Láska mezi umělci

Docela pecka. Když si divák odmyslí teatrální herectví raných třicátých let, je to nečekaně ostrá komedie s lehce nemorálním námětem - ovšem jen zdánlivě. Společné soužití dívky a dvou mužů se začne jevit v jiném světle v druhé polovině filmu (podle mě vtipnější než úvod), sotva se dívka usadí ve "spořádaném" manželství, které ji nudí předstíráním, lezením do zadku možným obchodním partnerům a mimomanželskými aférkami vyšší společnosti. ____ Lubitsch se tady ukazuje jako mistr, hodně scén nebo momentů si vystačí jen s gesty, která nádherně a mnohomluvně zastupují jakékoliv dialogy (scéna nákupu manželské postele, když manžel přeměří nejdřív postel, pak ženu, a pak sebe/ chvíle, kdy vytáhne svatební povolení spořádaně vložené pod správné písmeno do kartotéky - což divákovi napoví o jeho charakteru naprosto vše/ když po svatební noci rozkopne kytici věnovanou bývalými přáteli jeho nevěsty) ____ I dialogy jsou ale perfektně vybroušené, hravé a občas i podvratné ("To je gentlemanská dohoda, ale já, bohužel, nejsem gentleman" - "Staneš se největším mučedníkem v historii cementárenství" - "O svatební noci se nemůžeš ptát, jestli tě miluji. Na to je buď příliš pozdě nebo příliš brzo.") _____ I když herci z dnešního pohledu přehrávají, tak má snímek jiskru a životnost, která pořád platí. /7. 9. 14./ (07.09.2014)

Chvílemi jsem si říkal, že se dívám na Červené střevíčky v Lubitschově komediálním pojetí. Srovnání se však nabízí především s režisérovým o rok starším Útěkem z ráje. Podobnost vidím nejen čistě vizuální (hlavní ženská postava v podání Miriam Hopkins, lokace evropských měst a interiéry zazobaných vilek), ale především dramatickou a dramaturgickou. Oba filmy v mých očích spojuje svěží úvod plný skvělých momentů, chytlavě spojující energii slapstickové a screwballové komedie, překvapivá odvážnost v tématu dialogů a bohužel ale také neschopnost udržet tempo a dravost po celou dobu snímku. Lubitsch jako kdyby narval všechny své nápady do první poloviny a v druhé se popadal za břicho a nabíral dech. Nabízí se otázka, jestli Wilderův mentor vlastně nebyl silnější v romantických polohách, ve kterých si mohl dovolit pozvolnější tempo, aniž by celou dobu bez dechu dobíhal cílovou rovinku. Takže když "Lubitsch Touch", tak raději Obchod za rohem. 6/10 (27.11.2018)

Jednoduchá ale překvapivě místy hodně zábavná komedie s vypilovanými tragikomickými dialogy, u kterých jsem se nasmál více než u všech současných rádoby komedií. Škoda té druhé poloviny, která na komické tempo nedokázala tak dobře navázat a děj tím působí trochu nesourodě, přesto hodně slabé čtyři hvězdy uděluji. [7/10] (14.08.2010)

Mám rád Ernsta Lubitcha, a jeho skvelé komédie, konverzačná dramédia s jednou osudovou ženou - GILDOU, ktorá stretne dvoch - „chuligánov - vagabundov” vo vlaku, odvtedy sa obidvaja Tom i George, zamilujú do Gildy, pričom do hry, vstupuje i sok, ktorý ich, oboch, nenávidí, trochu som si myslel, že sledujem - hollywoodsku telenovelu, a la - LUBITCH ! Cooper a March, patria, vtedy - medzi hollywoodsku špičku, k čomu dopomáha i Miriam Hopkins, na ktorú mám chuť, sa pozerať znovu a znovu... Ako pozerám, i som videl, Miriam si zahrala i s Fredricom Marchom, či u režiséra - Lubitcha, tak je poznať, zápal po nadšení zo vzájomnej spolupráce. Ja som rád v spoločnosti, týchto UMELCOV, ktorí vedia, čo chcú, ale najmä, čo vyžadujem, ja... (12.03.2016)

Ak si človek odmyslí, že hlavná hrdinka s ktorou by mal divák sympatizovať je obyčajné zákerné, sebecké kur*isko, ktoré ničí životy všetkých chlapov, ktorí ju milujú ( niečo ako hlavné postavy Sexu v meste), tak ostane vynikajúca a na svoju dobu odvážna komédiálna vzťahovka (hayesa z toho musel dostať infarkt) so supersympaťákmi Cooperom a Marchom, hromadou výborného humoru a správnou dávkou tragiky (15.07.2015)