Obsahy(1)
Z amerického Oregonu prilieta do Prahy emigrant Vlastimil Reiner (Jiří Schmitzer), vojnový veterán a bývalý politický väzeň. Má vyše osemdesiat, je pripútaný na invalidný vozík a do značnej miery odkázaný na pomoc ostatných. Preto na neho už na letisku čaká Antonín (Ladislav Mrkvička), starý kamarát z protikomunistického odboja. Čoskoro vyjde najavo, že Vlasta prišiel do Česka uskutočniť poslednú misiu svojho života. Chce vypátrať a zabiť komunistického prokurátora Václava Mráza, ktorého porevolučné súdy nedokázali, alebo nechceli za jeho zločiny z 50. rokov potrestať. Vlastimil prehovorí Antonína, aby mu s akciou pomohol. Ten si požičia od vnuka starú obytnú dodávku a upraví ju tak, aby sa v nej mohol Vlasta pohybovať. Oba starci vyrážajú na pre nich veľmi náročnú cestu za odplatou. (Filmtopia)
(viac)Videá (4)
Recenzie (355)
Pozoruhodný český mix Vzpomeň si a Nesmiřitelných ze současnosti. Super téma a až překvapivě precizní a soustředěná realizace, v níž se velmi dobře spojuje tragikomedie s dramatem a revenge movie. I přes ospalé (důchodcovské) tempo a silný minimalismus plnokrevná záležitost, která vzbuzuje emoce a ani se nebojí být morálně kontroverzní (k čemuž námět přímo vybízí). Poslední (cca patnáctiminutový) akt je celkově vynikající. Už během sledování mě napadlo, že by podle toho mohl bez větších problémů vzniknout hollywoodský remake s Clintem Eastwoodem a (třeba) Robertem Duvallem. :) 75 % ()
Letošní rok je v české kinematografii (ne)nápadně protkán filmy o gerontosauřích pomstách. Po ostřílené Ivě "Teroristce" Janžurové přichází duo Schmitzer-Mrkvička, kteří jsou k hrobu ještě blíž, ale i tak se snaží poslední momenty života zúročit užitečným způsobem a vydávají se na pomstychtivou cestu za polozapomenutou křivdou z minulosti. Staříci osloví diváka hlavně díky civilním výkonům ústřední dvojice a díky uvěřitelně napsanému příběhu, který vedle dramatické linie nabízí nejeden humorný moment. ()
Vše podstatné je divákovi řečeno pozorováním těl dvou protagonistů v důchodovém věku. Jiří Schmitzer hraje trochu nerudného, minulostí zdrchaného dědka Vlastu, kterému už ze života mnoho nezbývá. Vrací se z emigrace zpět do vlasti za kamarádem a spoluvězněm Tondou, a to za jediným účelem: vzít spravedlnost do vlastních rukou a zabít komunistického prokurátora, který od nedávného soudu odešel nevinen. Snímek okamžitě po uvedení začala provázet pověst, že se tu Schmitzer stal jakýmsi českým Clintem Eastwoodem. A v mnoha ohledech zaslouženě. Tvůrci zachycují vrásčité charisma nemilosrdného plukovníka Vlastimila Reinera, kterého na cestě za pomstou nemůže nic zastavit. Zároveň však autoři nevykreslují svět jako z Drsného Harryho, kde by pro vyúčtování s komunismem platilo totéž co pro westernové zápletky mnoha Eastwoodových filmů: oko za oko, zub za zub. Naopak: původem dokumentaristé Martin Dušek a Ondřej Provazník kladou důraz na tělesné limity obou mužů s podlomeným zdravím a zachycují jejich pomalou odyseu, v níž každý krok či každý pohyb těla viditelně bolí i při běžných činnostech, jako je přesun z vozíku do auta či do vany. Už toto zevrubné sledování vytváří kontrapunkt k jednoduchému příběhu o pomstě. Když sleduji vyhublé nahé Schmitzerovo tělo v koupelně, rozhodně nenabývám pocitu, že by si vitální stařík s kovbojskými sklony přišel zahrát posledního spravedlivého. Mnohem spíše si lze vybavit scény z nejnovějšího Eastwoodova filmu Pašerák, kde se jeho hrdina, válečný veterán, pomalu šourá prostorem plátna a každý krok trvá věčnost. Oba snímky dávají publiku zakoušet tělesný rozměr existence svých hrdinů. A čeští Staříci nechávají své protagonisty šourat se filmem nikoli jako primitivní vyjádření faktu, že komunismus byl zlo a lze proti němu bojovat všemi prostředky. Mnohem spíše jde o jízlivý společenský komentář, který podtrhuje tragický rozměr činu a kriticky hledí nikoli do minulosti, ale především na dnešní dobu - třeba na zachycení pocitu nespravedlnosti, který nejstarší generaci vede k zoufalým činům různého typu. Nicméně k činům, které lze pochopit a všichni bychom se o to měli pokoušet. To vše má háv žánrové podívané, která se sice záměrně vzpírá pravidlům road movie či akční komedie o pomstě, ale v mnohých chvilkách si tvůrci s žánrovými parametry pohrávají. Staříci mají daleko k parodii či karikatuře, k jakémukoli zlehčení zaobalenému do nadsázky. Veškerý humor je suchý či s přídechem melancholie. Je to snímek, na který doslova - v dobrém slova smyslu - bolí se dívat. V jedné scéně Schmitzer s vozíkem padá při výjezdu z dodávky a skoro to vypadá, že už na místě zůstane ležet navždy. Ale kamera trpělivě dlouhé minuty pozoruje, jak vstává, odhodlán se do cíle třeba doplazit. V té nezdolné vůli jeho postavy je přitom obrovská porce zmaru. Režiséři Provazník a Dušek dokázali především v závěru vytvořit enormně napínavé situace, v nichž ovšem nejde protagonistovi fandit, neboť se před očima diváků neodvíjí v posledku žádná "žánrovka", ale čisté drama plné tragiky. Těžko si vzpomenout, kdy se nějaký český film v hávu komedie či jiných populárních žánrů pokusil vyjádřit tak podstatné téma. Promluvit nejen o postavách, ale o celé společnosti. Uštěpačně, bez velkého vodění diváků za ručičku. Karlovarský festival Staříky promítl v hlavním programu, nicméně mimo soutěž. Místo v hlavní soutěži by si ale klidně zasloužili. Jednalo se o největší překvapení Varů. Je to film, kterému se daří to, co málokterému domácímu titulu: trpělivě pracovat s pomalým tempem a přitom v nejlepších chvílích zasáhnout diváky trefně a úsečně. Jakzo kulka do hlavy. () (menej) (viac)
Zrůdného prokurátora znám. Bohužel měl co do činění i s naší rodinou. Kolik ten parchant zničil životů... Motivaci Staříků pochopitelně absolutně chápu, navíc film se mi líbí od A-Z. Pánové se předvedli v excelentní herecké formě. Paráda! Pokud by to někoho zajímalo, před lety STV odvysílala Večer pod lampou na téma Karla Vaše. Lze dohledat archivu. Rozhovor s dokumentaristou, autorem snímku Vrahem z povolání- Utrpení soudce Karla Vaše, je masakr k pohledání. Jen pro silné nervy. ()
Film má hodně pomalé tempo. Částečně pravděpodobně proto, aby to navodilo "pomalost" lidí v takto pozdním věku, částečně asi proto, že to je takovýten "český styl". Rozhodně by stařecká road-movie šla udělat i s rychlejším tempem. Za tu hoďku a půl se tam toho tolik nestane a nesnáze dědoušků často prostě nejsou až tak zábavné ani objevné. Naštěstí je ve filmu hned několik naprosto vynikajících scén, a tím rozhodně nemyslím jen nějaké krátké stylové okamžiky. Například návštěva potomků bývalého komunistického hajzla nebo celé finále v moderním domově důchodců je prostě paráda. To mezitím bouhžel až taková bomba není, a dobré herecké výkony všech zúčastněných to nezachrání. Konečné vyústění by také nakonec mohlo být o něco lepší. Místo komplexnějšího pohledu na tehdejší dobu se nakonec ukáže, že Staříci jsou především spíš obyčejným "revenge movie". Slušný český film. (7/10) ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (26)
- „Natáčení bylo pro hlavní herce náročné. Své party ale oba pánové sehráli naprosto přesvědčivě, s odhodláním a někdy i na hranici svých fyzických možností,“ uvedl Martin Dušek. (SONY_)
- Když Vlastimil (Jiří Schmitzer) volá v dodávce na Tondu (Ladislav Mrkvička), že potřebuje čůrat, bere si nakonec pet láhev, ve které je ještě pozůstatek tekutiny. V další scéně, když už Vlastimil vykonal potřebu, není moč nijak zbarvená, jen žlutá. (griph)
- Název filmu se objeví až na jeho konci. (Duoscop)
Reklama