Réžia:
Friedrich Wilhelm MurnauScenár:
Henrik GaleenVOD (1)
Obsahy(1)
Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (Gustav von Wangenheim) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (Max Schreck), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. Friedrichu Wilhelmu Murnauovi se nepodařilo získat práva na zfilmování románu Brama Stokera "Dracula" a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka Wismar. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku. (caligari)
(viac)Videá (1)
Recenzie (564)
Na dobu vzniku tohto filmu o Draculovi to príde po technickej stránke dosť solídne natočené. Príbehovo alebo teda predvádzanou nemou mimikou to mohlo byť o kúsok lepšie, aby to miestami až tak moc nebudilo dojem prílišnej pasivity, kde sa len postavy pohodlne prechádzajú z miesta na miesto a práve vtedy to dosť stagnuje svojou jednoduchosťou. Výhodou je že moment strachu tu je v celku dosiahnutý, či už zručnosťou a nápaditosťou vtedajších tvorcov, ale aj dobre využitej hre zo svetlom a tieňom. Hlavnou devízou sa tu stáva samotná postava Draculu a teda samotný herec, ktorý ho stvárňuje... v celkovom zhodnotený mi to príde len ako slušný priemer, ktorý má samozrejme svoje plusy a historickú hodnotu. /65%/ ()
Mé hodnocení se váže na verzi od Diamond Entertainment z roku 2002. /Bez filtrů, pouze v černobílé barvě. Nepříliš dobrá obrazová kvalita (jas). Mezitititulky jsou anglické. Orlok byl nahrazen Draculou. Nejprve doprovázejí varhany, zhruba od poloviny pak orchestrální hudba. Ani jedna z částí však nebyla skládána přímo pro Muranauův film./ ()
Plakáty a fotky tohoto filmu mi připadají děsivější než film sám. Ovšem jeho atmosféra je mistrovsky vyvedená díky skvělému Maxi Schreckovi, dokonalým hrám se stínem, podhledům a jiným kouskům kameramana. Mezititulky jsou mrazivé, ale místy dost vtipné. I ostatní herci jsou výborní. Hutter je fakt HRDINA. Taky oceňuji výběr exteriérů. ()
Filmů s Drákulou v ústřední roli vzniklo dohromady přes 160. Ten dost možná nejlepší z nich přitom ani nesměl Drákulovo jméno použít. Friedrich Wilhem Murneau na adaptování Drákuly od Brama Stokera totiž nezvládl získat práva a tak musel změnit jména postav a lokací. Výsledný Upír Nosferatu se ovšem ve finále pořád příliš podobal Stokerovu Drákulovik, Stokerova vdova následně vyhrála soud a v roce 1925 tak měli být všechny kopie filmu zničeni. To se ovšem nakonec nestalo, protože kopií již tehdy existovalo příliš a díky tomu je možné se i po 100 letech radovat z jednoho z nejvýraznějších zástupců německého filmového expresionismu a především skutečně dost možná nejlepší adaptace příběhu o Drákulovi jako takového. Od premiéry sice uběhlo 100 let, atmosféra Upíra Nosferatu ovšem zůstává nesmrtelná. A to i přes fakt, že od doby němého filmu uběhl výrazný čas a především nároky dnešního hororového publika by nemohli být odlišnější. Upír Nosferatu je ovšem z dnešního pohledu nejen jeden z nejdůležitějších zástupců éry německého expresionismu, ale i právě zmíněné němé éry. Už i díky ikonickému výjevu, kdy se titulní upír vynořuje skrze stín a i skrze strhující ztvárnění Orloka Maxem Schreckem. Do úvahy musí být totiž zahrnut fakt, že nástup zvukového filmu přichází až v roce 1927 a herectví v němém filmu tak bylo sice v jednom ohledu možná snazší, v druhém ohledu ovšem též o poznání náročnější. Vše se muselo více zvládat přes emoce ve výrazech a Schreck dokázal i pod maskou dodat téhle verzi Drákuly něco jako duši. A děs šel z titulního upíra i díky právě jeho podání. Příběh Drákuly je možná po všech těch variacích tak trochu ohraný a z dnešního pohledu už nepůsobí dvakrát lákavě (chystaná předělávka Nosferatu v režii Roberta Eggerse si ovšem nejspíš svou existenci opodstatnit stejně dokáže), právě v Upírovi Nosferatu ovšem i přes tehdejší limity němého filmu dokázal Murneau odvyprávět stejně strhující příběh, jako Stokerova předloha. Atmosféra poté skutečně funguje i století po premiéře a to i přesto, že nejspíš nesplňuje nároky děsivosti pro dnešního průměrného hororového diváka. S odstupem času se ovšem musí Upír Nosferatu oceňovat ze zcela jiné stránky. Pro jeho neskutečně výtvarné kouzlo, kreativními záběry a především právě zmíněnou atmosférou. Přitom všem dokáže Upír Nosferatu u diváka vzbudit emoce, ať už různými vizuálními výjevy či právě schopnosti převést Stokerův příběh do tak působivé podoby. Právě k německému expresionismu, který se vyznačoval zobrazováním vhledu do duše člověka i depresivními výjevy Upír Nosferatu seděl ideálně . Oproti typickému natáčení v interiérech se Upír Nosferatu rozjelo natáčení ve výpravných exteriérech (točilo se nejen v Německu, ale i na Slovensku), onen pocit nepříjemnosti a a podivných výjevů spojených i s odpudivou titulní postavou ovšem německému expresionismu zcela odpovídá a není se čemu divit, že společně s Kabinetem doktora Caligariho a Metropolis jde zřejmě o nejvýraznějšího zástupce právě německého filmového expresionismu. Díky oné působivé atmosféře a kouzelným (i mrazivým) obrazům dokáže Upír Nosferatu z dnešního pohledu působit jako film, o kterém se už tehdy muselo diskutovat jako o filmu, který ještě dlouho zůstane v povědomí a bude jednou výrazně uznáván i přes nezastavitelný vývoj doby. Nastavil jistá klišé pro upírské filmy, částečně dokázala reagovat na válku, nějak pracovat s tématem možného konce světa a především být čirou ukázkou filmařského umění, především v oblasti tehdejších možností. I díky tomu se na něm zub času nepodepsal tak brutálně a dodnes to velké kouzlo prostě má. Nároky na horory se pochopitelně od roku 1922 razantně změnili a pro spousty lidí může být zásadní problém už fakt, že jde oficiálně film starý přes 100 let, v rámci atmosféry jich ovšem Upír Nosferatu dodnes většinu (dost možná i víc než většinu) strčí do kapsy. Upír Nosferatu je navíc bezpochyby jedním z otců zakladatelů hororového žánru, na kterého se nadále sem tam občas odkazuje. Naprosto zaslouženě! () (menej) (viac)
Jeho jméno zní jako pláč lovné zvěře. Ale nesmí být vysloveno. Patří k nemrtvým, démonickým stvořením noci, pro které jejich lovná zvěř užívá jména vampire. Miluji filmy o upírech a tento byl ten první. Nosferatu je zároveň i prvním zfilmováním Drákuly od Brama Stokera, prvním z mnoha. Mohl bych se dlouze rozepsat o tom, jak na mě tento film zapůsobil, ale asi to nemá smysl. Vzpomenu jen mistrovské herectví, zejména pak nepopsatelný projev Maxe Schrecka, úžasnou kameru a hru se světlem a stínem, jedinečnou atmosféru a samozřejmě progresivní režii F. W. Murnaua. Nosferatu je mistrovské dílo, které o mnoho předběhlo svou dobu. Nebylo vůbec třeba film dlouho analyzovat a interpretovat, abych si to uvědomil. Stačilo ho vidět. ()
Galéria (62)
Zaujímavosti (55)
- Útržky filmu môžete vidieť aj vo videoklipe Under Pressure od Queen. Skupina vo všeobecnosti rada zostrihávala nemé filmy do svojich klipov. (Theatis)
- Film byl natočen mezi srpnem a říjnem 1921. (Kulmon)
- Postava Nosferatu (Max Schreck) je ve filmu vidět dohromady 9 minut. (Kulmon)
Reklama