Kibera: Příběh slumu
Vote for Kibera
Obsahy(1)
Kibera je jeden z největších slumů v Africe. Nachází se v Nairobi, hlavním městě Keni. Jedná se o neformální osídlení, kde chybí státem zprostředkovávané služby, jako je tekoucí pitná voda, nebo kanalizace. Na fungující zdravotnictví, školství, nebo policii, se místní nemohou spolehnout. To ovšem neznamená, že všichni obyvatelé Kibery jsou odsouzeni k životu v neštěstí. Dokument Kibera: Příběh slumu ukazuje ty, kteří se rozhodli slum přetvořit v lepší místo: Umělci ze skupiny Maasai Mbili se svým umění snaží dát místu identitu a lidem pocit, že vědí, kam patří. Učitelka Benta, která je HIV pozitivní, ve svém domě založila školku pro děti z HIV pozitivních rodin, aby jim pomohla vyrovnat se se stigmatizací, které čelí v životě. Další z postav je Tanker, bývalý profesionální boxer, který pro mladé lidi ze slumu postavil boxerskou školu, kde je učí disciplíně a sebeobraně. Vypravěčem filmu je Don – mladý fotograf, který strávil celý život ve slumu. Svými fotografiemi se snaží dokázat, že Kibera je především místo s velkým potenciálem, plné kreativních jedinců, kteří se naučili prostředí slumu využít na maximum, usilovat o lepší budoucnost a hájit tak svoje práva. Jsou to právě oni, kteří nahrazují chybějící služby a činí tak místo pro své sousedy lépe obyvatelným. Kibera: Příběh slumu sleduje, jak tento neformální systém funguje a je-li možné jej udržet i když přijde do konfliktu s formálním – během frekventovaných politických nepokojů. (Cinemart)
(viac)Videá (1)
Recenzie (19)
Martin Páv ukázal, že už i jeho debutový celovečerní dokument je velmi zdařilou záležitostí, jak po obsahové, tak po vizuální i zvukové stránce. Jde o velmi zajímavou sondu do chudinského slumu, kde se pod rezavými plechy skrývá nesmírně barevný svět. Ale ačkoli ten svět obsahuje lidi ušlechtilé, lidi moudré, lidi uměním nadané, lidi pracovité, lidi zkrátka dobré, stačí jiskra a nahromaděná frustrace z chudoby a bezvýchodnosti životní situace se může rázem proměnit v doutnající peklo poháněné rabující lůzou. Je však fajn vidět tohle všechno určitou nadějnou perspektivou oněch prvně zmíněných. ()
Proč tak nízké hodnocení? 1) Přestože bylo poučné vidět, jak lidi ve slumu prožívají politiku, hrozně mě štvalo, jak to tvůrci filmu natahovali. Na všechno to vyřčené by bohatě stačila polovina stopáže. 2) Mám s čím srovnávat: příběhy z Kibery jsem už viděl v daleko lepší podobě - v hraném filmu Soul Boy, který si částečně natočili sami Kibeřani, částečně jim vypomohl T. Tykwer. ()
Na jednu stranu obdivuji, že se bílý štáb dokázal dostat dost blízko ke svým protagonistům. Na druhou stranu se tu vlastně neobjevilo nic, co bych nečekal. Jsou tu střípky z životů obyvatelů slumu na jejich nelehké cestě životem odnikud nikam, ale fakt mi přišlo, že jsem si jen potvrdil, že podobné prostory fungují tak, jak jsem si myslel. A pořád zbývá dost témat, kterým se dokument radši vyhnul. ()
Původně sociální pracovník Martin Páv, jenž v Kibeře strávil několik let, se snaží tento nechvalně proslulý slum prezentovat jinou perspektivou než většina evropských médií. Kromě klasických záběrů na nepokoje, jež se zde rozpoutaly v období okolo keňských prezidentských voleb, tak přináší divákům příběhy jednotlivců, jejichž lidskost, nápady a energie si zaslouží velký obdiv. Jednotlivé mikropříběhy z Kibery propojuje komentář mladého místního fotografa, který boří jakékoliv předsudky o nevzdělaných, násilných a líných Afričanech. Páv má výborný cit pro nalezení těch správných aktérů a vykreslení jejich charakterů. Často se mu však příběhy a myšlenky nedaří dotáhnout až do konce a nechává tak diváka se zbytečně neúplnými informacemi. ()
Život ve slumu z pohledu jeho obyvatel. Dokument se soustředí se na zdejší postavy, které jdou ostatním příkladem, ale zachycuje přirozeně i chudobu, násilí (místy až za hranou pochopitelného), nemoci (AIDS), strach, děti, které se nejbezpečněji cítí ve škole, anebo volně ležící skládky, po nichž pobíhají prasata a za deště se z nich odplavují hromady odpadků. Všichni si přitom přejí hlavně: mír. P. S. "Tamty děti plýtvají vodou!" žaluje klouček. To by se v našich končinách těžko kdy stalo. P. P. S. "Kdo stvořil... náš otec Bůh!" zpívají si děti ve škole. Stejně jako se to učí třeba v drnovském Orlu. :) ()
Galéria (33)
Fotka © Frame Films
Zaujímavosti (2)
- „Kibera“ je jednak núbijský výraz pro les, jednak název největšího afrického slumu. [Zdroj: časopis Cinema 12/2018] (ČSFD)
- Martin Páv se svým štábem využil toho, že si získal důvěru místních a mohl pořídit množství výmluvného materiálu z jejich soukromí. [Zdroj: Cinema 12/2018] (ČSFD)
Reklama