Réžia:
Josef MachKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrajú:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Eduard Linkers, Jana Dítětová, Stanislav Neumann, Ota Motyčka, Jaroslav Seník, Robert Vrchota, Josef Kotapiš (viac)Obsahy(1)
Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (86)
Je jisté, že česká kinematografie nemá moc filmů v komediálním žánru s kontextem nacistické okupace. Josef Mach natočil vzhledem k roku vzniku výrazně humornou vizi války, kdy příběh zapadá do obecné nálady okupované Prahy, ale vše je příliš přehrávané a utahané. Gagy jsou takové nijaké a groteska je to spíše podprůměrná bez překvapujících momentů. ()
Válečná komedie natočená jen rok a půl po skončení druhé světové, je jen další důkaz, že člověk se otřepe ze všeho a že humor je jednou z cest, jak čelit tvrdé realitě. Tvůrci se ale vypořádávají s nácky a kolaboranty poměrně korektně. Jakoby přece jen neuteklo dostatek času a nechtěli bagatelizovat strach, který esesmani vzbuzovali. S výjimkou postavy vyděrače, kterého si střihl Linkers a který posloužil ať už v tuhém, nebo vláčném stavu jako zástupný fackovací panák, se do zesměšňování nacismu nepouštěli. Díky tomu sledujeme soustavu gagů, která dává takovému filmu potřebné odlehčení, ale nijak se nefilozofuje, nemoralizuje. Nejde ani o ztřeštěnost, jako třeba Eso es, ale spíš povzbudivé mrknutí na diváka....už je po všem, do kin zase pomalu míří zábava. Dnes bohužel víme, že na předválečnou komedii se už navázat nepodařilo. ()
Dávno před Sedmou rotou uměli Češi i z tragické situace vyřešit vynikající komedii či spíše grotesku ne nepodobnou americké klasice. Ten film se mi poslední dobou míjel, ale vzpomínky na to, jak dva tramvajáci nevědí, kam s ním, mi zůstaly už od dětství. Filipovský, Marvan a Neumann, to byli mistři české veselohry. Linkers byl ovšem také skvělý. ()
V kontextu československé kinematografie naprosto unikátní zpracování válečné tématiky. Samozřejmě poněkud naivní komedie plná nepravděpodobných groteskních situací. Ale bavil jsem se vskutku náramně, zejména v druhé polovině. Plný počet hvězdiček dávám hlavně za to, že takový film vznikl brzo po skončení války, kdybych to čekal asi nejméně. Francouzům to v podobě Velkému flámu trvalo o dvacet let déle... ()
Perfektní dávka humoru a sebelegrace, kdy si Češi dělají švandu ze sebe samých v průběhu druhé světové války, tedy době o dva roky starší. Ta sebeironie je perfektní, vystihuje českou povahu daleko lépe než samotná dobrodružství vojáka Švejka. Marvan je zde výtečný, kam se na něho derou ti všichni Andělové atd. Filipovský je rovněž pohotový komický partner a Dítětová zdobí film svým půvabem. Ani ostatní obsazenstvo nezaostává, včetně perfektního Linkerse v roli SA-mana. Výtečné! ()
Galéria (32)
Fotka © Československý státní film
Zaujímavosti (10)
- Ve 44. minutě ve scéně, kdy vyděrač SA man (Fritz Heinicke) sjíždí s kočárkem ze schodů, je možné si všimnout, že kočárek je jištěn lankem. (Terva)
- V Polsku je to dodnes jeden z nejznámějších českých filmů. V polštině se jeho název používá (spolu s dovětkem "- český film") pro označení podivné až nepochopitelné situace (nebo filmu). Za to nenese vinu tento film, ale ČS filmy, které byly vybrány pro přehlídku ČS filmu v Polsku v 70. letech. Šlo o filmy, které neměly úspěch ani v ČSR, ani v zahraničí, ale musely se udat. Přehlídka byla uvedena pod názvem Nikdo nic neví - Český film. (Stegman)
- Ve 42. minutě je nápis Rauchen verboten, představující zákaz kouření, zanesen pěnou z hasícího přístroje. Hned v dalším záběru však nápis nic nezakrývá a je vidět celý. (Terva)
Reklama