Gatti rossi in un labirinto di vetro

Nesouhlasím s Pomem, toto Lenziho sedmé a bohužel poslední giallo (nebo i slasher jak chcete), všechny vyrobené v letech 69-75, nepatří k jeho nejlepším, a to ani v samotném subžánru. Souhlas v názoru, že toto značně sleazy giallo není tak napínavé, mysteriozní, ba dokonce přímo atmosferické, finále je opravdu naivní a hloupé a ve svém pojetí značně malé. Vrah-psychopat je sice trochu netradičně oblečen do červené pláštěnky, chladnokrevně syrové vraždy (s množstvím krve) jsou místy docela dobré (viz třeba pokaždé vydloubnuté levé oko oběti!), Nicolaiovo melodické hudební skóre bylo opět velmi působivé, ale to je tak asi všechno. Herečky nebyly rozhodně tak krásné a přitažlivé jako v jiných giallo filmech, spletitost příběh měl, nechyběly falešné stopy, byla tu i spousta bezdůvodné nahoty, ale přesto přese všechno film byl málo vynalézavý. Nesouhlas: Nevím, jestli zde byla nějaká snaha, ba přímo inspirace, napodobovat Argenta, který své nejlepší fláky vytvořil až poté, kdy už měl Lenzi v tomto sužánru odzvoněno, tedy v letech '75 a dál. Dá se říct, že Lenzi, podobně jako většina taliánských režisérů té doby, se pouze svezl na módní vlně, která v té době byla na vrcholu, jeho specifikací byly přece jen trochu jiné filmy (ze začátku peplum, poté spaghetti western, a pak v 70s především poliziotteschi /10 filmů!/ nebo kanibalism a zombie úchylárny). Trochu zklamání, film se mohl stát možná jednou z dalších italských kultovních klasik, nápad rozhodně špatný nebyl, ale všechno to mohlo býti daleko lépe promyšlené..Komentář zde jako druhý v pořadí. (23.05.2010)

Kromě barvy, do které se tentokrát vrah odívá, tady není originálního nic, párkrát se dokonce krade z Torsa či Argentových filmů. FIlm je ale zábavný a jeho hlavní postavy dostatečně sympatické, abych se u tohoto oddechového gialla dobře bavil. Trashový závěr by mi jinde možná vadil, ale do tohohle seděl přesně. (27.11.2017)

Jasně, není to žádná bomba a v rámci gialla se jedná o průměrnou záležitost. Já jsem si ale užil skvělé Barcelony (a v duchu se vracel na známá místa), stylové hudby a místy příjemné atmosféry. Vraždy jsou sice klasické, bodné rány jsou zpestřovány jen vydloubáváním očí, i když ne v přímém přenosu, kromě úplného závěru, ale i tam detail chybí, a jedním podříznutím, ovšem rudá rukavice s dýkou místo obvyklé černé je fajn. Z ranku nahoty jsou několikrát předvedena prsa bez silikonu, milostná scéna jen jedna v náznaku, lesbická. Protože mi ale film příjemně utekl, dám 4*. Nižšímu hodnocení většiny rozumím... Děkuji za titule Pepuovi. (09.04.2018)

Herci předvádí lehce béčkové výkony, vývoj příběhu je klasický: proběhne vražda, pak seznamování se s vztahy mezi určitou skupinou lidí, nějaké ty falešné stopy, ani nahoty se Lenzi neštítí… tradičních propriet žánru se víceméně dočkáme, jen mě překvapuje, že Lenzi, který v té době již měl značné zkušenosti, vytvořil takové jalové a neumětelské giallo. Připadá mi totiž, že tu není nic pořádně dotaženo do konce, vše je hotovo/rozjeto jen tak na půl plynu… Ale i přesto mne film vlastně bavil, tak to prozatím zvedneme na průměr... Jinak POMO píše, že „v rámci jeho filmografie ide o nadpriemerné dielko“, což je samozřejmě naprostý nesmysl, kdo od Lenziho viděl dost filmů, ví… (25.06.2011)

Známy taliansky trasher Umberto Lenzi chcel evidentne splodiť slušný giallo thriller a podať si ruku s Dariom Argentom. Postavil pred kameru krásne herečky a atraktívnych hercov, poobliekal ich do farebných kostýmov, nasnímal širokoúhlou kamerou, a viedol podľa vlastného scenára o vražednom komplote, postupnom odhaľovaní vraha a falošných stopách. Lenže Lenzi NIE JE Argento a jeho film nie je ani trochu napínavý, mysteriózny ani atmosférický. A čo ešte horšie, je nudný, s minimálnym gradovaním a naivným finálnym odhalením. Ale snaha sa má ceniť. V rámci jeho filmografie ide stále o nadpriemerné dielo. (05.11.2003)