William Friedkin - bez cenzury

Velice oceňuji, že se dokument nesnaží jen o jakési brouzdání filmy pana režiséra. Nebojí se ukázat jeho názory, což je samozřejmě dáno především tím, že se je Friedkin nebojí nahlas říkat. Nepřekvapilo mě, že režisér neotřelých akčních filmů považuje za nejlepšího současného režiséra tu nejlepší režisérku akčních scén Katrhyn Bigelowovou. Damien Chazelle je však ve svých snímcích mnohem poetičtější, ale s Friedkinem ho vlastně spojuje touha po hledání nových způsobů vyjádření a to, že oba značně předběhli svoji dobu. Leč zpět k Friedkinovi. Vím, proč ho mám ráda jako režiséra, jeho perfekcionismus mě velice baví. Jeho humor a nadhled mě však baví neméně. (12.04.2021)

Friedkin patří k nejzajímavějším žijícím americkým filmařům, má na kontě několik velmi výrazných snímků (zvláště pak dvojici skvostných realistckých portrétů amerických velkoměst: The French Connection a To Live and Die in L. A.), ale samozřejmě i mnoho slabších, které se do dějin kinematografie nijak výrazně nezapsaly. To však nic nemění na tom, že Friedkin je skvělý vypravěč, je radost poslouchat jeho historky, názory na film, jeho uměleckost, filmové soutěže – a to vše pěkně bez servítků. A ten jeho dům! Přesně takový, jak si představuji, že by měl dům hollywoodského režiséra vypadat, plný rozličných artefaktů, starožitností, knih, uměleckých děl... jen škoda, že neukázal toho Corota... (02.09.2020)

Když o nějakém režisérovi říkají F. F. Coppola, Quentin Tarantino nebo Wes Anderson, jak je výjimečný, něco na tom jistě bude, a William Friedkin takový určitě je. Tvůrce nejepšího hororu všech dob a jedné z nejlepších kriminálek se tu, rád věřím, ukazuje doopravdy takový, jaký je - jako sympaticky paličatý, zanícený tvůrce, kterému jde o autentičnost a který rád překvapuje až šokuje svými postupy nebo názory. "Úspěch má mnoho otců, ale neúspěch je sirotek." (09.09.2020)

„Když se díváte na japonské obrazy, vidíte něco velmi jednoduchého. Jen pár linek. A těmi linkami ve skutečnosti dosáhnete neuvěřitelné komplexnosti..“ Není lepšího přirovnání pro filmy sběratele umění, co své dílo za umění nepovažuje. Je tam jen téměř dokumentaristická opravdovost, syrovost, zlatá ruka při castingu a jednoduchost jako fungující protipól Kubrickova perfekcionismu. Kdo neviděl Mzdu strachu, Vymítače ďábla či Francouzskou spojku, dejte si pozor! Billy Friedkin je na lovu.. (31.08.2020)

Kdo pečetl Friedkinův životopis, toho v tom filmu nic nepřekvapí. Co tomu ale přidává na hodnotě, jsou postřehy režisérů. Nejzajímavější jsou nepřekvapivě Tarantino a Coppola, velká škoda, že nedostal víc prostoru Wes Anderson nebo Damien Chazelle. Místo toho jsou tam blbě natočený i nazvučený záběry z festivalů, který jsou buď zbytečný, nebo přinejmenším redundantní. Tohle je chyba dramaturgie, stejně jako ne úplně logický skákání mezi filmama, kdy jsou pokrytý ty nejdůležitější, ale zároveň je jich většina vynechaná. Nicméně poslouchat Friedkinovo vyprávění je vždycky zábava, a některý věty by se měly tesat do kamene. (29.03.2019)