Viceprezident

Christian Bale v další neuvěřitelné proměně od tvůrců Sázky na nejistotu. Jede to v podobném duchu a poměrně mě překvapilo, že i přes toto závažné (až neuvěřitelné) téma kolem viceprezidenta Dicka Cheneyho v Americe docela prošumělo a rozhodně nevyvolalo takový ohlas, v jaký asi režisér Adam McKay a spol doufali. Není to sice taková šleha jako výše zmíněný film, mohu to ovšem lidem, co se chtějí zas něco konkrétnějšího z americké historie dozvědět, vřele doporučit. PS : Amy Adams tu hraje opravdu neskutečnou postavu, přijde mi ještě více bezpáteřní, než její manžel. (10.04.2019)

Pre mňa podobný zážitok ako predošlý McKayov film The Big Short. Znova film najviac zaujme štylizovaním hercov do postáv založených na skutočných ľuďoch. Christian Bale už ma tým svojím priberaním alebo chudnutím trochu štve. Ale našťastie pri tom nikdy nezabudne aj fenomenálne hrať, takže znova si film ukradol pre seba. Najpôsobivejšie sú rozhovory medzi ním a jeho ženou v podaní Amy Adams. Keď sa spolu rozprávajú o niekom, tak z toho doslova mrazí, pretože to pôsobí jak keby sa dvaja psychopati dohovárali na tom ako niekoho zabijú a jak si to užijú. Film by sa dal rozdeliť do dvoch rovín. V tej prvej sledujeme čo Chaneyho počas rokov formovalo a v druhej jeho prefíkaný plán ako ovládnuť najvyššie vedenie USA. Nejak sa v tom ale stratila jeho motivácia prečo to robil a prečo mu na tom tak strašne záležalo. Dôvod ohľadom uprednostňovania jednej firmy pre vojenské zakázky je podaný až príliš vágne. Išlo mu viac o prachy alebo o moc, aby si uchlácholil ego? Práve jasnejšie vysvetlenie jeho motivácii by pomohlo jak samotnému filmu tak aj vystihnutiu jeho postavy. Takto musí všetko uhrať len Bale svojím talentom a Cheney tu pôsobi ako jednorozmerná diabolská figúrka, ktorej záležalo len na jeho rodine. Ďalším negatívom môže byť to, že od diváka sa vyžaduje určitá orientácia v americkej politike, inak bude u viacerých scén len nechápavo sledovať, čo sa deje a prečo sa vlastne politik A stretol s politikom B a čo je na tom napínavé. 6/10. (16.04.2019)

Plešatý, brýlatý a obtloustlý Dick Cheney byl vždycky oříšek. Jeden z nejvlivnějších viceprezidentů USA v dějinách, který nikdy neplatil za nějaký doplněk úřadu – vymanil se ze stínu svého šéfa (George Bushe) a v zákulisí si pěkně spřádal plány. Pro zaoceánské diváky jde asi o zajímavý portrét, Středoevropan to přeci jenom vnímá trochu jinak. Donedávna komediální tvůrce Adam McKay po světě divných výrazů a spousty čísel zůstal u vážného tématu, nejednou na diváka pomrkává a místy se solidně zakousne, za sebe ale nedokážu posoudit, zda si bere až moc snadný terč či zda není jeho pohled zkreslený. Christian Bale se mu každopádně odvděčuje výtečným hereckým výkonem a diváka touhle náročnější lekcí z nedávné historie úplně neotráví. Falešný konec cool nápad. Jinak ale bohužel na tohle setkání brzy zapomenu. (21.02.2019)

McKay předvedl čistokrevnou satiru, kterou tlačil až na samotné meze určené pro hraný film. Meze sahající přesně do bodu, ve kterém ještě lze brát film zcela vážně a zároveň se slušně pobavit třeba u naprosto geniálního falešného konce a podobných režisérských skopičin. Dick Cheney je zde vyobrazen jako studený, nepřístupný a vypočítavý sociopat jdoucí přes mrtvoly a McKay se ani nesnaží ho jakkoliv polidšťovat a v divákovi vzbuzovat emoční názorové rozkoly na jeho politickou osobnost. Nečiní tak ze zcela zjevných důvodů, film je autorsky názorový a Cheney takový skutečně byl. V rodinné poloze už mu elementární schopnost citů přisuzuje, ačkoliv o jeho chování doma mohl jen střílet od boku, což ostatně sám přiznal v další bizarní scéně. Scéna v titulcích pak zprostředkovaně vysvětluje/obhajuje MacKayův autorský přístup k filmu, kdy zmínění jasných faktů nelze brát za jednostrannou agitaci nebo projev antikonzervatismu. Co se týče politické ideologie filmu. Dnes je v Bílém domě mimino v těle polodementního starce, takže se to retrospektivním pohledem může zdát až neuvěřitelné, ale Bushova administrativa platila za jednu z nejhorších v americké historii a byla po všech směrech naprosto tragická, přičemž kdyby neudělala nic jiného (a že toho sakra udělala), zcela vědomě a cíleně natolik utáhla obojky všem americkým občanům, že volat po objektivitě ve filmu, který mapuje její prokázané oportunistické lži, to je jako vyžadovat přístup "pět minut nacisté, pět minut židé" a divák ať se rozhodne, kdo působil víc sympaticky = měl "pravdu". Na druhou stranu, Bale ironicky poděkoval za hereckou inspiraci Satanovi, takže člověk očekával fakt nekompromisní až nespravedlivě neobjektivní nálož, ale Cheney je zde prostě jen oprávněně kritizován, rozhodně není vyobrazen jako totální arciďábel. Jedinou celkem mírnou a přehnaně kritickou manipulaci jsem zaznamenal v tomto bodu. 75 % (17.02.2019)

Najlepšie (a najsmutnejšie!) na tom je, že o Dicka Cheyneho tu vôbec nejde. On sa stal iba terčom, objektom (aj keď je nutné podotknúť, že mimoriadne príhodným) na satirické vykreslenie prostredia najvyšších amerických politických kruhov všeobecne. A že sa Christian Bale do svojej role rozplynul na tom nič nemení. Pohoršeným a absolútnej spravodlivosti a objektivity (wtf?) za akýchkoľvek okolností a za každú cenu (tak prisahám!) sa dovolávajúcim komentátorom odporúčam pripomenúť si definíciu pojmu satira (stačí wikina) a následne si vyhľadať aspoň tých pár neodškriepiteľných faktov (na čas len trošku náročnejšie). (15.02.2021)