Metropolis

Společně s Kubrickovou Vesmírnou odyseou vizuálně nejdokonalejší a esteticky nejvybroušenější film, který znám. Fritz Lang dokázal své monstrózní dílo opatřit natolik dokonalým zevnějškem, že navzdory stárnutí technologií výsledek neztratil na svém magnetismu a sugestivitě ani malý kousek, ba naopak, ta zvláštní stará patina jen zesílila funkcionalistickou precizinost a gotický rozmach tvarů. Podání obsahu, pravda, už přeci jen trochu zestárlo, leč přece jen ono "prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce" je v důsledku neobyčejně naléhavé a aktuální. Výtečná vizuální stránka posiluje plasticitu prostředí – na jedné straně až rituální prostředí industrualizovaného srdce města, na druhé straně moderní a přepychové pozlátko. Drama střetu mezi proletariátem (podzemním jádrem města) a buržoazií (smetánkou z povrchu, vedenou bezskrupolózním Johem Fredersenem) je sice rozprostostřeno na plochu pro současného diváka až nezdravě rozsáhlou, nicméně neustávající invence a obrazová preciznost, která svou kompozicí i tvarovou znepokojivostí jasně odkazuje k vrcholnému expresionismu apeluje na divácký požitek a dráždí ty buňky, které dokáže stimulovat jen skutečná filmová lahůdka. Metropolis je formálně naprosto dokonalý film, které se současné rychlokvašky, v nichž navzdory hi-technologiím není ani náznak umění, mohou jen závistivě dívat na paty. Je to zároveň film, který má jasné a přesvědčivé poselství. Obě složky tvoří nestárnoucí klenot, který mám po každém shlédnutím raději a ke kterému pociťuji stále hlubší úctu. (03.04.2006)

snažím si představit, že žiju před osmdesáti lety, čumím na to jako puk a jsem z toho úplně na větvi... ale pořád se mi to nějak nedaří. historickou hodnotu a jakousi myšlenku snímku nelze samozřejmě upřít, ale očima současného zhýčkaného diváka jde jen o prastarý film s teatrálními hereckými (?) výkony a celkem nudným průběhem... na druhou stranu, pár zdařilých efektů na tu dobu, hudební složka a fakt, že jsem od tohoto snímku zas tak moc nečekal, jsou větrem do plachet pomyslné sumární lodi s názvem Šedý (spíš možná Černobílý) průměr. 50% (08.04.2009)

"Prostředkem mezi hlavou a rukama musí být srdce." ________ Kdo by neznal alespoň název futuristického eposu a jednoho z nejikoničtějších filmů němé éry - 'Metropolis'? Přeci jen jde o dílo, které mělo zdaleka největší impakt na vědeckofantastický žánr, a jež fundamentálně ovlivnilo nejeden popkulturní proud a inspirovalo nejeden kultovní film. Pro většinové publikum jsou nejpravděpodobněji známé scény z legendárního videoklipu k songu Radio Gaga od Queenů, který na 'Metropolis' v kvintesenci symbolicky odkazuje.... Ovšem problém nejčastěji tkví v tom, že ne každý 'Metropolis' reálně viděl - existuje totiž ihned několik oficiálních i neoficiálních verzí snímku, a samotná kompletní kopie originální verze čítající na svou dobu neuvěřitelných 150 minut byla nalezena a restaurována až v roce 2008. Každopádně samotná narativní premisa snímku je velmi jednoduchá, až schematická - děj se odehrává v dystopické budoucnosti ve fiktivním velkoměstě ovládaném vrstvou aristokratů, neboli Vyvolených - a zatímco Vyvolení si užívají radostí života v takzvaných Zahradách věčnosti, hluboko v podzemí se rozkládá město dělníků, kteří obsluhují obří stroje, zajišťující blahobyt 'těm nahoře'. Posléze se rozpoutá kolotoč intrik a melodramat, jenž doprovází všemožné zvraty, a který sebou nese univerzalistickou, ba přímo utopickou myšlenku - kritiku industrializace a kosmopolitního elitářství, která se posléze zvrhne do pacifistický parafráze na tehdejší socialistický tendence (?) - toť otázka. Pakliže ano, režisér Fritz Lang chtěl divákům vzkázat, že ideálem třídního boje není násilná revoluce, ale vzájemná spolupráce (srdce) mezi buržoazií/trhem (hlava) a proletariátem/dělníky (ruce) - ve snímku je tak zároveň intenzivně přítomen motiv legendy o Babylonské věže, rajského místa, kde všichni lidé odlišných kultur žijí mírumilovně pospolu.... Ve výsledným resumé nejde ani moc co vyčítat filmu, kterej je starej nejmíň devadesát let, a který se tak obsesivně vyžívá v megalomanské vizi režiséra Langa - jmenovitě v secesní architektuře která je zosobňena v podobě gigantických kulis a interiérů. Navíc, natočit něco tak velkolepýho, poutavýho a komerčně náročnýho v roce 1926 chce fakt koule. Přesto se téměř stoletý stáří znatelně podepisuje na tom, jak diváci 'Metropolis' mezigeneračně vnímají - nejsnáze je tak může jedině odradit vliv německého expresionismu, jelikož prezentace herců je velice teatrální a klade důraz na až patetický vyjádření emocí - tedy expresi. Kolem a kolem jde ale o povinnou četbu pro všechny cinefily, která si bezpochyby zaslouží status kultu. (16.08.2021)

Fritz Lang v době, kdy film teprve pomalu vyrůstal z plenek, roztopil pod kotlem své fantazie a rozhodl se natočit vizi světa za sto let. Betonově kvádrová města, kolony aut i s-bahny jezdící po nakloněné rovině mezi budovami se mu vyloženě povedly. V aviatice však zůstal trochu za očekáváním, protože maximem jeho vizionářství byly dvojplošníky poletující vzduchem po jakýchsi motýlovských trajektoriích. Jelikož bylo vždy mým snem dřít v nelidských podmínkách, aby ctihodnost vybavená zlatými kreditkami mohla tonout v blahobytu, tak morálně nerozumím závěrečné vzpouře dělnictva, ale stejně se mi líbila tak, jako všechno ostatní. (02.01.2012)

Viděl jsem jak starší neúplnou tak i novější verzi filmu. Tu pátou hvězdičku si film vysloužil především ve spojení s původní hudbou Gottfrieda Huppertze (přičemž kladu důraz na ono spojení). Hudbou vycházející z velké symfonické a operní leitmotivické tradice, která není ve kombinaci s němým filmem (a filmem obecně) nijak běžná. I bez obrazu by totiž svou zvukomalbou a motivy velkoleposti, lásky, zla, přátelství, revoluce či jednotlivých postav mohla fungovat jako jakási symfonická báseň. Pominu-li ono obrazové vizionářství, dostanu totiž typický nabubřele naivní příběh z pera They von Harbou, který v sociálním akcentu předčí nejedna obyčejná Chaplinova groteska. Nedávný nález prakticky všech chybějících částí filmu zacelil určitou fragmentárnost motivů a postav a posunul film více k dramatu a melodramatu, podobně, jako je tomu u pozdější Langovy "Ženy na Měsíci". (24.03.2007)