Cez prsty

Petr Kolečko je můj oblíbený český scénárista (nutno říci, že patrně jediný) a jsem si vědom toho, že odpůrci moderní české kinematografie nesnesou ani jeho, ovšem mně jeho styl humoru hezky sedí. A ačkoliv jsem v prvních recenzích četl výhrady k tomuto jeho režijnímu debutu (čímž mě poměrně překvapil), osobně jsem nezaznamenal jakékoliv náznaky neumětelství, jich by se zkušenější režiséři nedopustili. Navíc tématicky mě film zaujal okamžitě, volejbal hraju rád a na ženský beach se rád kouknu. Výsledkem je poměrně nepřekvapivě variace na typické české komedie (o trošku horší než výborné Ženy v běhu) a kdo byť jen okrajově zaznamenal aféru kolem známé dvojice Kiki a Maki před pár lety, je doma. Podobně jako u Vyšehradu si Kolečko rád hraje s filmovými reáliemi. K ruce si vzal oblíbené české herce (škoda, že Prachař má jen štěk) a i díky tomu 100 minut uteklo jako voda. Budu rád, když neotřelý tvůrce ve své tvorbě nepoleví, ač ho samozřejmě po tomhle filmu bude mnoho lidí obviňovat ze sexismu...nic na co by nebyl zvyklý. (24.08.2019)

Žel, taková česká komediální klasika, trapně předpověditelný, romanticky-sexistický flák v tuctové režii na jedno použití, ve kterém Jirka Langmajer mrhá svým hereckým talentem, ale zachraňuje, co se dá, to se musí nechat, chvílemi povedené hlášky prezentuje opravdu výborným způsobem, ale člověk ho tak trochu lituje, stejně tak inspirativně vitální Zdenu Hadrbolcovou, která v pár větách dokáže víc, než někteří "herci" v celém filmu. Každopádně nepochybuji o tom, že většinové publikum se bude královsky bavit. [Kino Citadela - Litvínov] (30.08.2019)

"Ženský vnímaj jinak kvalitu informací." Jako celoživotní fanda sportu musím uznat, že tak špatnej volejbal jsem snad v životě neviděl. Tím však negativa končí a následuje zábava. A já se bavil královsky. Většinou za to může hovado Jíra, ale není na to sám. Třeba rumunskej skořápkář Gejza to taky rozjel docela slušně. Z podobnejch filmů si toho kromě nálady většinou moc nepamatuju, ale tady nevymizí vzpomínka na porovnávání pinďourů, jednoznačnej instantní parametr, legovou terminologii, albánský přísloví nebo hádku, kdo komu zasune láhev whisky mezi pysky. Co je ale ještě horší, tak já jsem během filmu netoužil po výměně tělesnejch tekutin s přítomnýma slečnama, protože já jsem toužil bejt Jírou a v pohodě si to užít se všema. Na to jsem moc slušnej týpek, ale film ve mně vyvolal snění a to já považuju za známku toho, že se to povedlo. (12.10.2021)

Má to o Kolečko víc. Až na atraktivní prostředí spojené s míčovou hrou (osekané na minimum) to nemá co nabídnout. Langmajer se sem nehodí a fakt, že herecky nemá co nabídnout to jen umocňuje. Postavy jsou jak je v našich filmech zvykem hloupé a chovají se nesmyslně tak, aby vznikaly rádoby vtipné situace. (31.10.2020)

Kolečkova svérázná interpretace rozchodu Kiki a Maki. Petra Hřebíčková s Denisou Nesvačilovou si přes síť pinkají Langoše. A ten už je pomalu směšný s tím, jak mu filmaři neustále přisuzují role svůdců všemožně "svůdné" image. Ovšem jakmile jsem přistoupil na to, že Jiří Langmajer svede ženu každé věkové kategorie, větší problémy jsem už s filmem neměl. Ano, Vojta Dyk je kvůli scénáři neodvolatelně trapný až neužitečný, nicméně vypadal, že mu albánské ovzduší (viz film) vzalo veškerý rozum, tudíž mám k jeho výskytu vtipné vysvětlení. Petr Kolečko se ukázal coby neotřelý režijní panic. O plážovém volejbale jeho počin až tak není, zápasové dění si nechá film až na finále, ve "zbytku" se řeší vztahové peripetie i krize v ustáleném ženském sportovním duu. Ústřední ženský tandem je komediálně sympatický, sexuální i jiné polohy příkladně zvládá a k tomu jim notuje Burma Jones i Abraxas. Kolečko zvolil originální tvůrčí přístup, diváka nezatěžuje úmornou sportovní terminologií a herce dostává frekventovaně do různě komediálních pater, kdy je někdy cosi trapného vykoupeno něčím neotřelým a v rámci žánru nepříliš viděným. Zaujmou vypointované dialogy, pochopitelně nechybí ani touha jít proti proudu, to je poměrně zvoleno ve tlumené formě, a v neposlední řadě je kladen důraz na sexy vysportovaná ženská těla, hlavně pěkně formované zadky hrají prim. Explicitní nahota ale k vidění není, vteřinový záběr na pánské přirození je takřka nepostřehnutelný, obnažená Denisa Nesvačilová se ke kameře točí nejraději zády a Petra Hřebíčková nabídne ze svého nahého těla relativně nejvíc. Plážové písky dosud nezažily větší vztahové represálie, jaké nám předhodil Kolečko a spol. Zkusme tedy s jeho hormonálně rozhozenými hrdinkami (s)pinkat. 8/10 (07.03.2020)