Doktor Živago

Zatímco Lawrence z Arábie a Most přes řeku Kwai ve mě vyvolaly hluboké emoce, u Doktora Živaga jsem obdivoval "pouze" jeho produkční kvality. Navzdory své výpravnosti a rozsáhlosti (přes tři hodiny) je příběh filmu podle mého názoru příliš přímočarý a strašně jednoduchý. Doktor Živago je tak pro mě filmem, kterému sice přiznávám určité kvality a výlučnost v kinematografickém kontextu, ale v rámci Leanovy tvorby jde podle mě o značný poklesek (a přechod k rutině) od jeho předchozích snímků. (13.07.2011)

Nemám z toho, že moje komentáre idú "proti všem" najlepší pocit, ale nemôžem inak. Doktora Živaga som videl prvýkrát až teraz, po 45 rokoch od nakrútenia. Knihu som nečítal, pamätám si iba, že bola pre nás v šesťdesiatych rokoch synonymom niečoho zakázaného a nedostupného. Tiež si pamätám ťažko skrývané sklamanie mojich priateľov keď sa ku knihe dostali, pretože očakávali od nej esenciu 13. komnaty a dostali rozsiahly epos na ktorý by sa hodil bonmot Woody Allena o rýchločítaní (To znám. Přečetl jsem to za dvě hodiny. Je to o Rusku.) No a môj problém je, že iba predloha je od Rusa a o Rusku. Film je anglosaským videním revolučného Ruska, v ktorom sú revolučné iba hviezdy na čiapkach a ruské iba nápisy. Už mi v tom anglo-arabskom hereckom zoskupení chýbal iba Sidney Poitier. Toto poňatie mi nereparovateľne pokazilo dojem a tak som rád aspoň tomu, že v mori obdivných komentárov existuje aspoň jeden, s ktorým sa môžem stotožniť - komentár Mi-Nü-Chai. (23.02.2010)

Životní cesta ruského doktora a básníka od kolébky přes první světovou válku, povstání bolševiků až po Stalinovu éru. Věrohodný obraz země, ve které "z hladu jedli vlastní děti". Výpověď muže, který svou vlast tak miloval, že by ji nikdy neopustil, ačkoli odešli všichni jeho blízcí, někteří se ztratili neznámo kam a některé nikdy nepotkal. Plný poezie a lásky k rodné zemi i k ženě. Miluji tenhle film. (23.06.2011)

Takový film o Rusku bez Ruska. To je zde ale především kulisou pro epickou romanci, která bude ve své velkoleposti jen obtížně hledat konkurenta. Kdo se do jejího proudu dokáže ponořit, tomu i více jak tříhodinová stopáž může připadat málo. Promítání filmů Davida Leana v jiném než širokoúhlém formátu bych potom bez váhání kvalifikoval jako trestný čin. (28.08.2006)

Věřím, že kniha mohla být luxusní, protože snímkem občas prostupují vypravěčské pasáže, které působí dojmem, že jsou vyňaty právě z knihy. Ke zpracování mám ovšem větší než velké výhrady a pořádně nevím, kde začít. Velký problém jsem měl třeba už s hereckým obsazením. Julie Christie, která v té době měla 25 let a vypadala na 35 let, máte věřit, že hraje naivní hampejzní 17leté dítě. Podobných případů je snímek plný. Taktéž jsem ze snímku pojednávajícím o Rusku vůbec necítil ono Rusko, nýbrž pouze západní pohled na Rusko. Strašně mě srala všudepřítomná angličtina, která nezapadala do ruských reálií. To, že hraje Rusáka Egypťan, už byla pouze shnilá třešnička na nevydařeném dortu. Celé to nezachránila ani pompézní výprava a povedená hudba. Před zhlédnutím jsem doufal, že se dozvím něco zásadně nového a přínosného o počátcích nástupu komunismu. Místo toho dostává naprosto přepálený prostor jakýsi pseudo romantický trojúhelník, což není zrovna mým šálkem čaje a zajímavé na něm bylo snad jen to, že kdysi dávno ve spojitosti s nevěrou existovalo něco jako špatné svědomí. První hodina filmu byla ukrutná nuda a výhradně jen kecání. Jak se do děje konečně vložila válka, tak se začalo něco dít a několik pasáží snímku bylo opravdu dobrých. Potom je ovšem znovu vystřídaly píčoviny a romantika. Nad obecným jásotem kroutím nevěřícně hlavou a dávám s tak moc přivřenýma očima, že jsou téměř zavřené velmi ušmudlané 2 kousky. (23.01.2020)