Smrtonosná pasca 4.0

John McClane je zpátky a drtí všechno co mu stojí v cestě, i to co mu v ní nestojí. Takovej drsňák prostě Bruce Willis ve svý kariéře snad ještě nebyl, sice sem to od toho čekal, ale že mi Bruce takhle na starý kolena naloží, tak to teda ne. Hned od začátku Wiseman divákovi šlehne do ksichtu jednu z nejlíp propracovanejch, nabušenejch a nejreálnějších akcí, co sem kdy viděl. To byl takovej masakr, že se to nedalo ani vydržet a do toho ještě cyberdrsnej Willis hláškuje.Člověk si pak řekne, jo jasně, všechno naládoval na začátek a je po prdeli, ale vono hovno, jede se dál a ve stejným stylu, možná už by se dál dalo trošku polemizovat o reálonosti akce, přece jen sou to fakt kaskadérský kousky, ale to filmu fakt neubírá, krom toho Willis pak všechno zachraňuje humorem a sledovat jak tam zase po několika letech Bruce všechny řeže, jako drsnej flojd McClane je pastva pro oči a pro mě nadpozemskej zážitek. Nicméně musim uznat,že Die Hard 4, se příběhem sune trošku k novodobýmu klišé, v podstatě obě zápletky jsou mírně, jak bych to řek, asi zastaralý nebo hodně používáný, působí to trošku kontrastně s přechozíma dílama, ale to mi fakt zakzit náladu u takhle velkolepých jatek nedokáže. (30.06.2007)

Čtyřka je oproti předchozím 3 dílům nejvíce nadupaná, tedy co se týče akce a triků, ale zároveň jde v mých o očích o zatím nejslabší díl (a ne zrovna o málo). Záporná strana sice přišla se sexy vedlejší záporačkou, ale ani ona spolu s nepříliš charismatickým hlavním zlosynem se nemohou rovnat bratrům Gruberům, spíš za nimi hodně zaostávají. Podstatnější je však asi proměna hlavního hrdiny. Je to prostě jinačí McLane, než jak ho zná divák z předchozích dílů; humor a šikovnost (na rozdíl od svého silně neoddělitelného vulgárního slovníku) sice neztratil, ale už nevypadá tak zranitelně (diváka o tom nepřesvědčí ani jeho neustále zkrvavené oblečení) a sympaticky obyčejně (John toho tady zvládá s výrazem suveréna snad ještě víc než za mlada). Navíc kromě několika parádních scén nebo dobrých nápadů (zaujal mě třeba trik s vodním hydrantem, nápad s tunelem…ehm, ne už tolik to dění v něm) byl divák svědkem hlavně mnoha přestřelených akčních sekvencí, narážím především na hrátky se stíhačkou a kamionem, kdy jsem se poprvé začal nechtěně smát, jak hloupé to bylo (to se mi tuším po celou sérii nikdy nestalo). Konec byl pro změnu příliš laciný, klišoidní a ani John ho se svými hláškami nedokázal zmírnit. Proto tentokrát pouze lepší 3*. „Sejmul jste autem vrtulník.“ – „Došly mi náboje.“ (03.05.2013)

Chudák John McTiernan se bude muset smířit s tím, že jeho kultovní jednička a v jistém ohledu přelomová trojka zůstanou ve stínu parádních sudých dílů. Když jsem kdysi v rozhovoru s Willisem četl, že se scénáristé při psaní inspirovali seriálovou 24-kou, netušil jsem, že se dočkám téměř její celovečerní verze. McClane má problémy s dcerou, postupuje při vybíjení padouchů téměř přesně podle jejich hierarchie - a je tak úžasným akčním hrdinou, že jsem nestačil zírat. A po unaveném třetím díle jsem čekal všechno, jen ne tohle. Hledal jsem ve čtvrté pasti spoustu nadhledu a fanouškovského pomrkávání, ale dostal jsem k tomu ještě Johna jako nezničitelného dinosaura, který bez servítek namlátí ženské a ještě jí přitom od plic zanadává. A divák má touhu mu začít nahlas fandit. Hrozba je tentokrát dokonale hrozivá a v jistých momentech až mrazí. Své k tomu dodává i lahůdkový Olyphant, jehož sarkastické poznámky plné vzteku mi zvedaly adrenalin a když McClaneovi říká, že mu zničí život a zabije jeho blízké, podvědomě jsem se v sedadle přikrčil. Když navíc funguje i spojení starého pardála s mladým, umírněným rebelem, je všechno tak, jak má být. V těch dvou hodinách se sice občas objeví až příliš klidná chvilka, ale i tak těch 90% musím přetavit na pět hvězd. Tenhle matador se za návrat stydět nebude. (03.08.2007)

John McClane se sic se slušivou pleškou, ale v solidní formě a kupou nových hlášek opět vrhá do víru akce, z které s notnou dávkou štěstí vyleze špinavý a zkrvavený až hrůza. Vedlejší záporáci upgradovali, tudíž asijská kočka bičuje okolí smrtícím sex appealem a svými silnými nohami, a ultramrštný Francouz ladným plachtěním v prostoru až zahanbuje Spidermana. A člověk neví, kdo z nich je lepší... Ale povídejte to Johnovi, ten jich bude mít brzy do slova a do písmene plné zuby. Wiseman vcelku bez problému rozmetal veškeré pochybnosti jako tuny tříštěného betonu poletujícího vzduchem v explozívním duelu stíhačky proti kamionu. Film má ducha a šmrnc předchozích Pastí a navrch pobaví kontrastem hi-tech udělátky disponujícími padouchy a staromódního Johna. Nebýt průměrného arcizloducha a zpomalení tempa v polovině snímku, mohla by čtvrtá Past zatápět prvním dvěma starším bráchům. Takhle je to zřejmě "jen" akční nářez roku, což mně osobně bohatě stačí k opakovaným návštěvám kina. (26.06.2007)

Len Wiseman, ten eklektický a bezduchý upíří synek a John McClane? Děláte si legraci? To ne! Leda že by... Bruce Willis měl životní formu a Len si udělal legraci z toho, co svými dvěma dosavadními filmy ztělesňoval – z hypermoderní akčňárny. Nuže, zázraky se dějí. Die Hard 4.0 je přesně takový akční koktejlek, jaký ho staromilci rádi popíjejí. Explozivní, ironický, duchaplný... okouzlující a strhující. Čím to? Popořadě: Willis má životní fazónu a jeho John by film utáhl, i kdyby byl scénář o třídu slabší. Scénář není o třídu slabší, je přesně tak řídký, jak je potřeba. Wiseman si na nic nehrál a natočil film bez zbytečných moderních obezliček, se zaujetím a jasnou vizí. Postaru, ale strašně strašně svižně. Timothy Olyphant je záporák k pohledání. Dokonalá kontradikce oplešatělého detektiva, chlapík, který si krví ruce nešpiní, ale používá vymoženosti moderního světa. Toho světa, který se stane smrtící arénou, v níž se stárnoucí detektiv, poslední mohykán svého druhu, utká s modernitou. Neobejde jí, neprotančí kolem ní s elegancí mistra kung-fu, nepodvede jí hackingem či nadpřirozenými schopnostmi, on jí rozčísne pěstí, kulkou, prostě chlapskou silou, na kterou jsme od Johna zvyklí. Detektiv NYPD se s moderním světem nechce kamarádit, on si proklestí cestu z bodu A do bodu B, hláškuje jako za mlada (a více), bruslí skrz nabušené a dechberoucí akční sekvence, obrňuje se klišé a patosem "dobrých poldů", který k 80. letům neodmyslitelně patří. Die Hard 4.0 je závan starých časů, poctivá filmařina s hrdinou, který je loser (a proto cool), s hrdinou, který je se vší hi-tech kulturou tak dokonale nekompatibilní, že připomíná vzteklého Dona Quijota. Narozdíl od toho Cervantesova ale větrné mlýny srovná se zemí, zkrvavený nasedne do ambulance a odjíždí kamsi do hollywoodského zlatého fondu. Dokonale osedlaný žánr, který jsem osobně považoval za krávu hnanou na porážku.Yippee-ki-yay, bastard! (30.06.2007)