Jana Hlaváčová (E02)

Jiří Strach a Jana Hlaváčová ve špičkové formě a po dlouhé době počin televizní dramaturgie, který navazuje na nejlepší tradice. Všechny povídky mají zajímavou pointu, přirozené dialogy a do malé stopáže se jim daří dostat i díky svěžímu režijnímu stylu překvapivě mnoho. Student je takový milý rozjezd s tou pravou jiskrou, Nenávist překvapivě mrazivá a bezkompromisní obžaloba mladé generace s ďábelským řešením a Podvodnice vše korunuje dojemnou lovestory podzimního věku, kde Hlaváčová ukažuje živelnost, pro kterou si ji diváci zamilovali snad nejvíce a její vynikající herectví získává nejvděčnější příležitost. Tento počin si navíc zaslouží pozornost i méně příjemnou skutečností, že možná šlo o poslední příležitost vychutnat si umění a podmanivou osobnost paní Hlaváčová, protože krátce po natočení ji stihla vážná choroba. O to víc je třeba si tohoto snímku cenit! (14.01.2013)

Sedmdesátá a osmdesátá léta v ČST měla svého velkého režiséra - Františka Filipa. Jsem moc rád, že v novém století má ČT také svého režiséra, na kterého je spoleh. Tyhle tři krásně natočené povídky jenom potvrzují, že už je čas na nějakou pořádnou látku a hodně široké plátno .... O hereckém koncertu hlavní protagonistky nemá snad ani cenu hovořit. Tahle paní herečka je prostě Paní herečka. (26.11.2012)

Celé super, jako "běžná" divačka mimo filmovou branži jsem zcela spokojena. Jako letitá fanynka paní Hlaváčové (i pana Munzara) spokojena nadmíru. Nejvíc mne zasáhla povídka Nenávist ...u Studenta jsem se pousmála a Podvodnice - ta mne tak krásně pohladila po duši - kéž by ti dva byli ve zdraví spolu ještě mnoho let !!! Při hraní jim to jde jak dobře namazaný hodinový strojek ...Díky pane Strach, za moc pěkný zážitek ,-) (29.11.2015)

"Tak co si dáme? Zakysanku?" :D Dát se tuhle hereckou benefici Jany Hlaváčové není úplně špatná volba. Ve druhé (dramatiky laděné) povídce (Nenávist) bych měl tedy pocit, jako by se už na ní začala místy projevovat její budoucí vleklá  zdravotní indispozice, ovšem v těch zbylých povídkách dokazuje, že ve své době měla ještě docela šmrnc. Nejjiskrněji působí v povídce Podvodnice, za což možná může i přítomnosti jejího manžela Luďka Munzara. Každopádně když její postava v této povídce mluví o sobě jako o "talentu od přírody", pasuje to i na samotnou Janu Hlaváčovou. Hezky ji to do úst vložil scénárista Petr Hudský. (15.01.2024)

Pro mě osobně moc příjemná záležitost, tři povídky, každá jiná a spojnicí je výborná Jana Hlaváčová, která se s půvabnou lehkostí převtělí z profesorky hudby (ta byla až krutě upřímná) ve zlomenou stárnoucí ženu (tu nenávist jsem jí uvěřila) a pak mávnutím proutku je tak báječnou a okouzlující podvodnicí, že mi s Luďkem Munzarem nad šachovou partií a obrazy vyloudili úsměv na rtech.. V tuto chvíli dávám čtyři hvězdičky s pomyšlením na pět, asi se budu muset ještě vrátit.. (18.03.2021)