Terminátor: Temný osud

Marketingové oddělení Paramountu by mělo dostat padáka. Trailery šestého Terminátora totiž moc nereflektují výsledný film, který je daleko říznější a nabušenější, než by se mohlo zdát. Šestka je (stejně jako první dva díly) velkou a přímočarou honičkou, v níž je padouch vždy jen půl kroku za hrdiny, takže ani není čas na nějaký balast. Miller prostě sází jednu akci vedle druhé, prokládá to tak akorát nosnými dialogy, a i když je tu pořád moc digitálních berliček, razantní eRko to bohatě vynahrazuje. Skloubit staré a nové, zvládnout v tom ukočírovat tři silné hrdinky, a ještě patřičně využít Arnolda, se zdálo jako takřka nemožný úkol. Tim Miller ho ale zvládnul a posílá do kin nadprůměrnou popcornovou jízdu, u níž mě zazděná kampaň (a tudíž nevyhnutelné finanční selhání) začíná nehorázně štvát. (8/10) (25.10.2019)

Při sledování Dark Fate Tima Millera krásně vynikne režijní genialita a preciznost Jamese Camerona. A je jedno jestli hovoříme o stupňování dynamiky příběhu, ikonických momentů a hlášek, temné vize budoucnosti, či snad akčních scén. Momentky z ocelárny z T2 jsou o dvě třídy působivější, než scéna na přehradě v Dark Fate, která působí po x minutách únavně, sterilně a především digitálně. Ne že by snad poslední T neměl své dobré momenty, které se točí především kolem genuine Mackenzie Davis a Lindy Hamilton, ale pořád je to ta stejná generická šablona naháněček dvou robotů, jen jsou víc nápadití, nebo se toho víc rozbije. Sem tam se ukáže Arnold, aby ukázal, že stále umí tekoucímu kolegovi nakopat prdel a zahláškuje nějaké ty svoje klasiky. Těžko chápat kde někdo vzal to, že T Dark Fate je nejlepší od T2 a jediný další relevantní pokračování. T3 mělo působivější souboje a Salvation bylo napumpované kulervoucím vizuálem a dokonalým postapokaliptickým feelingem - škoda toho finále. Směle tedy poslední film můžeme zařadit mezi přispěvky druhé jakosti. Určitě ne nad ně. (02.11.2019)

Na styk s Arnoldem jsem se velmi těšil, myslel jsem, že mě nemůže nikdy zklamat, ale tak trochu se stalo. Náš styk byl neustále přerušován nežádoucími ženskými postavami a probíhal přes politicko-korektní ochranu, která z energického vymrdávače udělala starého impotenta. Což o to, samotné akční scény byly schopné citelné penetrace, ale ta omáčka okolo působila, jak nežádoucí, nudná předehra. Pardon, to je pleonasmus, předehra je vždy nežádoucí a nudná... 6/10 (29.01.2020)

Dva největší blockbusteroví titáni Arnold a Sly se od poloviny osmdesátek do poloviny devadesátek vzájemně předháněli a reagovali na sebe, ale co si budeme povídat, Arnold z toho vždy vyšel lépe, protože myslel na publikum a bral vše s nadhledem. Na sklonku svých kariér se oba zdá se na toto období rozpomněli a oba natočili revitalizace svých nejikoničtějších postav. Jak pátý Rambo, tak šestý Terminátor se navíc odehrávají na hranici mezi USA a Mexikem a reflektují aktuální téma migrace do USA. Jenže příznačně pro oba aktéry zatímco Stallone celý biják směřuje do jurodivě konzervativního bludu, kde sebe staví do popředí, v novém Terminátorovi nechává Arnold prostor jiným figurám, aby mohly vyprávět svoje příběhy. Temný osud sice kráčí ve stínu prvních dvou filmů série, ale právě že ví, že je nikdy nemůže překonat, a tak své dědictví využívá ve svůj prospěch. Sice výrazně spoléhá na fanservis, nicméně dělá to s nadhledem a šarmem, ale hlavně má co nabídnout mimo to. Společné scény s Lindou Hamilton a Arnoldem Schwarzeneggerem potěší každého fandu, ale mnohem lepší a zásadnější tu jsou pasáže rozvíjející postavu Sarah Connor a dokonce i celá linie s bojovnicí z budoucnosti Grace. Někdo by mohl filmu spílat, že jen jede podle seznamu liberálních témat a motivů dnešní doby v USA. Jenže stejně jako Cameronovy vlastní filmy také Temný osud ukazuje silné ženy nikoli jako fetiš či dobově poplatné klišé, ale prostě vychází z dramatického potenciálu ženských postav, které tváří v tvář okolnostem naplňují svůj potenciál aktivních hybatelů děje a cool postav. Stejně tak tvůrci nešli cestou „aktualizace“ franšízy pro dnešní dobu (jako blouznivě překombinovaný předchozí díl), ale využili dramatického potenciálu "minoritních" (ve smyslu doposud stojících mimo mainstream) příběhů k posílení svého vlastního vyprávění. A tak i když se člověk neubrání euforickému konstatování, že tu po mnoha letech konečně zase máme pořádného zábavného Terminátora, o to radostnější je, že může dodat také pořádně ženského, svěže mexického, ale především prostě pořádně funkčního díky skvěle napsaným a ztvárněným figurám. Jestliže dříve člověk doufal, že se v příštím pokračování alespoň vrátí Arnold, tentokrát si přeje, aby se vrátila Linda Hamilton a především Mackenzie Davis. ___ SPOILER -> ___ Mimochodem Temný osud slouží jako skvělá praktická ukázka důležitosti a síly reprezentace pro formování pozitivních vzorů. A to jednak tím, jak působí na diváky, ale také skrze jeden z ústředních motivů vyprávění, potažmo dynamiky mezi jednotlivými postavami, obzvláště pak ústřední dvojicí (kde nás film směřuje k předjímání jisté formy vztahu, aby se nakonec ukázalo, že jádrem onoho vztahu je ve skutečnosti obdiv a respekt). ___ <- SPOILER (02.11.2019)