Trafikant

Opět jsem si potvrdil, že filmové adaptace literárních bestsellerů jsou obvykle sračky. Ten film je prostě hrozný, jeho neschopnost vyprávět nějaký dramatický (nedejbože originální) příběh je přímo omračující, a celé je to tak strašně nudné, že se ty necelé dvě hodiny zdají téměř nekonečné. A konkrétně v tomto případě mě ještě irituje ten nedůstojný taneček na hrobě Freuda, na jehož slávě ten film parazituje (to, že ho navíc ztvárnil stejný herec, který hrál dříve i Hitlera, prostě nevymyslíš) - ty repliky, které z Bruna Hanze padají, mi přišly téměř nesnesitelné - Seethaler podle mě zná Freudovo učení a osobnost jen z rychlíku, jinak by mu nemohl vkládat do úst takové banality. Emma Drogunova mě zde ovšem neuvěřitelně okouzlila (ostatně k filmu mě přivedla právě ona, byť jsem byl nakonec zklamaný, protože trailer sliboval něco, co jsem nakonec nedostal), její herecký prostor zde ale bohužel není velký a mohlo jí tam být víc (když tedy pominu to, jak hloupá její postava v tom filmu vlastně je). Myslím, že naposledy mě podobným způsobem iritoval film Nebezpečná metoda - to nemůžou chudáka Freuda nechat na pokoji? (27.06.2020)

Táto nemecko-rakúska melodráma vcelku verne zobrazuje atmosféru medzivojnového obdobia so všetkým, čo k tomu patrí, a v trochu nezvyčajnej forme ukazuje psychologické pochody mladého trafikanta snažiaceho sa vyznať vo svojich myšlienkach a pocitoch. Podľa mňa dosť nudný film obsahovo, ale za to atmosfericky a vizuálne veľmi slušne a remeselne spracovaný. A Bruno Ganz vítaným bonusom v podobe Freuda - R.I.P. Maestro. 60 % (08.11.2020)

Typický príklad preplácaného filmu, ktorý balansuje na hrane dvoch žánrov. Samostatná vojnová dráma z pohľadu trafikanta by bola skvelá, rovnako ako aj samostatná psychologická dráma orientovaná na Freudove prelomové teórie v psychológii. Ale spolu, na čo to bolo dobré? Menej je niekedy viac, a keby bol film orientovaný len na jednu z týchto línii, mohol byť potenciálne odosť lepší. Tá romantická zápletka bola samozrejme neškodná a bola by dobrá tak či tak. Ale inak beriem tú snahu robiť dva žánre naraz ako veľmi nešťastné riešenie. Každopádne, film bol zaujímavý, pútavý, dokonca mal aj morálno-etický rozmer. Atmosféra predvojnovej Viedne bola rozhodne fascinujúca. Takže z celkového pohľadu to bolo dosť na úrovni, akurát mi to v dôsledku toho kombinovania prišlo akési všeobecné. 3* (30.07.2020)

Silný příběh z předválečné Vídně, byť z prostředí jedné jediné ulice. To ale vůbec nevadí, protože v příběhu je vše, co od podobného námětu požadujete. Skvostná atmosféra doby, postavy, kde z jedné strany jsou ti normální a z druhé strany jsou jednoznační pochlebovači Hitlera. K tomu úžasný Bruno Ganz na sklonku života v krásné roli Sigmunda Freuda. Dokonce i odkaz na Česko a holku z Dobrovic tu je. Jen škoda, že je to tady film tak zapadlý. Nezaslouží si to. (20.12.2021)

Iniciace mladého Franze je provedena podle běžných iniciačních představ soudobých filmovýcha literárních tvůrců. Spolu s ním procházíme spoustou cest a cestiček, které (bohužel) nikam nevedou. Navíc má Franz smůlu, že se to děje v období Kurt Schuschnigg/Adolf Hitller - tedy kolem (pro Rakousko) neslavného Anschlussu, který tu bylo možno vystopovat jen podle individuálních otisků. Děj je sestaven z několika banálních, vesměs standardních osudových okamžiků vesnického balíka Franze Huchela, jehož kamarádství se Sigmundem Freudem je přitom krajně podezřelé a málo uvěřitelné; především pro hloupoučké fráze, kterými nebohého hocha obdařuje a navíc ho učí kouřit (Franz je asi jediný osmánctiletý trafikant celé Vídni, který nekouří). Nejzajímavější byl (alespoň pro mě) život v ulici, kde veteránem z předchozí války (pravděpodobně jeho otcem) vedou trafiku. Po (úspěšné) iniciaci se Franz vrací domů k mámě a doufejme, že tam zůstane po zbytek života - všem pokud si pro něj nedojede Gestapo, které zřejmě časem zjistí, kdo strhl vlajku z hakekrajcem a na stožár pověsil kalhoty s jednou nohavicí, do kterých fouká celá Vídeň, aby se pěkně nadouvaly. --- Na filmu jsem byl v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě. Zpět jsem jel vlakem v 21,02, tedy jeli jsme: strojvedoucí, průvodčí a já. Vystoupil jsem na Veselíčku, do Žďáru vlak dojel bez jediného cestujícího (dle vyjádření milé paní průvodčí měl 147 míst k sedění). To, že tento vlak jezdí každou hodinu považuji za stejnou kulturní vymoženost, jako odskočit si na film do jiného města. Kéž by byl tento spoj zachován a lidé přišli k rozumu a neblokovali svými auty zimní silnici č. 19. (12.12.2023)