Čas prebudenia

"Ostatní říkali, že to nepůjde. - A nešlo! - Já vím, dokázal jsem to!" Dr. Sayer opustil laboratoř a vydal se "živit a zavlažovat" pacienty očividně ignorující vnější podněty. Jenže každý se dá při správné konstelaci hvězd oživit - hudbou, tenisákem, karbanem či lékem L-dopa a to je na tomto snímku to zábavné. A taky to vyvolává spoustu emocí. Proto považuji za nečestný a nesportovní ten nekompromisní tlak na výrobu slz a to zákeřným nasazením melancholických smyčců a klavíru ještě před úvodními titulky. Bráním se odebráním jedné původně zvažované hvězdy a poučením tvůrcům, že u mě se přílišné tlačení na citovou pilu nevyplácí. (12.01.2016)

Mistrovské dílo v daném žánru, byť třeba za Formanovým Přeletem pořád výrazně zaostává. Hlavní protagonisté podávají dost možná životní výkony, Marshall za kamerou nechává příběhu volný průchod a krásná hudební stránka působí od začátku jako magnet na divákovu mysl. Námět z psychiatrické léčebny je možná zdánlivě předurčen k rychlému okoukání. ale pokud to rozbalí De Niro v nejlepší formě a pokud je příběh alespoň z poloviny tak oslovující a dojemný, jako zde, nezbývá než uznale smeknout klobouk.. (06.07.2012)

Neskutečně ledabyle napsáno. Námět disponuje velikou silou, ale jeho převedení do podoby filmového scénáře asi nemohlo dopadnout o moc hůř. Prvoplánová oslava lidského ducha pohodlně se vezoucí po tisíckrát vyšlapaných klišovitých cestičkách, kdy divák dokáže se stoprocentní úspěšností odhadnout nejen celý následující děj, ale i přesné zakončení (vypointování) libovolné začaté scény (ulehčeno tím, že spousta jich vůbec žádné vypointování nemá, slouží jenom pro další prázdné humanistické žvatlání). Nesporně povedený je samozřejmě herecký výkon De Nira i Williamse, ale současně je nutné dodat, že oba mají i lepší role. Chronicky nemocní jsou už z principu velmi dojímavým tématem, jehož potenciál v Awakenings opravdu NEbyl využit. (02.06.2009)

Robin Williams je (bol) nesmierne sympatický človek, z ktorého tak extrémnym spôsobom sála dobro, že rola doktora v ústave pre veľmi vážne chorých, nemôže vypáliť inak, ako nomináciou na niekoľko ocenení. Neskutočne pekný, srdcervúci film, pričom je obdivuhodné, kto má v sebe prirodzenú empatiu a dokáže sa o takýchto ľudí starať z láskou. Po množstve (za mňa) videných, nadhodnotených snímkov z rebríčka 200 najlepších, či najobľúbenejších filmov je toto konečne jeden z takých, pri ktorom môže človek banovať, že ich doposiaľ prehliadal. Divák by mal ale vedieť, že sa tematicky jedná o pomerne ťažší film, z ktorého človeku môže byť smutno, respektíve bude mať zmeny nálad. Je to skrátka dráma s veľkým D, čiže nejaká tá slza sa zrejme vyroní. Zostáva 10 kúskov. (08.06.2024)

Drama, dojímavé a poetické, tragické a úsměvné, přátelské a skutečné. Víte, tenhle film mě prostě dojme pokaždé, kdy se na něj podívám. Osudovost, předurčení, nemožnost se vymanit, ať už uděláte cokoliv, tyto věci se mnoha lidí včetně mě dotýkají více, než bychom si byli ochotni přiznat a mě osobně to někdy dosti vadí. Robin Williams by si zasloužil za tuhle roli Oskara. Je to jedna z jeho nejdramatičtějších rolí, ale zároveň nejpřátelštějších a nejrealističtějších. Doktor Sayer je svou láskou k lidem, přesto osamělostí a jistou odtažitostí tak strašně sympatický, že by si ho prostě člověk musel oblíbit. Robert DeNiro je dobrý, jen v jeho případě nedokážu říct, jestli je to jeho hraním, či jen tím, že ty trhavé pohyby v křeči zrychlili o jednu třetinu. Je škoda, že Probuzení pokaždé uvádějí tak pozdě v noci, jako by chtěli dostát jeho názvu a zastihnout diváky za čerstva. Ale když jde člověk spát v pět ráno, moc se nevyspí, jenže nepodívat se na tento skvost, to přece nejde. Tato nemoc je neléčitelná i dnes, i když jsem někde četl, že by to snad nemělo už moc dlouho trvat. Dnes se ale experimentuje s jinými způsoby léčby. Zatímco doktor Sayer používal chemické látky, které nahradily a opravily vypálená chemická spojení v mozku, novější výzkum míří k biologickým způsobům a sice vstříknutím kmenových nervových buněk prasat do lidského mozku. V jednom dokumentu jsem viděl, že mají opravdu dobré výsledky, přestože to zatím funguje u lidí, kterým mozky vypálily pouze nekvalitní léky. U těch, jimž to způsobily nemoci, ať už Alzheimer (úbytek neuronů a návazně acetylcholinu v mozku potřebného pro přenos nervových vzruchů) či Parkinson (poškození mozkových center vyrábějících dopamin, který přenáší nervové vzruchy), to nefunguje trvale, protože ty nemoci postupně zničí i nově vstříknuté kmenové buňky. Nemyslete si, nedělám chytrýho, prostě jsem si o tom něco zjistil, protože mě to zajímalo. (27.12.2005)