Na dno vášne

Chytře vykonstruované dramatické vztahy dvou manželství, která spojuje Viktor se svou celoživotní permanentkou. Příběh by se díky mnoha náhodným setkáním hodil spíš do maloměsta, na pozadí ale Madrid krásně hraje s ostatními hrdiny a tvoří šestou roli - svou přeměnou od za fašistické totality zdánlivě vylidněného města k barvám, pohodě a samozřejmě i nějaké té anarchii po Frankově pádu. Jako kdybyste porovnali Prahu 1975 s Prahou 1997. 85%. (15.03.2011)

Další dokonalý film od Almodóvara, trochu jiný než "Vše o mé matce". Na dni vášně se mi líbí, že děj plyne dopředu a nechává dostatek prostoru, abych přemýšlel jak to může dopadnout. Takovýhle konec jsem ani nečekal a už v druhem filmu mě Almodóvar zase šokoval. Jeden z nejlepších vypravěčů vážných témat. (01.09.2011)

Ako obycajne Pedro ma nesklamal. Krasne vykreslene postavy, pricom do kazdej z nich sa da lahko vcitit a nachvilu riesit problemy spolu s nimi a uvazovat ake maju dovody na ciny, ktore robia. Nakoniec aj tak prideme na to, ze kazdy sme iny a veci riesime tym najlepsim sposobom. Aspon z nasho pohladu. A nastastie preto nie su zivot aj laska tak jednoduche veci. To by potom bola na svete strasna nuda! (06.07.2008)

Pustit si tenhle film v roce 2022 znamená vrátit se na chvíli do starých dobrých devadesátek, kdy se po ulicích Madridu proháněla auta jako Citroën BX, Seat Toledo či Peugeot 406 (která už ze silnic takřka zmizela), a kdy byl Almodóvar na vrcholu tvůrčích sil. Na dno vášně je skvěle obsazené drama, s krásnou hudbou a kamerou, a hlavní postava, sirotek Víctor, je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk jako já musí držet celou dobu palce (mám podezření, že úvodní -  zdánlivě zbytečná - sekvence s jeho narozením v autobusu v r. 1970 ve mně po zbytek filmu živila k Víctorovi příjemný pocit jakési důvěrné blízkosti). Osobně bych si tipnul, že literární předloha Ruth Rendell bude asi slušný brak - vzájemná propletenost všech postav v silně nepravděpodobném příběhu je až úsměvná (těžko kupříkladu věřit tomu, že by i v bezstarostných devadesátkách bylo možné, aby do školky k dětem přijali vychovatele, který čerstvě vyšel z vězení) - ale v tom je Almodóvarovo mistrovství, že z takové látky nechal vzniknout tak dramaticky působivému výsledku (ostatně film z předlohy vychází jen volně, jak jsem se dočetl). Člověk uvyklý Almodóvarově tvorbě zde vlastně nemůže být překvapen, protože se mu zde dostane v podstatě všeho, co už zná z jeho dalších filmů, a to dokonce ve vrcholné formě, která s lety zraje jak víno, a je vyloženě příjemné vidět dnes film z časů, kdy ještě nebyl internet ani mobily, a život tak vypadal podstatně jinak - dnes by už takový film vlastně nebylo možné natočit. (25.08.2022)

Tak tady mi asi něco uniklo. Almodovár neAlmodovár, tomuhle filmu jsem prostě za celou tu hodinku a půl na chuť nepřišel. Jak tady tak pročítám některé komentáře, tak se mi zdá, že někteří v tom vidí i to, co tam není a za každých okolností budou slepě uctívat Almodovára, i kdyby natočil třeba pokračování Kameňáku. Neříkám, že je to špatný film, ale filmů s podobným námětem "běhá" po filmovém světě docela dost. A někdy i daleko lepších. 50% (01.08.2008)