Nech žijú duchovia!

"Tou podlahou by prošel Duch leda tak se sbíječkou." Takže: Fujtajbl ve spolek. Ač duchy potkávám poměrně pravidelně, tak žádný z nich dosud neuznal za vhodné zapůjčit mi zjevný pergamen. Možná je to proto, že jsem se ho nikdy nepokusil směnit za Francův nápoj, nebo proto, že jsem nevyveksloval dřevo s lesapánem a možná jenom proto, že z principu odmítám pancéřované duchy vytahovat z hlubokých pastí. Takhle se musím smířit s tím, že duchy uvidím jen při bezvadných budovatelských vzpomínkách našich pionýrů. Na tomhle jsem prostě vyrůstal, mým dětem se to taky líbí a myslím, že jejich prozatím fiktivní děti se na to jednou také rády podívají. (25.12.2012)

Hajný je lesa pán, je mládeží i zvěří milován! Nádherné písničky hudebního velikána Jaroslava Uhlíře, které do filmu náramně pasují, pohádkový příběh pro celou rodinu, se spoustou výborných hereckých výkonů (nejen v dětských rolích) a samozřejmě jako vždy fenomenální Jiří Sovák, coby rytíř Brtník z Brtníku. Spolupráce nadčasových tvůrců Oldřicha Lipského se Zdeňkem Svěrákem opět na podtrženou jedničku. Srdcovka od dětství, již si rád pustím i dnes a na kterou nedám nikdy dopustit! (28.09.2023)

Je to tak, že na co sáhne Zdeněk Svěrák, to se vzápětí neodvolatelně dostane do dvorany české filmové slávy, výborných, vtipných, kultivovaných a přesto divácky atraktivních filmových děl ... a taky že ano. Ať žijí duchové! - vycizelovaný scénář Zdeňka Svěráka, rutinní režie velezkušeného Oldřicha Lipského, naprosto skvělá triková složka, hravý a nosný trademark hudebního skladatele Jaroslava Uhlíře, vynikající výběr a práce s dětskými herci a k tomu velká část zástupců českého hereckého nebe = nejlepší československý filmový muzikál pro děti... (v intencích otce Divadla Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka možná spíše filmová operetka pro děti :-) ) PS: O oblibě a nadčasovosti snímku vypovídá i fakt, že k němu již několikrát odkazovala na televizních obrazovkách běžící komerční televizní reklama...třeba ten snad až kultovní ,,Pramen zdraví z Posázaví"...:-) (30.05.2007)

Film Ať žijí duchové dostává v dnešní době zcela brutální rozměr. Duch doby, kdy film vznikl, povstal a zvítězil v komunálních volbách roku 2012. Soudruh ředitel z normalizační pohádky znovu zasedne za úřednický stůl a znovu prosadí vůli lidu. Ať žijí duchové na jednu stranu brojí slovem proti tehdejší vládní garnituře („Rytíři už neexistujou, že jo, soudruhu řediteli?“), činem (vedoucí prodejny, soudruh Antonín Jouza, je postava záporná a veskrze zlá). Na druhou stranu film bojuje za soužití dětí a dospělých, soudružské vedení a pochopení jiných, ideově zapomenutých, hodnot, přetavených v jasnou socialistickou morálku (Leontýnka se vzdává feudálního původu, odmítá nesmrtelnost a chce dožít jako řadový občan a zapojit se do výrobního procesu). Zajímavé je ovšem pojetí vedoucího Jouzy, který ví, že nikdy nebude profitovat z vedení prodejny a přijde s koncepčně celkem zajímavým návrhem, jak naložit s prostory chátrajícího hradu Brtník, o který KSČ zjevně přestala mít zájem. Domnívám se, že hrad byl v padesátých letech zdevastován, když se z něj stala kasárna. Jouza je od počátku ukázán jako naprostý pitomec (počty mu nešly a v mateřském jazyce zaostával). Dokonce je trestán za to, že přemýšlí tržně, když chce dětem objednat 200 pribiňáků jen proto, že si to přejí. Jeho podnikavý duch opravdu nemá šanci, i když je mottem filmu heslo: Ať žijí duchové. Navzdory všem snahám (zastrašování zfanatizovaných dětí, znárodnění vozidla Hradní střela k přepravě hnoje) je jeho plán, který obci mohl přinést nějakou tu kačku navíc, zcela převálcován agilními pionýry, kterým v těžké hodině pomůže hajný Kochánek tím, že jim osobně doveze několik kmenů stromů. A protože děti, byť pionýři, nedokážou kuláče samy otesat, bývalý feudál, rytíř Brtník, jim dohodí několik submisivních trpaslíků. Strana a vláda se však těmto archaickým dříčům odmění tak, že je nechá zesádrovatět. Jaké byly původní plány s hradem Brtník už nikdo neví, ale tím, že za ně trpaslíci opravili střechu, celá akce končí a pionýři jdou zase o dům dál přeměnit zase něco jiného k obrazu svému. Filmu dominují písničky, které častým opakováním zlidověly. Přitom je to taková moralizující agitka, že to snad ani není možné. „Sekerečku vezmi a zatni. Copak to jde? Les je státní, zadarmo se nezíská. Z toho koukaj želízka!“ Přesto všechno, občas na diváka pomrkává inteligentní humor. Například, když pionýr zvaný Zrzek špicluje jednání Dlouhého Jendy s nomenklaturou Města o budoucnosti ruiny Brtníku a řekne: „Zatím to vypadá na houby,“ když zjistí, že jejich naivní plán ustupuje komerčnímu záměru s žampiony.. (13.12.2012)

Stydím se, že jsem tenhle skvost úplně celý viděla až nyní, jako malá jsem prostě více žila animovanými pohádkami z videokazet. Písničky si budu v hlavě prozpěvovat ještě dlouho, u mnoha hlášek jsem se svíjela smíchy (malý Holý a jeho otázky typu "Nemáte něco na rány řemenem?" bodoval nejvíc), zkrátka skvělý rodinný film. A kdo napsal scénář? No jistě, pan Svěrák, to je prostě génius. (01.08.2012)