Král

David Michôd natočil bezesporu kvalitní, historické drama, o tom žádná. Nicméně pořád i několik hodin po jeho skončení zůstává lehká, vážně jen lehká pachuť promarněné šance. Nebudu vůbec zkoumat historii, ale s čím mám možná největší problém, bylo kromě obsazení Joela Edgertona samotný part krále. Chalamet je výborný herec, koneckonců i tady, ale typově se mi sem vůbec nehodil. Jinak nemám větších výtek, výborná kamera a příjemné zjištění, že film, je silnější dialozích, než v bojových scénách. I když i ty jsou natočeny řemeslně víc, než slušně. (02.11.2019)

I přes minimální výpravu krásně vypadající a hlavně výborně zahraný film, který je ve výsledku spíše divadelní hrou, protože 95% filmu jsou neustálé dialogy a pokud divák očekává krvavou podívanou s velkolepými bitvami, bude v tomto případě velmi zklamán. Tempo je až zbytečně utahané a nebýt výborných herců, bylo by těžké film dokoukat. (21.01.2020)

Po všeobecne pozitívnom prijatí The Kinga som očakával výraznú historickú drámu s vynikajúcim hlavným hrdinom, aká sa mi dostala pri minuloročnom Outlaw King. V novinke Davida Michôda som sa ale s kľúčovou postavou Henryho V. nevedel príliš stotožniť a stopáž mi na množstvo dialógov prišla nadmerne dlhá. Nemohol som sa navyše ubrániť pocitu, že tvorcovia dali Pattinsonovi príliš malý priestor. Po toľkej kritike to môže znieť, ako keby sa mi The King nepáčil, čo nie je pravda. Veľmi som si užíval napríklad postavu Joela Edgertona a jeho komunikáciu s Chalametom. Pôsobivý bol taktiež samotný soundtrack a celkový vizuál vrátane kostýmov. Snímka ma ale v žiadnom smere nedrovnala a navyše mi v nej chýbali emócie ako soľ. Celkom som si ju užil, ale nebudem tvrdiť, že som neočakával viac. (04.11.2019)

Po Macbethovi od Justina Kurzela je tu další shakesparovská adaptace s temně poetickými záběry, nulovým patosem a hlavně fantastickým hereckým obsazení, které je radost sledovat. Jediné, co mě na tom mrzí, že Krále nikdy neuvidím v kině nebo na BD, protože sledovat tuhle výjimečnou záležitost na malém monitoru je obrovský hřích. Timothée Chalamet je opět fantastický a směle převyšuje ostatní herecké bardy. (07.11.2019)

Arkapaw občas vykouzlí čarokrásný záběr (noční střelba trebuchetem) a Edgerton si užívá pěkně napsanou mentorskou roli na své zavalité tělo, nicméně tím jsou chvalozpěvy na Michôdova naivního Jindru u konce. Ta toxicita mužského světa, břemeno vládnutí mezi mlýnskými kameny zájmů a touha obklopit se oddanými s vědomím, že „král nemá přátele, má jen přívržence, nebo nepřátele“ nemají dost síly přesvědčit a otevření královských očí dcerou Deppa tomu nasadí korunu. Historické nepřesnosti zašlapané do bahna tvůrčími záměry si už člověk zvykl tolerovat, horší je to u filmů s těmito ambicemi u černobílosti postav (prohnilý zástupce církve, žabožrouti rochnící se v morálním úpadku). Srovnávat to s Kurzelem, protože Shakespeare, Albion, Arkapaw, bláto a krev? Nejde to. Jeho Macbeth měl vizi, tady ta snaha o to být jiný skončila nijakostí. A stavět výkon Štáfka Chalameta na úroveň Fassbendera je stejně troufalé, jako si myslet, že Pattinsonův dauphin prožije Vánoce na blátě.. (21.11.2019)