Malá čarodejnica

Musím souhlasit s Jezinkou. Je smutné, že pohádkovou velmoc trumfne sousední Německo, které snad kromě Nekonečného příběhu nenatočilo zábavnější pohádku (jasně, neznám všechny, ale i tak by jich jistě mnoho nebylo). Malá čarodějnice je kouzelný příběh s báječným vizuálem a nenásilným morálním poselstvím. Les, útulná chaloupka s hobitím oknem, rybníček, skály porostlé mechem, zajíci a samozřejmě veverky! Čarování je zábava, když z nebe prší šišky, kolíčky na prádlo nebo lžičky i se sběračkou. Jenže největším lákadlem pro každou čarodějnici je noc strávená na čarodějné hoře v době Valpuržině. A je to mejdan, kdy se u obřího ohně bosorky odvážou, tančí, křepčí a absence Satana jim nijak nevadí. Jenže ani ne tak malá, jako spíše mladá čarodějnice mezi ně zatím nesmí. Ledaže by zvládla všechna kouzla z obří čarodějné knihy. Jenže má havrana Abraxase a také umíněnou náturu, tudíž se rozhodne, že čarodějné zkoušky na přes rok vyhraje a taneční noci se zúčastní. Triků není přehršel, ale jsou solidní. Nejzábavnější mi přišla jízda na koštěti lesem, a který fanoušek SW si nevzpomněl na Návrat Jediho, tak kecá. Trocha strašení, něco dojetí, vzdálená tetička práskačka na zabití a šťastný konec! (09.04.2019)

Svět začíná být na hlavu, když nejlepší pohádku za poslední dobu natočili Němci. Pokud je Malá čarodějnice řazena k žánru rodinný, rozhodně lze říct, že děti od určitého věku, stejně jako dospělci a starci určitého založení se budou bavit, děti do určitého věku a dospělci a starci jiného založení se bavit nebudou. Já se bavila a Malou čarodějnici řadím k těm filmům, které až vyjdou na DVD, "koupím dětem". Pro milovníky Malé čarodějnice je jistou zajímavostí datum jejích narozenin, které je 8. března, pro milovníky Abraxase je zase podstatná jeho záliba v rozinkách, co kdyby chtěl zajít na návštěvu, člověk nikdy neví u kouzelných tvorů. Staré čarodějky jsou zlé, škaredé a škodolibé, opravdová mrcha je tetička Bimbula, která se pro Malou čarodějku dožaduje trestu a pak ji rok šmíruje. Její inkoustem obarvený jazyk mi bude noční můry působit ještě nějakou dobu. Tanec o Valpuržině noci má složitou davovou choreografii, která působí zdánlivě nahodile, živočišně a spontánně, to vše provázeno skvělou hudbou, rock 'n' rollový drive člověk víc věří Malé čarodějnici než těm starým rašplím, ale nás mladé to na sedadlech v kině svádělo k tanci. Jen mladická ostýchavost a obava ze ztrapnění mě udržela v klidu. Ale o příští filipojakubské noci už to roztočím. (23.09.2018)

Příběhy Malé čarodějnice jsem četl jako menší i jako knížku. Ani tohle hrané novodobé zpracování není úplně špatné. Moc k tomu ani není co psát. Celkém milé (což by pohádka měla být), líbia se mi i nenásilné myšlenka s poučením a hlavní hrdinka je sympaťanda. Výsledek mě vyloženě neohromil ani neurazil, ale docela slušná pohádka. (21.12.2020)

Ježibaba působí celkem neškodně, když tak pospolitě křepčí kolem ohně po vzoru domorodých kmenů. Navíc pozornost si brzy ukradnou jiné prvky, vděčná zvířátka nebo závratné lety na koštěti. Původní Smetanova osobitá animace z roku 1984 s bezhraniční fantazií a takřka magickou poezií vykazovala silnější kouzlo, nicméně o hrané verzi se dá říci, že je v podstatě věrná, řemeslně důkladná a po stránce výpravy nešizená. Poněkud nešťastně se Malá čarodějnice potýká s jazykem. Dabing představuje kvůli předpokládanému věku většinového publika zcela nezpochybnitelnou povinnost, jenomže hovorově zbarvené výrazivo občas dětem 21. století až zbytečně podlézá: „Pomstím se tý podlý koze, jo!“ Přesto se Malé čarodějnici dostalo více úsměvu a méně temnoty, než bývá v tradičních německých pohádkách zvykem. Je to podívaná hezká, vlídná, pohodová, učesaná – a sladká. Jednak doslova, protože zbloudilým dětem se u laskavé hostitelky podávají na posilnhěnou koláče s kakaem a do vany se napouští mléko s medem, jednak obrazně, protože celým příběhem se vine jedno velké nekonečné dobro. (12.04.2020)

„JE TO JAKO ZAČAROVANÝ...“ /// Bodejť by ne, když se mladá čarodějnice sere do lidských životů. Zlým škodí, dobrejm… prostě proti pravidlům (jejich druhu). Německým pohádkám se vyhejbám. Snad jen Krabat byl něčím víc, než obyčejnou televizní „rozprávkou“. Tahle Malá čarodějnice mě ničím nepřesvědčila, že by mělo jít o něco zásadního. Prostě další tuctovka, která člověka maximálně donutí si pustit tu čarodějnici pravou, kreslenou. Navíc tahle čarodějnice není malá, ale hraje ji pětatřicetiletá koza. Jasně v čarodějnickým světě je všechno jinak. Ale mám dojem, že Němci jsou už tak zblblý z toho porna… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou v roce 1957 napsal Otfried Preußler, neznám. 2.) Nesnáším animáky. 3.) Thx za titule ,,„espectro““. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.09.2019)