Hovory s TGM

Musím říct, že převládá spíše mírné zklámání. Já čekal především vybroušené dialogy v podobě názorových střetů, argumentačních rozborů, ale Pavel Kosatík chtěl jít zjevně jinou cestou. Vytvářet témata k zamyšlení směrem k denšnímu publiku, které vkládal do úst dvou našich historických velikánů. Ještě mě trošku trápila zkratkovitost dialogů a dokonce jsem měl občas i rozporuplný pocit, třeba ton a slova, který volil TGM v podání Martina Huby na Aloise Rašina zněji vysloveně pohrdavě a ač TGM netrpěl láskou směrem k Rašínovi, měl k němu velký respekt, takže dost pochybuji o takových výrocích. Uznávám však, že mnoho vět znějících ve filmu má svou váhu a sdělnost. K Martinu Hubovi nemám nějak zasádnějších výhrad, ale Jan Budař, nevím mezi kolika a jakými herci se v castingu vybíralo, ale působil na mě spíš jako výplň do dua a ne jako spolutahoun. Jako divadelní představení by to mohlo být docela zajímavý. (20.04.2019)

VŽDYCKY SE DÁ UDĚLAT VÍC. Je jasné, že snímek je stylizovaný, komorní, má minimalistický až divadelní styl, ale přes to všechno je zábavný, napínavý, historicky cenný, herecky bravurní a důležitý. Díky Červenkově cílevědomosti a Kosatíkově erudici se dají odpustit případné chyby a otřesné české filmy letošního roku (Revizoři) mají svoji protiváhu. A zbytek taky nevypadá špatně! 90%. (23.10.2018)

Za mne super. Minimalistický a přitom mnoho podstatného vystihující film. Mně je samozřejmě jasný, že tohle všechno si Masaryk s Čapkem neřekli během jediný procházky a že leccos z toho si možná neřekli vůbec. Tady jde ale o něco jinýho. Vystihnout Masaryka, jaký (podle Kosatika) byl doopravdy. A ne toho z učebnic. A to se myslím dost povedlo. (08.11.2021)

Nejdůležitějším členem filmového "realizačního týmu" je zde nejspíš filosof Pavel Kosík. Jeho současným "Hovorům" je vhodné podsunout jeho "Předpotopní úvahy" vydané před dvaceti lety, v nichž se staví (oprávněně) silně kriticky vůči současné evropské, americké a samozřejmě i české civilizaci budované opět a znovu na základě masarykovských principů demokracie a křesťanského humanismu (viz "Ideály humanitní). Snad nás do obrazu zčásti uvedou úvahy o Rašínovi a jeho příjezdu do republiky jako "diktátor", včetně možnosti jiného použití legii. Vratkým úvahám o Oldře Sedlmayerové bych ale rozhodně upřednostnil Kosíkovy názory na spolek s příznačným názvem "Mafie". Způsob víceméně nezávazného klábosení o životě je mi ovšem milejší než možné pokusy skládat z Masarykových děl "filosofii", kterou není možno založit na tom, co chci, co považuji za ideál nebo jak se má slušný člověk chovat v té či oné situaci. (01.01.2020)

Jsem ráda, že se u nás v dnešní době někdo odvážný pustí do takovéhoto komorního konverzačního stylu filmu. Chce to kus odvahy. Dvě hlavní postavy si pozornost jistě zaslouží. Masaryka si dodnes vážím a Čapkova tvorba mne provází celý život. Film je příjemný, i svou délkou, a pan Červenka si nemohl na hlavní roli vybrat nikoho vhodnějšího, než je pan Huba. Spolkla jsem mu vše i s navijákem. (30.10.2020)