Erotikon

Krása němého filmu s přepatlaným přehráváním a tunou make-upu. Dozvíte se tajemství: Tohle je němý film! Nejen, že to má úžasnou vizuální stránku, ale snad mě nikdy až tak nebavil němý film i po stránce dějové. Já jsem se královsky bavila. Plus na celém dojmu má určitě hudební doprovod, i když jsme ho měli zpožděný asi o minutu (netuším, jestli to je chyba promítače nebo celkově filmu). Upřímně jsem z toho nadšena, protože tyhle přehnané kousky já prostě můžu! (19.01.2011)

Pokud se na Erotikon Gustava Machatého podíváme v kontextu s dobou svého vzniku, lze o filmu hovořit pouze v superlativech. S odstupem času nelze přehlédnout nedostatky, ale přesto i dnes má tato psychologická romance okouzlující půvab a s expresionistickým výrazem odvážně proniká do niter postav a odhaluje jejich vnitřní rozpoložení naléhavě sugestivním, obrazově neklidným i divadelně hereckým postupem. V němém filmu je herecký spontánní prožitek tou nejdůležitější složkou a potom lze přehlédnout i romantizující tón idealistického básníka Vítězslava Nezvala. Zápletky zavání stereotypy, ale celkový postoj tehdejší společnosti k problematickým společensko-existencionálním otázkám nebyl nejupřímnější, a ani se nedokázal vymanit z maloměšťácky puritánských předsudků. V tehdejším prostředí byl každý podobně závažný námět odvážný a konstruktivně kritický. Samotný průběh je svým důrazným zpracováním úchvatným představením syrovosti v chtíči a podléhání rafinovanému a elektrizujícímu pokušení. Hlavní postavou příběhu je prostá venkovská dívka Andrea (šarmantní Ita Rina). S naivní důvěřivostí se poddává neodbytnému svádění a šimrání podbřišku, aby při své cestě na vrchol přizpůsobila své chování přetvářce a erotickým výzvám nevšedního dobrodružství lepší společnosti. Hlavní mužskou postavou je oduševnělý a zábavný floutek George Sydney (dobrý Olaf Fjord), přelétavý v uspokojování svých tělesných potřeb. Nové a znovuobnovené atraktivní podněty jsou prostředkem k novým zážitkům a jen výjimečně se jeho sebevědomá drzost dostává do konfliktu s odplatou a mravní zodpovědností. Výraznou postavou je Andrein manžel Jean (velmi zajímavý Luigi Serventi), obětavý, tolerantní a šlechetný muž, který neváhá v jakékoli situaci přispěchat rychle a účinně na pomoc. Důležitou postavou je Hilbert (dobrý Theodor Pištěk), zhrzený muž z vyšší společnosti. Tíha parohů ho nutí přistoupit ke konečnému řešení záletnického chování manželky. Z dalších rolí: Andrein starostlivý otec a laskavý železničářský hlídač (zajímavý Karel Schleichert), Hilbertova rozmazlená a nevěrná ženuška Gilda (příjemná Charlotte Susa), násilnický kočí (pozoruhodný Ladislav Herbert Struna), či pragmatická porodní bába (Milka Balek-Brodská). Na technické kvalitě filmu se zčásti podepsal zub času, ale expresivní herectví a naléhavý obraz zanechají pocit jedinečného zážitku i v dnešní pokrokové době. (01.03.2017)

Tehdejší odvážnost dnes vyloženě archivního černobílého němého dramatu spíš než v "erotických" scénách spočívá v příběhu o dívce, která se nechá svést a následně zmizí ve víru velkoměsta, jenž ji zas a znovu pokouší. Z některých scén tryská dramatičnost i po několika desetiletích v době, kdy se synonymem dramatu staly mnohem dynamičtější filmové postupy. Měl jsem možnost vidět Erotikon s živým hudebním doprovodem elektronicko-jazzového projektu Forma a stálo to zato. (19.12.2010)

Vizuálne výnimočné dielo, ktoré sa zarezáva do prvej signálnej sústavy a rezonuje vo veľkom. A presne to stále obdivujem na nemých snímkoch 20. rokov minulého storočia, pretože vedia podať všetky potrebné, zásadné a vhodné emócie minimálne obrazovou formou. A nemalou a hlavne skvelou položkou sú aj herci ( hlavne Pištek a krásna Ita Rina ), ktorý proste hrať vedia. Ide tu samozrejme o prejav vizuálny, ale je to prejav, ktorý vyjadruje a doplňuje. Film krásny, smutný a veselý zároveň. (26.08.2019)

Erotikon pro mě znamenal velké překvapení, protože jsem poprvé v českém filmu zaznamenal výrazný kontakt se světovou filmovou avantgardou, která byla na přelomu 20.-30. let v plné síle. Avantgardní impulsy se promítají do filmu zejména v nedějových pasážích. Snímání jízdy aut či vlaků bezprostředně upomínají k hnutí Cinéma pur, například k slavné Chomettově Hře odrazů a rychlosti (Jeux des reflets et de la vitesse, 1925) nebo k Dzigu Vertovovi. Vizuálně jde o skvěle nasnímané a sestříhané dílo, které je vzhledem k jednoduchosti zápletky místy až příliš doslovné (mezititulky jsou například zcela zbytečné). Dalším příjemným překvapením je, že narozdíl od velké části filmů němé éry, se vše obešlo i bez přehrávání hlavních aktérů. Ita Rina zvládla skvěle jak polohu naivní holky z vesnice, tak i vášeň vzbuzující nymfičky. Třešničkou na dortu pak byl živý doprovod od skupiny Forma, který v současnosti vychází i na cédéčku. Vřele doporučuji: http://formani.tumblr.com/ (09.08.2011)