Imperial and Royal Field Marshal
Réžia:
Karel LamačHudba:
Jára BenešHrajú:
Vlasta Burian, Theodor Pištěk, Helena Monczáková, Máňa Ženíšková, Jiří Hron, Čeněk Šlégl, Jan W. Speerger, Jindřich Plachta, Ivo Richard Stuchlý (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ačkoliv populární pražský divadelní komik Vlasta Burian byl častým hostem ve filmových ateliérech ještě v době němého filmu, teprve zvukový film dokázal úspěšně využít mnohostrannosti a výjimečnosti jeho talentu, jehož nedílnou součástí byl slovní projev, muzikálnost a nesporné nadání k imitacím všeho druhu. Hned jeho první zvukový film z roku 1930 C. a k. polní maršálek, který režíroval Karel Lamač, se stal hitem. Diváci se hrnuli do kin nejen proto, aby z plátna uslyšeli českou řeč, ale hlavně aby uviděli a uslyšeli Vlastu Buriana, který zde přesvědčivě dokazoval, že teprve dar řeči z něj dělá prvotřídního komika a znamenitého herce. Předlohou filmu se stala fraška E. A. Longena, komedie o setníku Františku Procházkovi, který využije situace a vyzkouší si maršálskou uniformu. Je tak považován za vrchního velitele rakouské armády a způsobí u zapadlého útvaru v Haliči nevýslovný poprask. Filmový přepis překypoval situační komikou i slovním vtipem, umocněným režijními nápady. Film přesvědčivě dokázal, že čeští tvůrci si rychle osvojili nejen novou technologii, ale že našli i adekvátní filmovou řeč. Umělecký úspěch se zde snoubil s mimořádným úspěchem technickým i diváckým. (Česká televize)
(viac)Recenzie (104)
Zámena postáv ako obľúbená zápletka tej doby vo filme jedného muža, ako to už u Buriana býva zvykom. Svojimi dlhými výstupmi a grimasami nedá veľkú šancu ostatným na pritiahnutie pozornosti. Keďže je to jeden z prvých zvukových ČS-filmov, tak netreba celkom odsúdiť slaboduché dialógy, ale nedá sa povedať, že by som sa bavil. ()
Další film s Vlastou Burianem, který jsem viděla. Doháním skluz. Burian je tak typický pro filmy pro pamětníky, že ať se podíváte téměř na cokoli, máte skoro jistotu, že ho uvidíte. Tento film měl pomalejší rozjezd a líbil se mi méně než Anton Špelec, kterého jsem viděla předtím. Ještě stále na tu burianovskou srdcovku čekám a doufám, že brzy přijde. Ovšem i přes pomalý rozjezd, kdy jsem se o osud filmu málem bála, přišly vtipnější momenty, hlášky a Burianovo pitvoření, které vám vykouzlí úsměv na rtech, takže nakonec slušných sedmdesát. ()
Srdcovka, tenhle film si vždycky rád znovu pustím už jen kvůli té dobové atmosféře a kvůli výborným hereckým výkonům prakticky všech zúčastněných. Zásadní dílo naší národní kinematografie a zároveň takové okénko do historie našeho herectví vůbec. Nízké hodnocení nechápu, pro mě jde o nadčasovou komedii, která dokáže pobavit i více než po stu letech. 5/5 ()
První Burianův zvukový film jsem nedokoukal na prvý pokus ani do konce. Nějak mne to moc nesedlo v porovnání s jeho pozdějšími filmy. Skončil jsem u sekvence kdy se dovídáme o člověku co se dožil 105 let a celý život se netknul alkoholu. Inu tedy to chci také a vylil jsem veškerý alkohol co se u mne nacházel až na jeden dar do výlevky, snad to podzemní vody zvládly. Na druhý pokus jsem to už dal celé a nelituji času. Když jsem se dostal až k té části kde jsem posledně skončil, velmi mne překvapily další momenty z té sekvence kdy jsem se dozvěděl, že dotyčný abstinent měl také pana bratra kterému je 118 let a není přítomen protože je jako obvykle zkárovanej pod obraz. Byl jsem fakt nesmírně rád že jsem to tentokrát dokoukal do konce. Jednak ten film vůbec není špatný, ano nemá ideální rytmus, ale zábavy a burianovských fórků je tam docela dost a Burian se už tu předvedl jako Velký Herec, druhak přestal jsem dělat na studentských večírcích ostudu a otevřel jsem darovanou slivovici, která se mezitím stala pětiletou a zcela osvobozen od předsudků jsem se podíval na její dno. 70% (ten film). ()
Film využívá již "klasické" zápletky z Gogolova Revizora. Vlasta Burian představuje penzionovaného vojáka, který přijede navštívit svého synovce a je tam mylně pokládán za polního maršálka provádějícího vizitu. Jedná se o jeden z prvních československých zvukových filmů, zvuk včetně hudby byl natáčen kontaktně. Zároveň vznikaly dvě další jazykové verze - francouzská a německá. Z filmu mám dojem hrozného amatérismu, je vidět, že se zvukovým natáčením neměl štáb žádné zkušenosti. Film je zásadní dílo naší filmové historie, ale jinak se mi nelíbil, Vlasta Burian mi svým projevem nikdy moc nesedl. ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (15)
- Film je považován za třetí zvukový film v ČSR. Prvním je až dodatečně ozvučený Tonka Šibenice (1930). Druhý v pořadí je film Když struny lkají (1930). (Dzonysek)
- Výrobní náklady české a německé verze dosáhly výše 3,5 milionů. (Mertax)
- Počnúc týmto filmom patril Vlasta Burian (František Procházka) k najlepšie plateným hercom, jeho honorár bol sto až stotridsať tisíc korún. (Raccoon.city)
Reklama