Malé ženy

Největší devizou filmu je výborný casting mladých, talentovaných hereček, které ještě nestojí tolik co Scarlett Johansson, ale v teamovce umí dosáhnout minimálně stejné girl-power. A Laura Dern s Meryl je hezky generačně doplňují. Doslova potěšení všechny ty holky sledovat, jak si užívají své postavy a milovanou “holčičí” látku. Jak jsou rády, že toho mohou být součástí. Předpokládám, že je to taky zásluhou Grety Gerwig, která herce miluje a pro tohle citové vyprávění má talent. Bál jsem se toho, a o to více mě to pohladilo. Čirá filmová romantika s otevřeným srdcem. Chronologické skákání v příběhu místy zmatečné, ale na emocionální prožitek vlyv nemělo. Vedlejší herec Tracy Letts má za sebou super rok, postavou knižního vydavatele tady dovětkuje zářivou roli Henryho Forda II. v Le Mans ‘66. (02.02.2020)

Feministická fikce režisérky Grety Gerwigové vyjadřuje její osobní umělecké myšlenky, ideály a posedlosti. Je to krásný film, který když jím budete kráčet vám bude dělat dobře. Dobový feminismus mi ani nevadil. Film měl nějaké nominace na Oscary , ale má úděl filmů, které pobaví, potěší, dojmou, budí respekt, ale ceny nevyhrávají. Z Pýchy a předsudku si bere náladu sesterského pouta, v němž se snoubí zábavně uječená potrhlost, něžná důvěrnost i vzájemná žárlivost, ale také společenské zábavy a vstřícné soužití chudších s bohatšími. Pripomíná také Jih proti severu, kde Scarlett O’Harová byla vzdorná, ctižádostivá, soběstačná – a osamělá. Z mužských postav se však vyděluje pouze osobitý Timothée Chalamet coby mladík ze sousedství, který do „holčičího“ klubu zapadne s kamarádskou nenuceností a postupně si ujasňuje své dospělejší city. Výskyt ostatních mužů jako by určoval výhradně diktát případné ženitby, byť také s ní finále zatočí vtipně a v rozporu s reálným životem Alcottové. Účinnost Malých žen oslabuje rovněž vypravěčská struktura střídající několik časových rovin, která občas diváka mate; tím spíše, že umělé maskérské omlazování či stárnutí, natož herecké zdvojení klíčových rolí se tady nepoužívá. K lacinějším okamžikům patří ještě klišé v podobě hrdinčina bolestného impulzu k „vyšší“ literatuře nebo závěrečná slunná selanka ve stylu dětský ráj to napohled. Nicméně jako celek si Malé ženy podmaňují přirozenou láskyplností protkanou živelným humorem, která z pospolité ženské domácnosti sálá navzdory půtkám, rvačkám, pomstám i osudovým hrozbám. (31.03.2020)

Když tak nad tím přemýšlím, o moc líp tenhle film natočit nešlo. Všechno do sebe přesně pasuje akorát a pár hluchých míst, to dnes vůbec nehodlám řešit. Místy je to sice hodně romantické, ale tohle je přesně ten typ filmu, kde mi to ale vůbec nevadí. Navíc, herci jsou skvělí (hlavně Saorsie Ronan) a i přes děj, který už jsem minimálně dvakrát, třikrát viděl, jsem trpělivě čekal až do úplného konce. Paráda! (23.02.2020)

Než se člověk ve všech těch postavách a časových rovinách zorientoval, chvíli to trvalo, ale pak už klasický feministický příběh, který samozřejmě má co říct i v současnosti (pro Mr. Hlada viz též třeba Jane Austenová a sestry Brontëovy) šlapal jak hodinky. Na mě se tam vztahy pitvaly až moc, ale jsem chlap a tohle už k romantickému žánru zkrátka patří. (12.03.2020)

Tohle nešlo, mě to ženský prostředí a takový pojekávání přišlo hrozně rozsáhlý a vůbec jsem se v tom nenašel i zase ty vyprávěcí prolínačky mě nesedli, někdy jsem se ztrácel. Jediný štěstí, že holky zahrály fakt dobře a ty jejich odlišné povahy bylo fajn vnímat. Určitě se mě líbila i atmosféra filmu, tady kamera a režie taky udělali své a Jacqueline Durran za hadry má svou nominačku na Oscara zaslouženě, jen ten ústřední hudební motiv nemuseli hrát obscénu, ale tak asi tvůrci chtěli, aby mě zněl pokaždý když uvidím velký barák se zahradou. Ještě zpátky k těm herečkám, dobré byly všechny, ale Florence Pugh ta se v roce 2019 (Slunovrat) potkala opravdu s top formou. (21.01.2020)