Duna

dunu od herberta docela mám rád a tohle přetočení docela ujde. a oproti ostatním Lynchovým "filmům" to má děj, myšlenku, zápletku, pointu a co je hlavní, má to i zakončení a vyřešení. kdyby se držel takovýhoto stylu, mohl z něj být dneska dobrej tvůrce filmů a ne jen další krmnej rejža s pseudokvazifilozofickým pojetím nereality (16.12.2005)

Jedinečný snímek, který jsem poprvé viděl už někdy v polovině 90. let, jako mladý švarný junák a který mi pak dlouho unikal. Ovšem po letech mě o to víc oslovil, i když přiznávám, že velkou měrou z nostalgie. Když však David Lynch vstoupí na půdu sci-fi, nemůže to dopadnout zle. Po Sloním muži asi jediná Lynchovka, která se dá nějakým normálním způsobem uchopit a při které si divák nepřipadá, jako totální idiot. Krásný film, na který však musí být lynchovská nálada. (20.02.2017)

Na první pohled vypadá David Lynch neškodně. Ovšem už několik dekád nám přináší podivně šílené noční můry, které se nebojí diváka zneklidnit. Předloha je košatá, snímek na svou dobu ujetý a evidentně se úplně nepodobá tomu, co chtěl Lynch natočit. Výsledek je hlavně plný postav, dekorací a ubíjejících informací o boji galaktických rodů. Podílel se na něm italský mistr Carlo Rambaldi, který předložil množství bizarních tvorů nejrůznějších podob a velikostí. Další kus, který nejednoho diváka zLYNCHoval svou nepřístupností. Stodevadesátiminutovou verzi bych opravdu nedal. Vážně to dost zestárlo. (09.04.2021)

Lynch se musel vypořádat s tím, že svých pět hodin bude muset zredukovat do 130 minut. DUNA nebylo lehké sousto ani pro Jodorowskyho, ani pro Lynche. Ale mám pocit, že Lynch si tu osvojil spoustu osobitých narativních postupů, které později řádně zužitkoval v budoucnosti. Vypravěčský voiceover jsem si perverzně užíval, stejně tak i podivnou a strohou béčkovost akčních scén. Voda života! MUAD'DIB! (20.05.2014)

Knižní Duna je legenda a sci-fi modla se vším všudy. Herbert s ní přinesl fascinující způsob epického vyprávění, těžícího z promyšleného světa, kde se lidstvo podrobuje složitým psychologickým výcvikům a popírání pudové podstaty. Velká část knihy se odehrávala vlastně jen v myslích postav - spisovatel nás permanentně seznamoval s jejich komplikovanými myšlenkovými postupy. V celkovém součtu tak vybudoval dílo, jehož základní dějová linie je vcelku jednoduchá, ale díky neuvěřitelně rozsáhlé mapě vlastních pojmů, postav, drobných dějových doplňků a vůbec všeho tvoří ojedinělou epickou podívanou (počtenou), plnou velkých myšlenek a propracovaných charakterových profilů. Těžko říct, jak bych se díval na film, kdybych knihu nečetl, každopádně některé scény se odehrávají tak překotně, až vyvolávají úsměv na tváři (například Paulův příchod mezi Fremeny) a celý film působí jako výtažek knihy, nikoliv jako film na její motivy. Od toho bych totiž čekal bolestné, ale pro filmové potřeby nutné prostříhání a upravení příběhu. Místo toho si propůjčuje postavy, zásadní události a klouže po nich zběsile kupředu, přičemž se dotýká pouze vrcholků. Nedivil bych se, kdyby divák neznalý knihy nechápal, co ta maškaráda má vlastně znamenat. Samozřejmě vím, že z Duny se těžko dá něco vyřadit... všechno souvisí se vším a každý detail má pro čtenáře nesmírnou cenu. Inu, pokud to se zavřenýma očima přejdu, co dokázali tvůrci natočit? Začnu pozitivy, abych nebyl za kritického bastarda od začátku až do konce: minimálně titulní hudební motiv je fascinující, pro Sean Young jakožto Chani stojí za to žít a scény s písečnými červy jsou i přes slabší triky jednoznačně působivé (zejména hned ta první - útok na těžební vozidlo). Dekorace a kostýmy jsou moc hezké, ostatně celá vizuální stránka je zajímavá. Hůře jsou na tom v některých chvílích takřka brakové triky a zpracování akčních scén - jejich základem je nepřehledná změť záběrů na běžící houfy lidí a hromada výbuchů. Vyjádření Harkonnenů jako perverzních, šílených a vzhledově odporných prasat mě taky ničím nezaujalo. Z výborně napsaných postav v knize nezůstalo skoro nic (knižní Jessica by nad svým filmovým remakem hořce zaplakala) a přerod Paula v živoucí legendu se pohybuje po celou stopáž na jedné frekvenci náznaků a prázdných frází. Pro závěr nemám slov, vážně jsem uvažoval, že to utrpení dojedu rychloposuvem. Nebudu Dunu dále mučit, myslím, že tvůrci si museli být vědomi nákladu, jaký na svá bedra vzali. Edit 2016: Jsem to tehdá docela prožíval, koukam. Možná proto, že jsem Dunu viděl krátce po přečtení knihy - film je ovšem natolik kouzelný sci-fi bizárek, že vůči němu prostě nejde nastavit zcela lhostejná tvář. (22.11.2008)