Mykoin PH 510

Dle mého názoru skvělé a ukázkové spojení hraného filmu s dokumentárně-osvětovým snímkem. Musím říct, že i když se čas na filmu docela podepsal a pro rok 1963 je jeho forma trochu přežitá, napětí by se dalo často krájet a civilně podaný závěr i s nutnou vsuvkou ze současnosti z něj ještě více dělají sympatické a neobvyklé dílko. (27.07.2009)

Pro někoho možná dost odborné, ale bylo to podáno velmi zajímavě, takže ani my, kteří jsme nikdy nedměli chemii v lásce, jsme jistě u televizní obrazovky vydrželi sledovat, jakým způsobem je možno najít nové léčivo, které zachraňuje milióny lidských životů. V dnešní covidové době zvlášť aktuální. A závěrečné zdůraznění, že jsme bývali ve výrobě léčiv na předním světovém stupínku, je zcela na místě. Možná, že naši vědci nové léky nacházejí, ale moc se o tom neví a přednost mají kšefty. (21.04.2021)

Husté. Asi jsem nikdy neviděl film z šedesátých let, který by nepropagoval socialismus. Tady se jedná (teda až na závěrečnou socialistickou vsuvku) o děj z druhé světové války. O tom jak zlaté české ručičky penicilin "vynalezli". V uvozovkách, protože v podstatě jen okopčili už hotový lék, který vymysleli angláni, ale přijít na výrobní proces není jako práce s buzolou. Drama do poslední minuty, zajímavé herecké obsazení, čtyři hvězdičky drahoušku! (17.02.2020)

Pro mne nezapomenutelný snímek. Před více než padesáti lety bylo velkou událostí, když se ve filmu objevila rodačka z našeho města a moje sousedka Jana Andresíková. Bylo to její první účinkování ve filmu. Ve městě se udělala velká reklama a kino bylo při premiéře narvané k prasknutí. Byli tam taky její rodiče, všichni sousedé z ulice a samozřejmě taky já. Její role německé asistentky byla sice nevelká a negativní, ale zapamatovatelná. Celý film byl obsazen méně známými herci a natočen způsobem téměř dokumentárním. Laboratorní postupy při objevování Flemingem již před válkou objeveného penicilínu byly vědecky popisné a celkem věrně natočené podle skutečné události. S potěšením jsem si ho po čase připomněla. (21.04.2017)

Dokumentarista Jiří Lehovec si tímto snímkem odskočil k hranému filmu. Jeho dokumentární ladění je i zde přesto znát. Tím se vytrácí veškerá dramatizace příběhu o vědcích, kteří byli úspěšní i v nelehké době druhé světové války. Vlastně je to takový hraný dokument - ´záměrně archaizující vizuální styl, postavený na statických celcích, snímání objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností a dokumentárně laděném obraze.´ Scénář to však neměl údajně jednoduché. Dle historických informací - ´první verze scénáře vznikla ještě před rokem 1948. Kvůli připomínkám schvalovacích orgánů však musel být scénář několikrát přepracováván, než byl film konečně v roce 1962 připuštěn do výroby.´ Příběh je však na základě skutečných událostí v továrně na léky v Měcholupech u Prahy. ´Během německé okupace vyvinula skupina vědců ve zdejší továrně antibiotikum, které v té době nebylo v Čechách ještě dostupné. Výzkum probíhal v naprostém utajení, aby se případný objev nedostal k nacistům, kteří rovněž usilovali o objevení penicilinu.´ Dokumentární pojetí za použití několika málo archívních záběrů je tedy zcela na místě. Otázka je, co tehdejší cenzura připustila a co ne. Každopádně snímek slouží jako výpověď jedné události doby s absolutní absencí vedoucí úlohy komunistické strany, což je na dobu vzniku asi nejvíce překvapující. (23.10.2016)