Kamera:
Zeek EarlHudba:
Daniel L.K. CaldwellHrajú:
Sophie Thatcher, Pedro Pascal, Jay Duplass, Andre Royo, Sheila Vand, Anwan Glover, Doug DawsonObsahy(1)
Otec a jeho dospívající dcera cestují vesmírem a na mnohdy pustých vesmírných tělesech se snaží těžit drahokamy, které jim umožní vymanit se konečně z bídy a tuláckého života. Jejich poslední zastávkou je neznámý měsíc, v jehož jedovatých lesích se skrývají nejen drahokamy, ale také nebezpečí v podobě místních obyvatel. A honba za zbohatnutím se záhy změní v boj o přežití, v němž nemá nikdo nic jisté. Dívka, která se potýká nejen s nemilosrdnými obyvateli lesa, ale také s otcovou chamtivostí, jež mu zcela zastínila rozum, záhy zjistí, že si musí proklestit vlastní cestu ke svobodě. (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (86)
Spřízněný High Life se mi líbil víc, zejména proto, že se tam mnohem míň mluvilo, nebo mnohem méně/více mluvilo k věci, ale ten les tady, ten les je prostě paráda. Já to říkám pořád, že kdybych někdy emigrovala do USA, tak jednoznačně do nějaké chaty v lese ve státě Washington. Taky bych ale chtěla udělit plusové body za to, že všechny věci v tomto světě vypadají, jako že je někdo opravdu používá. ()
Sympatické malé sci-fi s výborným zlatozeleným vizuálem. Les úžasný, hra světel a stínů vytvářela přímo impresionistické obrazy. Drama otce a dcery, kdy otec není rozhodně žádný chamtivec, jak se snaží podsunout zdejší obsah, nýbrž chce jen zaopatřit dceru a sebe, aby skončilo jejich kočování vesmírem. A na zeleném měsíci rozhodně číhá daleko větší nebezpečí než domorodci, co se zde kdysi usadili a co se tak domorodci stali. Velmi zajímavý způsob získávání drahokamů, jehož zobrazení hraničilo s dokumentárním filmem. I po stránce speciálních efektů velmi dobré, protože nebyly cílem, nýbrž jen prostředkem k dramatickým osudům postav. Akčnější závěr dodal šťávu a efektně vše zakončil. ()
V principu je to vesmírná verze klasického Útěku v řetězech, kdy dva zcela rozdílní lidé jsou nuceni spolupracovat, aby přežili v nehostinném prostředí. Prospect ovšem nabízí podmanivý a atraktivní vizuál. Exteriéry vesmírného panenského pralesa jsou nádherné, interiéry vesmírných lodí vypadají jako by zamrzly v 70. letech, což umocňuje pocit, že by se něco hodně snadno mohlo porouchat. Sophie Thatcher a Pedro Pascal snímek dobře táhnou kupředu a i přes vláčnější tempo to rozhodně ani chvíli nenudí. K mocnějšímu zážitku mi ještě něco málo chybělo, ale zpětně za tíživou atmosféru, originální design a hudební motiv přidávám jednu hvězdu k dobru. [Sitges 2018] ()
Jakožto nenasytný žrout všech možných sci-fi příběhů ať už ve filmech, knihách anebo hrách, jsem neměl problém, dokoukat Protectora do konce. Není ale podle mě příliš dobře stravitelný pro svátečnější diváky, k tomu mu přeci jen chybí zajímavější kulisy, rozvětvenější příběh a hlavně štědřejší rozpočet... Takže jako jednohubka ideál, ale není to zdaleka nic, co by se stavělo bok po boku největších filmových science fiction naší doby. ()
Místy překvapivě syrový a obtížně koukatelný film, na jednu stranu akčnák, na druhou sympaticky analogové poctivé sci-fi, Sohpie Thacher je rozkošná. Problém je, že ten příběh jakoby se ani na jiné planetě odehrávat nemusel. Nic překvapivého se neděje, místy se neděje ani nic nepřekvapivého. Celý průběh je vlastně úsměvný. Hlavní hrdinové potkávají prapodivné skupinky, které působí spíše legračně, protože kostýmy jsou asi levnější. Scénář není nic moc, vztah jednodtlivých aktérů se proměnoval příliš rychle na to, aby byl přenositelný na diváka. Je to ale přesto poměrně solidní film s levnějším vizuálem, sledování nelituji. ()
Galéria (14)
Fotka © Depth of Field
Reklama