Môj príbeh

Vlastina Svátková jako žena, kterou tyranský manžel musí zohyzdit, aby od něj definitivně odešla. Silné téma týrané ženy, dobré obsazení, ale totálně zabité formou. Když utíkala kdysi od manžela Julia Roberts v Noci s nepřítelem, tak jsem se málem počůral strachy, nedutal a soucítil s Julií a fandil jí... ale tohle dílo ve stylu červéné knihovny ve mne neprobudilo absolutně žádnou emoci a dokonce ta konstrukce, že takovým ženám pomůže babinec kamarádek, které znáte týden a s kterými plkáte o všednostech života , se mi zdála laciná a stejně hloupá jako všechny dialogy. Film, který možná ocení nějaké ženy, ale mně ten film nic nedal a neuvěřil jsem tomu. Tohle ani nepatří do kina, ale do televize někam za Sama doma odpoledne. (19.04.2020)

Pro mě těžce nezvládnuto. Drsný příběh, který přímo vyžaduje citlivé a hlavně precizní pojetí, žel tohle bylo takové to klasické české klišé, přeplácaný dort od pejska a kočičky, ve kterém bylo všechno možné, ale celkově k ničemu, film velmi rychle ztrácí atmosféru i potřebné dramatické tempo. Začátek slušný, stejně tak doplňující scény (flashbacky), jež odhalují detaily brutálního chování manžela Elizabethy, nicméně po několika úvodních minutách se film přetransformuje do sérií scén nudného kvokání u latte a hraní golfu, přitom všem si naše oběť také najde nového chlapa, který tedy nejdřív musí opustit svou manželku, aby naší baletce pomohl při novém startu do života a ona mohla pokračovat v životě plném odporného luxusu, který je v každém druhém záběru. Jediné pozitivum vidím v herectví Vilmy Cibulkové a ve zmíněném počátečním startu, vše ostatní opravdu nestojí za nic. [Kino Citadela - Litvínov] (09.01.2020)

Na jednu stranu to bylo hodně utrápený, na stranu druhou to bylo stupidně rozšafný. Typická artovka říznutá Sexem ve městě. Pohybovali jsme se v těchto dvou rovinách, přičemž tu první nakonec v zájmu povinného happy endu převálcoval a pohltil Sex ve městě. Na jeho beskydské podobě mi nejvíc vadilo, jak vzornou měly holky docházku. Ani jednou žádná nechyběla, vždycky se dostavily všechny. Vždy se vynacházely v totožném, veselém rozpoložení. Všechny se dokázaly okamžitě sžít s nově příchozí Elisabeth. Sice trochu děvky a slepice, ale plné porozumění a empatie. Prostě jako ve filmu. Nutno dodat, že v českém... Tohle už není náhoda, to je diagnóza. P.S.: Kolik těch golfů odehráli, aniž by se zajímali o to, jak se ten jejich sparing jmenuje? P.S.2: Kdyby se mě holka poslepovaná z tisíců kousků vlastního pozadí ptala na stav mého konta, se zlou by se potázala. (25.04.2020)

Nelíbilo se mi o čem, ani jak to bylo natočené. Kupodivu méně vadily scény s kamarádkami (ovšem jediná lepší byla s Noskem coby odhaleným nápadníkem) než hloupoučké fragmenty odhalování Elizabetiny minulosti. Kříž štve tolik lidí, protože je herecky poněkud málo plastický, umí jen dva výrazy - rošťácký a překvapeně naštvaný. Zajímavé byly záběry z interiérů, v nichž za za oknem vidět mrakodrap ve Zlíně. Kostková prostě herecky nepřesvědčí. (27.04.2020)

Tři za, pro některé ženy, naléhavé téma. Domácí násilí není pouze záležitostí nevzdělaných žen ze sociálně nižších poměrů, možná by společnost byla zaskočená, kolik úspěšných, pohledných, ambiciózních květin „padá ze schodů“, „padá v koupelně“ nebo „padá při sportu“. Pamatuji jednu, která přišla po svých (!!!) se zlomeninou stehenní kostí (taková baseballová pálka se manželíčkovi šikne na kde co) nebo jinou, která skončila apalická týden po svatbě, když ji novomanžel omlátil hlavu o vanu a umyvadlo. Trvalo to 6 měsíců, ale konkrétně tato paní se z kómatu probrala a po dlouhých rehabilitacích přišla následující rok poděkovat všem, kteří o ni pečovali. Přišla sice o hůlce, ale po svých, rozvedená, doprovázel jí tatínek, kterému najednou nebylo padesát, ale od pohledu přes devadesát let. Toto sledovat byť jen zprostředkovaně, bylo velkou lekcí pro desítky sestřiček, lékařek, ba i pro chlapy. Taky mají sestry, dcery, matky... Každý věděl, že toto ne! Že žádný ocas za tohle nestojí. Čili jakékoli postrčení k důslednému definitivnímu rozhodnutí a tlusté čáře je vždycky vítáno. Pokud to pomůže jediné ženě, má tento film, přestože je slabší, význam. Vlastina Kounická Svátková je krásná, příjemná dáma, která má co říct, pěkně píše, její aktivity k výše uvedenému tématu ráda vyzdvihnu. Zamrzelo mě, že se jí nechutně vymstily (krutá daň za otevřenost a popularitu), ale tato paní některým ženám prokazatelně pomohla a já jí držím palce, aby anabázi s pošahanou stalkerkou dotáhla k vítěznému cíli. Rašilova mohlo být víc, ale odporný byl dostatečně, Pavla Kříže sice moc nemusím, ale v tomto kusu se mi líbil hodně. Bohužel mi neseděla linie rozežraných kamarádek. Uznávám, kamarádky důležité jsou, však tady byly jejich party rušivě komediální, nepřirozeně tlačené na pilu, dialogy šustily papírem, přestože obsazení bylo moc fajn. Naopak scény s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem byly tradičně kvalitní. Tato nevyváženost filmu příliš neprospěla. Navíc se film začal lépe rozjíždět, až když se schylovalo ke konci. Domnívám se, že by se takové téma dalo uchytit dramaturgicky lépe. Ode mě by to bylo na dvě hvězdičky, ale jak zmiňuji výše, s ohledem na téma přihodím. Pokud by byl zájem, doporučím snímek Portrét dámy, který je zde sice také v šedých číslech, ale po shlédnutí mě na Johna Malkoviche přešla chuť na řadu let, a nebo vypíchnu z českého rybníčka nezapomenutelný Hadí tanec, kde se s Aloisem Švehlíkem nůžkama popasovala Ivana Chýlková. (01.05.2020)