Zlodeji

Film, ktorý bude dozrievať. A ktorý ukazuje majstrovstvo rozprávačského talentu akým disponuje Koreeda v tej najlepšej možnej forme. Jeho filmy nikdy nie sú zlé. Sú na akejsi hrane sociálnych drám obohatených o korenie každodennej všednosti a krásy. Taký ten poetický presah akým život disponuje ak sme ochotní nazerať pod povrch. A Koreeda je kuchár, ktorý vám dovolí pričuchnúť. On nerieši problémy svojich hrdinov. On vám ich predstavuje vo výseku života s chybami aj krásami aké ľudský charakter môže mať a rozpráva o tom krásne.. nenásilne a pokiaľ sa dá, tak úprimne. Shoplifters sa radí k tým silnejším filmom minulého roku. Dostáva sa pomaly pod kožu a s hrdinami prežívate každú jednu výraznú scénu a drámu. Ako píšem tieto riadky - dúfam, že každý z nich zažije šťastný koniec. Zaslúžia si to. (02.04.2019)

Včera po projekci jsem byl ještě rozhodnutý, že dám plnou. Při psaní recenze jsem si tím už tak jistý nebyl a nakonec tedy jen 80 %, ale rozhodně Zloděje doporučuju, i když to ani náhodou není film pro masy. Více zde. (12.10.2018)

Film plný lásky. 1)  Japonská rodina žije na pokraji společnosti. Žijí z ruky do huby, organizovaně kradou v obchodech, příležitostně pracují. Mají i svá tajemství._____ 2)  Za nejzajímavější na věci považuji japonské reálie tokijského předměstí, které ve filmech často nevidíme._____ 3)  Rovněž příběh je velmi zvláštní a lehce bizarní._____ 4)  Režisér, scenárista a střihač 56letý Hirokazu Koreeda se podílel i na produkci snímku._____ 5)  Zajímalo by mě, podle čeho dospěl autor obsahu Film Europe k závěru, že Osamu je gastarbeiter._____ 6)  Výstižný koment: Matty*****. Velmi zasvěcený koment: InTerrre$*****. Užitečný postřeh o zlodějích v japonské kultuře: gudaulin****. (12.11.2021)

Kore'eda možno nie je najinovatívnejším, ale vzácne miesi ľudovú úprimnosť, emócie a ťažké skúšky osudom. Je takým japonským Satyajit Rayom. Kladie dôraz na vyváženú psychologickú zložku aspektom prítomného momentu prežívania a spracovávania podnetov a je nekompromisný v dôsledkových rozuzleniach príčinnosti týchto sporov. Filmu dominuje minimalistický formalizmus, ale mimoriadne citlivo ho rozvetvuje do ďaleko dôslednejších detailov. Medziľudské väzby poníma ako istý ekvivalent bližšie nešpecifikovaného pocitu bezpečia napriek zlej sociálnej situácii, ale nevyvoláva v divákovi lacný efekt spolupatričnosti nižšej triedy "bojujúcej" o svoje šťastie. Ono to nie je vykalkulovaný efekt, ale proces širokospektrálneho pochopenia situácie. A to je dôležité vo filmoch, ktoré majú globálnu relevanciu. (30.09.2018)

Je to něco jako Parazit (2019) osekaný o protivné pitvoření a pitomou zápletku, nebo jako méně poetická a více naturalistická verze legendárního The Taste of Tea (2004). Je osvěžující nakouknout i do toho neučesaného, ušmudlaného Japonska (které z vnějšího pohledu jakoby prakticky neexistovalo). Chvíli žít s postavami na sociálním okraji společnosti které rozhodně neznají rčení, že "Rodinu si nevybíráš". Moc hezkej film. (01.04.2023)