26. Český lev

Úvodní výlet českými filmy v podání Kopty se mi líbil a navnadil mě na celý večer. Perfektní nápad byl zakomponovat filmové postavy do předávání cen (ty kreslené!) a líbila se mi i scéna. Pokud jde o moderátora, tak víc mi tam sedla Adéla Banášová a její humor, protože Václav Kopta je v poslední době snad úplně všude a já moc nerozumím, proč tomu tak je. Jsem ráda, že ceny vyhrávaly filmy, které nebyly plánované jako vítězné a že šla politika stranou. Jen tak dál, těším se na další ročník! (25.03.2019)

Neřešila se žádná politika. Vše dopadlo relativně důstojně a v klidu. I Kopta to zvládl a to jsem z něho měl po Kopta show trochu strach (přestože je jinak fajn.) Vystoupení paní Věry Plívové-Šimkové vstoupí do dějin. K výsledkům: Mrzí mě, že 13krát nominovaný Toman nezískal ani jednu cenu, jsem zvědavý na Všechno bude (i na Chvilky), mám radost z cen pro Hastrmana, ale za hudbu to měl dostat Zlatý podraz. (23.03.2019)

Dojatá Eliška Křenková, vtipná Anna Polívková, minuta ticha obětem neštěstí na dole Dukla, okénko in memoriam zakončené největší personou (Miloš Forman), k mikrofonu se vracející režisérka Věra Plívová-Šimková, nestárnoucí (už i plnohodnotný režisér) Ondřej Havelka, houslistka Jenovéfa Boková a nakonec docela solidní Václav Kopta, kterého jsem se bál nejvíc. Jen vzpomeňme na hodně strojenou Lucii Výbornou. Hluchých míst bylo naštěstí pomálu. Překvapilo ostrouhavší drama Ondřeje Trojana Toman (naopak snímek Všechno bude si z udílení odnesl šest sošek, Hastrman o dvě méně). Politické agitky naštěstí chyběly. Minimálně herecké kategorie bych ale doprovodil dvacetivteřinovými ukázkami. Bývalo to celkově mnohem horší. Proto ty čtyři hvězdy. Za mě důstojné předávání. (23.03.2019)

Za mě dobrý. Mirka Spáčilová sice blekotala něco v tom smyslu, že letošní předávání Lvů sice mělo úroveň, ale zato ho sledovalo nejmenší množství diváků u televize a pak psala nějaký hloupý argumenty, který vůbec nedávaly smysl, ale čert to vem. U ní už to člověk musí brát jako recesi...hloupou, ale pořád recesi. Já osobně jsem si letošní předávání docela užil, leč bylo místy trošičku nudné. To ale u předávání holt tak bývá. Některá ocenění jsou zajímavější, některá méně. S tím nikdo nic nenadělá. Nápady ale letošní ročník měl a to se sakra počítá! Václav Kopta, coby moderátor, mě velice mile překvapil. Už úvodní scénka, kde probíhá snad všemi scénami všech filmů, aby došel na ceremoniál, mě hodně pobavila. Stejně tak i In Memoriam bylo moc hezky připravené a mělo myšlenku stejně tak, jako nápad, že lvy budou předávat herci a herečky oblečení do svých rolí z nominovaných filmů. Nejhezčí momenty byly určitě u paní Plívové-Šimkové, Jenovéfy a Elišky, na které byla radost koukat, a kterými krásně hýbaly emoce. Po shlédnutí jsem měl dokonce pocit, že loňský rok byl u nás na filmy poměrně úspěšný a to je po roce předchozím poměrně příjemná vzpruha. Jen tak dál! (26.03.2019)

Když jsem se dozvěděl, že Vinczeová po loňském výborném výkonu nebude letos moderovat, dostavilo se u mě zklamání. A když se ke mně navíc dostala informace, že ji „zastoupí“ Kopta, přidaly se i obavy. Tímto bych se ovšem chtěl moderátorovi omluvit, protože mě mile překvapil, těch slabých momentů (např. šlapky) měl jen pár a místo humoru za každou cenu se uvedl docela umírněným projevem. Ani nedošlo na užití „přerušovacího“ tlačítka, takže v tomhle ohledu se neopakoval loňský trapas jménem Vladivojna La Chia. Té trapnosti divák bohužel neutekl prostřednictvím některých předávajících (nejvíce mě zklamala dvojka z Dukly 61), ale našli se i tací, kteří pobavili (minulý rok nejvíc zabodovali Neužil s Pleslem, letos mě nejvíc pobavil Jeřábek). Se samotnými vítězi jednotlivých kategorií jsem neměl větší problém stejně jako s jejich poděkováními (s výjimkou klasického „to jsem nečekal/a“). A dokonce tentokrát naštěstí nedostávala prostor agitka (tu vtipně shodil už v úvodu Tonda Blaník). Celkově bych letošek označil za lepší průměr. (24.03.2019)