Môj príbeh

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory působivé kamery. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina Svátková. Příběh o domácím násilí mající své následky a životní nejistotu. Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem zároveň vede až k divácké diskuzi o daném případu. Hrdinka příběhu se statečně pokouší poprat s nepřízní osudu a to se zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň. Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je vkusné.  Příběh se zaměřuje na problematiku domácího násilí na ženách a typické ženské přirozenosti danou problematiku řešit. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování, i když to poměrně dost často zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit atmosféricky a emočně něco podobného, jako je ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten správný tah na branku.  Milan Knažko v roli otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u něj, kterými si s násilníkem vyřídí mafiánským způsobem účty, aniž by jeho postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé ženy, jejichž osud je reálnější, než by si kdo myslel. (01.09.2021)

Námět měl poměrně velký potenciál, ale hodně mě iritoval klišoidní scénář a způsob, jakým byly natočené flashbacky, jsem jen těžko rozdýchávala. Nicméně vzhledem k režijnímu debutu jsem se rozhodla přimhouřit oko a kupodivu našla pár maličkostí, díky nimž jsem se nenudila a nakonec film bez větší újmy dokoukala. Nezklamala tradičně skvělá Vilma Cibulková, ani Vlastina Svátková v titulní roli nebyla marná. Dále mě příjemně překvapil Pavel Kříž, který po všech těch ztvárněných slizounech a psychopatech jako by se vrátil do časů dávno minulých, kdy okouzloval ženy v Básnících. Navíc jeho interakce s Martinem Stránským, jež v dialozích svým typicky chlapáckým stylem docela perlil, patřily k nejvíce odlehčujícím okamžikům celého dramatu. (45%) (11.01.2021)

Příšerně zpracované - po všech stránkách. Jedno klišé pochodovalo za druhým. A vůbec nejhorší byly ty dámské sedánky, brr; jejich debilní dialogy byly děsivější než to samo téma (a že to tedy sakra TÉMA je). Kladu si jen otázku, pro koho to bylo natočené? Pro ryzí slepice s pidimozkem, kterým se ovšem nic podobného ani stát nemůže, protože mají doma výhradně submisivní typy? Takže pro nikoho. (14.12.2020)

Vlastina Svátková jako žena, kterou tyranský manžel musí zohyzdit, aby od něj definitivně odešla. Silné téma týrané ženy, dobré obsazení, ale totálně zabité formou. Když utíkala kdysi od manžela Julia Roberts v Noci s nepřítelem, tak jsem se málem počůral strachy, nedutal a soucítil s Julií a fandil jí... ale tohle dílo ve stylu červéné knihovny ve mne neprobudilo absolutně žádnou emoci a dokonce ta konstrukce, že takovým ženám pomůže babinec kamarádek, které znáte týden a s kterými plkáte o všednostech života , se mi zdála laciná a stejně hloupá jako všechny dialogy. Film, který možná ocení nějaké ženy, ale mně ten film nic nedal a neuvěřil jsem tomu. Tohle ani nepatří do kina, ale do televize někam za Sama doma odpoledne. (19.04.2020)

Pro mě těžce nezvládnuto. Drsný příběh, který přímo vyžaduje citlivé a hlavně precizní pojetí, žel tohle bylo takové to klasické české klišé, přeplácaný dort od pejska a kočičky, ve kterém bylo všechno možné, ale celkově k ničemu, film velmi rychle ztrácí atmosféru i potřebné dramatické tempo. Začátek slušný, stejně tak doplňující scény (flashbacky), jež odhalují detaily brutálního chování manžela Elizabethy, nicméně po několika úvodních minutách se film přetransformuje do sérií scén nudného kvokání u latte a hraní golfu, přitom všem si naše oběť také najde nového chlapa, který tedy nejdřív musí opustit svou manželku, aby naší baletce pomohl při novém startu do života a ona mohla pokračovat v životě plném odporného luxusu, který je v každém druhém záběru. Jediné pozitivum vidím v herectví Vilmy Cibulkové a ve zmíněném počátečním startu, vše ostatní opravdu nestojí za nic. [Kino Citadela - Litvínov] (09.01.2020)