Réžia:
Jiří MenzelScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (viac)Obsahy(1)
Vodič družstevného nákladiaku Pávek sa k svojmu závozníkovi, mentálne zaostalému Otíkovi Rákosníkovi, správa ako k vlastnému synovi, aj keď mu Otík spôsobuje samé problémy. Aj keď s ním po mnohých nehodách odmietne ďalej jazdiť, nedokáže ostať bokom, keď vidí, ako sa chalupár Rumlena z Prahy snaží Otíka pripraviť o rodičovský dom... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (984)
Další z komedií, která patří mezi ty natočené v době, kdy bylo počasí řízeno mocným ÚV KSČ, a na které se rád podívám i dnes. Zdeněk Svěrák mě sice často štve svými politickými názory, ale jeho scénáře jsou podle mého názoru přímo geniální a u Vesničky se to jen potvrdilo. U filmu se může pobavit snad každý, jednodušší divák se hodně nasměje, ten bystřejší se kromě toho má i nad čím zamyslet, a hlavně je snímek, jak je to pro Zdeňka Svěráka typické, tak nějak lidský a laskavý. O tom kolik hlášek z něj mě provází životem ani nemluvě. ()
Viděno opravdu po letech. Ani jsem netušil, kolik, mnohdy již zlidovělých, gagů a situací jsem si pamatoval. Ze všech vtipných proslovů a hlášek by se dala sestavit kniha. Kromě nich - s těmi sirkami neděláš dobře, Jaromíre; já mám zjišťovat, jaký byl táta bejk a máma jaká byla kráva; jeď do Pelhřimova( mimochodem, v Pelhřimově nemají krematorium! jednu chvíli jsem uvažoval, že by nebyl špatný džob si ho tam založit), nelejte to pivo z okna; máme tu slintavku.... - mám oblíbených několik scének. Zabíjení králíka u hřbitova, vychlazené pivo a potápějící se P.Čepek. A co mě dostalo, že v polovině 80.let se zpívá ve filmu česká sprostonárodní - Naše Anča ta má šestky, protože jí ráda švestky... ()
Co tam máš dál? - Nesu pivo, někdo zavolá: PLATÍM! Já otočím hlavu a už ji nedám nazpátek. - A celý ce můžeš otočit??? - To ano, ale..........Tak neotáčej hlavu a otáčej se celej. Co dál Františku? - Klouby. Kolikrát nemůžu ani vstát. - Ale nakonec vstaneš? - Nakonec ano, páč musím. - Tak si nestěžuj, jsou lidi co nevstanou. ......... Prostě klasika mezi klasikami. :-) ()
Ano, ano....zase jsem si dal, už ani nevím pokolikáté, tento film a znovu jsem se kochal. Protože Neveklov a Křečovice jsou nedaleko, vypravil jsem se tam a rozhodně lze nalézt "známá" místa, dokonce na kopci parkovala zachovalá "v3s"... Ani by mě nepřekvapilo, kdybych uslyšel hvízdnutí na prsty... Film znám již téměř zpaměti, přesto v mých očích neztratil nic ze své laskavosti, lehkosti a stále si ho uživám. Co může být pro režiséra i diváka lepšího? Kdo viděl bonusy k filmu dozví se, že film vznikl úplně náhodně, což jen ukazuje na vysokou kvalitu scénáře. ()
Otevřeně řečeno, jsem kult kolem tohoto snímku v českých zemích nikdy moc nechápal. Už při prvním shlédnutí v kině jsem si ho zařadil do kategorie lepší průměr a od těch dob jsem nenašel důvod toto hodnocení měnit. Film boduje slušným castingem, který byl vždycky Menzlovou silnou parketou. Jen málo snímků se může chlubit takovou plejádou špičkových herců. Dobře napsaná i zahraná je postava venkovského lékaře ztvárněná Rudolfem Hrušínským a poprvé zde získal výraznou filmovou roli Marián Labuda. Nicméně z hlediska scénáře - a ten považuji u filmu za rozhodující - to žádná sláva není. Už jen v tvorbě Jiřího Menzela nejméně čtyř snímků cením víc a v kontextu celé české kinematografie Vesnička mezi absolutní špičku při nejlepší vůli nepatří. Slabé čtyři hvězdičky a celkový dojem 70 % s ohledem na herecké obsazení. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (111)
- Štefan (Július Satinský) létá letadlem Zlín Z-37 Čmelák. Jednalo se o československý jednomotorový dolnoplošník původně vyvinutý jako zemědělský letoun, který našel uplatnění i v řadě dalších oblastí. Vyráběl se v letech 1965–1987. Nachází se v Národním zemědělském muzeu v Ostravě – Dolních Vítkovicích. (sator)
- V televizi v čase 21:50 zazní píseň „Praha už volá“. Hudbu k písni zkomponoval hudebník Dalibor Basler a text napsal Václav Babula – český lékař, textař, básník a literát. (sator)
- „Když zjistili, že jedu na předávání Oscarů, ihned mi předali cenu, která byla jakýmsi předstupněm ceny Kossuth, což je v Maďarsku pro herce nejvýznamnější ocenění. Tehdejší vládnoucí garnitura totiž nechtěla, abych byl oceněný v Americe dříve než v Maďarsku,“ prohlásil János Bán (Otík) v jednom rozhovoru. (Duoscop)
Reklama