Tretí princ

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

Na rozdiel od iných vianočných rozprávok je tento film dosť depresívny a ponurý, veď to je aj Erbenov štýl. Napriek temnej atmosfére, alebo možno práve kvôli nej, sa mi príbehovo páčil, možno aj tým, že je proste iný. A má aj zaujímavý dej. Šafránková dospela do najväčšej krásy. Trávnička ako princa ale zase nemuseli dávať. Ono to u Popelky človek ešte nejako vydrží, ale Trávniček zase princom a ešte dvojnásobne? Skôr mohol hrať nejakého podkoního, alebo rovno koňa. (28.12.2022)

"Jaromír. Jakoby umřel a neumřel. Řekl mi to jeho meč." Třetí princ Jaroslav mi byl sympatický a to mi neřekl můj meč. Mně se prostě líbilo, jak se nehnal do manželství s žádnou princeznou a zvesela proháněl holky po loukách. Ale vraťme se k těm dvěma šutrům, které chtěly princeznu a nevěděly, že je na ně v Diamantových horách uchystám dvojitý podraz. Tyto balvany mě moc nebavily, ale ještě víc mě nebavilo, jak muselo být falešné dvojče vždy natočeno zády ke kameře, aby vznikla iluze skutečných dvojčat. To na mě působilo hrozně rušivě, stejně jako depresivní atmosféra, ale vychytralý švihák Jaroslav nakonec leccos zachránil. (02.01.2019)

Tak tuhle pohádku jsem snad ještě nikdy neviděla úplně celou v kuse. Ale něco na ní je. Např. příjemné prostředí Adršpašských skal a scény, které občas hraničí s hororem. Navíc opět skvělá Libuška Šafránková a tehdy ještě charismatický Pavel Trávníček dodali pohádce třešinku na dortu. Ovšem od Antonína Moskalyka znám i lepší počiny. (25.12.2008)

nostalgické +2* téhle pohádce jsem nikdy nepřišel na chuť a ani nevím proč. Obsazení není tak špatné, stejně i výprava, tak možná že by příběh mi přišel nějak víc strašidelný? - fakt nevím. Ale tenhle pocit se mi drží stále a proto to nižší hodnocení. Takže tentokrát Trávníček se Šafránkovou utřeli nos ;-) [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.03.2018)