Pre pár dolárov naviac

Morriconeho z hlavy těžko vyhnatelná melodie kapesních hodinek (La resa dei conti), ikonické kamerové záběry, 27 tisíc dolarů v mrtvolách a Gian Maria Volonté, jenž si jako ukázkový psychopat El Indio ukradl minimálně jednu třetinu filmu pro sebe. Leoneho "Al dente" western se rozjíždí pozvolna, aby vás nakonec mazáckým závěrem vcucl jak Makarón špagetku. Pan Mistr zkrátka uměl.. „Any trouble, boy? - No, old man. Thought I was havin´ trouble with my adding. It´s all right now..“ (18.10.2010)

Clint Eastwood je ultimatívny drsňák a jeho pakt s druhým bounty hunterom Lee Van Cleefom tvorí skvelú premisu filmu. For a few dollars more je zhruba na rovnakej úrovni ako jednotka, príbeh je však prehľadnejší a lepšie vyrozprávaný, naopak úvod a záver jednotky boli epickejšie. Ale tá hudba je stále geniálna! (27.06.2012)

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)

Ve volném pokračování Pro hrst dolarů už si Leone šel příběhově vlastní cestou - a dopadlo to možná ještě lépe než v případě prvního dílu. Z herců se kromě Eastwooda vrátil i Gian Maria Volonté, který si opět (a opět skvěle) zahrál hlavního záporáka. Přidala se však ještě jedna nezaměnitelná herecká tvář - Lee Van Cleef. Ten zde ztvárnil konkurenčního lovce lidí, jenž chce Volontého zloducha El India dopadnout ještě více než Eastwood, jemuž jde čistě jen o peníze. Parádní záležitost, kterou stejně jako jejího předchůdce kromě Leoneho vytříbené režie a charismatických herců zdobí ještě neodmyslitelná hudba fenomenálního Ennia Morriconeho. 90 % (28.12.2003)

Pro pár dolarú navíc, alebo aj “dvaja kohúti na jednom smetisku” ťahajúci za jeden povraz. Ťažko povedať, ako by bol vnímaný tento snímok bez tohto konkrétneho hereckého osadenstva a opätovne dokonalom hudobnom doprovode v inak nijak prevratnom príbehu. Raz je to harmonika, raz pískanie, potom zas flauta či kieho Boha, no proste klobúk dolu pred Morriconem, ktorý teda vie zahrať na tú správnu notu. Každopádne, z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov som videl aj lepšie westerny, pričom toto je zrejme posledný v rámci žánru. Zostávajú 4 kúsky do placu, tento tak medzi 3-štyri. (10.06.2024)