Na sever severozápadnou linkou na nečisto, tak v druhej polovici ju akiste zažije na vlastnej koži. Ja a Emir si asi nikdy nebudeme rozumieť. Osobne mi magický realizmus a kadejaké snové pasáže vo filmoch (a ani v knihách) nevadia, lenže musí byť za nimi kvalitný príbeh. Johnny tu bol ale hodný zaľúbenia. 2,5* (10.08.2019)