Jako jed

Vít Olmer podľa môjho názoru nie je dobrým režisérom. Napriek tomu sa mu Jako jed podaril. Dominuje mu samozrejme precízne stvárnená postava stvárnená Zdeňkom Svěrákom, ale ani ostatné postavy príliš za ním nezostávali. Problémy krízy stredného veku v podmienkach permanentne krízového socializmu boli výstižné, Ivona Krajčovičová pôsobila príjemne cudzorodo a výsledkom bol film, u ktorého možno zabudnem na detaily, ale na celkové vyznenie určite nie. (06.08.2014)

Svěrákovčina ako sa patrí, hoci od iného autora, z netradičného prostredia socialistického podniku s vývojom betónových panelov. Z koordinačného oddelenia prichádza svieži závan v podobe čardášovej princeznej Julky. Na tie časy celkom svižný film o nevere a nechutnej animálnosti vo vzťahu a pekný pohľad na slovensko-české vzťahy a rozdiely. Naviac na pripomenutie niekoľko starých sexistických vtipov na vrátnici, ktoré mohli byť v tej dobe označené ako odvážne. A ako bonus scény z Košíc a hlásenie o rýchliku s pokračovaním do Medzilaboriec. Svěrák má neveru ako obľúbenú tému, tentoraz s trochu drsnejšími následkami. –––– Kam se ty naše buchty hrabou. Ona ti má v sobě takovej zvláštnej šmrnc, jiskru v těle, ta by probudila i mrtvýho. –––– Já mám zítra ráno stání. – No když já ho mám, stání dneska. –––– Je to inteligentní, noblesný, distingvovaný člověk. Slíbil mi, že to bude ŕešit maximálně diskrétně. (06.08.2014)

Jak sám stárnu, připadá mi tahle smutná komedie čím dál pravdivější, bezvýchodnější a hlubší, než jsem si uvědomoval v době, kdy jsem ji viděl poprvé. Mám moc rád některé scény (lavičková, rozhovor manželka-milenka, zasnění na poradě...) a připadá mi, že je to jeden z filmů, kde byla velmi věrně zachycena ubíjející šeď doby reálného kumunismu v tehdejší ČSSR. Herecké výkony postihly celou škálu - od přehrávání (Husák), přes bezvýraznost (Řehák), až ke skvělým výkonům - hlavně Kozderková a Svěrák. Tenhle film není nic roztomilého (ačkoliv slovo "chrobáčik" je zde klíčové), je to spíš panák pěkně hořkého likéru, jehož chuti se zbavujete čím dál hůř... (18.02.2009)

Nevím, čím to je, ale filmy Víta Olmera se mi povšechně líbí. Nepostrádají humor a ironii, hrdinové jsou obyčejní smrtelníci, se kterýma je možno se měřit. A navíc podávají odkaz generacím narozeným po pádu komunismu. "Jako jed" hodnotím jako hořkou cimrmanovskou komedii, kdy chlapa chytne druhá míza. Zdeňka Svěráka příliš nepovažuju za vhodného do této role, ale budiž. Mám jiný vkus, možná Kodet by mi tam seděl víc. Ale co naplat. I tak se mi film líbil, hlavně hlášky, hudba a dějové linie, kdy má hlavní hrdina plnou hlavu půvabné slovenské kolegyně. Kdy na poradě začíná mít slovenské přeřeky s českým přízvukem, kdy životní peripetie řeší přímočaře a po chlapsku, bez ohledu, co na to okolí a rodina. Obdivuhodné. (16.06.2008)

Hořko sladké životní drama stárnoucího inženýra Pavla Hnyka, který má doma vskutku chytrou horákyni, ale chladnou jako hrášek, co máte nejspíš doma v mrazáku. Není divu, že vyhledává společnost jiných žen. Na svém pracovišti je za hvězdu se slibnou budoucností, než se objeví nová kolegyně, mladá Julie, která mu na stará kolena naprosto poplete hlavu. V podstatě jde o příběh ze života, který mnohé zasáhne a snadno se vžijí do postavy Pavla Hnyka, kterou tak úžasně ztvárnil Zdeněk Svěrák, když byl ještě v dobré formě, a když mu to ještě šlo takříkajíc samo. To vše pod taktovkou Víta Olmera, jehož rukopis je dobře čitelný. K tomu skvělý výběr hudby. Jen kdyby té komedie bylo trochu víc, než toho smutku, který ve vás snímek zachová. Pak by byl zcela úžasný. 75% (02.08.2018)