Červení

Zřejmě životní dílo herce a režiséra Warrena Beattyho. Životopis amerického novináře a socialisty Johna Reeda byl jeho vysněným projektem, s přípravami na něj (rozhovory s pamětníky, které filmem průběžně prostupují) začal již počátkem sedmdesátých let. Beatty se sám obsadil do hlavní role a film režíroval. Reed byl levicový novinář, který je dnes známý svými reportážemi z Mexické revoluce v desátých letech minulého století a hlavně knihou "Deset dnů, které otřásly světem". V té popsal Říjnovou revoluci, jejíž byl přímým svědkem. Tato ruská epizoda Reedova krátkého života a léta jí bezprostředně předcházející a následující jsou časovým pásmem filmu. Mexickou etapu připomíná jen úvodní záběr. Pak se přesunujeme do salónů, kaváren, hospod, knihami a zpola potištěnými papíry zaplněných bytů a na dělnická setkání, na nichž levičáci - umělci, novináři, straníci - a anarchisté rozebírají své postoje k socialismu, k postavení žen ve společnosti, k válce probíhající v Evropě a účasti USA v ní; baví se a žijí ve společenství, které tehdejší dobu pobuřovalo (Greenwich Village); v tomto prostředí se Reed setkává se svou životní družkou Louisou Bryantovou (Diane Keatonová). Jejich partnerský svazek a těžkosti, které provázejí soužití dvou inteligentních, vzdělaných, svobodných a ve společenském i politickém životě angažovaných lidí, tvoří spolu se zmíněnými historickými událostmi obsah filmu. Tyto dvě oblasti, partnerství (a později manželství) a politika se velmi citlivě střídají. Po jedné roztržce se pár rozděluje a teprve ruská revoluce, jíž jsou coby spolupracující novináři svědky, je znovu smíří. Tato "ruská" pasáž filmu je je jeho vrcholem - zejména scéna, při níž se Reed rozohní řečněním na bolševickém setkání, vrcholící pochodem revolucionářů městem za zpěvu internacionály, vlastní revolucí a smířením manželského páru, je pro mě jedna z nejúžasnějších ve filmu vůbec (ne snad proto, že bych byl sympatizoval s komunisty - naopak - ale tyto scény zobrazují revoluční nadšení a bláhové naděje lidí - tehdy se však jevící jako už-už dosažitelné - lépe než cokoliv zfilmovaného, co jsem kdy viděl). Po životním zážitku z revoluce se Reed definitivně stává politikem, zapojuje se do práce v rozštěpené americké Socialistické straně a znovu se vrací do Ruska. Chatrné zdraví ho ušetří zhroucení jeho snu, kterého si při druhé návštěvě začínal všímat, i když si ho nepřipustil ("Není to takové, jaké jsme si to představovali. Ale kdybys to teď vzdala, k čemu byl tvůj život?") Vyhnul se tak i ostudě (z dnešního pohledu), která potkala mnoho jeho souputníků, levicových intelektuálů - nekritickému obdivu k ruskému impériu. -- 'Rudí' mají velice kvalitní scénář. Dialogy jsou inteligentní a hutné, o některých replikách budete přemýšlet dlouho po skončení filmu. Na vrchol film vynášejí též herecké výkony - nejen hlavních představitelů Beatyho a Diane Keatonové, ale též řada vedlejších rolí je skvěle zahrána - např. Nicholsonův cynický básník a dramati (13.04.2006)

Film byl ve své době vysoce hodnocen odbornou i laickou veřejností, o čemž mj. svědčí i dvanáct oscarových nominací, z nichž snímek nakonec obdržel tři zlaté sošky - Warren Beatty za režii, Vittorio Storaro za kameru a Maureen Stapletonová za ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Scénář : Warren Beatty a Trevot Griffiths. Kamera : Vittorio Storaro. Hudba : Al Bryan, Charles L. Johnson a Stephen Sondheim. (28.05.2011)

„Tenhle má rudý i chcanky“ Monstrózní rétorická soutěž, ve které má chvíli Diane Keaton navrch nad Warrenem Beattym, chvíli Warren Beatty nad Diane Keaton, a oba dva hravě strká do kapsy Jack Nicholson coby cynický alkoholik Eugene O'Neill. Film mysl diváka nijak agresivně neznásilňuje, neřekl bych, že jde o rudou propagandu. Přesto jsem po třech hodinách vykřikování „proletáři všech zemí, spojte se“ (myšleno obrazně) měl chuť nahlas reagovat pelíškovským „proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“. Dialogy jsou chytré, vyvážené a věřím, že – ač o to neusilují – ty politicky zatím nepřesvědčené dokáží přesvědčit o existenci mýtu zvaného „socialismus s lidskou tváří“ (sice zemře pár tisíc lidí, další stovky tisíc budou trpět hladem, ale co, revoluce si žádá své oběti…). Jestli měli Rudí moc přesvědčit Američany, programově strašené honem na čarodějnice z 50. let i stále trvající studenou válkou, o tom, že komunisti jsou taky lidé, netuším, ale obdivuji, kolik lidí dokázal Beatty touto lekcí nepříliš záživného dějepisu oslovit. 60% Zajímavé komentáře: Angerr, wosho (09.04.2011)

Samozřejmě, že to Beatty mohl sestříhat na snesitelnější délku, všechno z Ameriky mohlo mít dohromady 20 minut a filmu by to jen prospělo. Zajímalo by mě, jestli Třískovo plácnutí o koloniích bylo ve scénáři, nebo si to jen tak vyřknul, neboť nikdo z přítomných neuměl česky. Pozitivem filmu je, krom hereckých výkonů, i to, že Beattyho pokusy o ruštinu nejsou trapné. (03.02.2019)

Natočit tenhle velký, přesto komorní film chtělo slušnou porci odvahy a zřejmě i drzosti. Vynikající herci každopádně boj svých postav s ideologií (popřípadě za ideologii), kterou většina z nás nemá ráda, vedou velmi zajímavě a tenhle film stojí za pozornost už jen ptoto, že tu není žádná karikatura, a to na straně "hodných" ani "zlých". Navíc se podařilo obhájit i enormní stopáž. (30.08.2012)