Persona

Film, který začíná jako surrealistická koláž zdánlivě nesouvisejících obrázků, jen aby se posléze změnil v jednu velkou psychologickou mozaiku [která na pomezí reality, abstraktní fikce a snu polemizuje nad významem herectví, přetvářky a ženství], a nakonec skončil jako Bergmanův osobní (dvojitý) komentář k otázce mateřství.... Persona tak i po víc než 50 letech stále rozděluje diváky na dva nesmiřitelné tábory: pro někoho jde o ukecanej hyper-intelektuální artovej fetiš plnej metafor; pro někoho jde zas o sebevědomý manifest o síle monologu, dialogu a vzájemného porozumění. Jedno je však jistý: nahned bych s těma dvěma holkama taky zachilloval na chatě u moře.... VERDIKT: 8,5 čelenek z 10 (28.12.2022)

Komorní psychodrama bylo na můj vkus až příliš přeexponované - a neuspokojí mě, že to byl zřejmě záměr autora. Jako obdivovatel Bergmanových filmů jsem byl Personou mírně zklamán, celá skladba mi trochu připomínala Hodinu Vlků (podobné prostředí, podobný průběh, "exces" na pláži etc...) - jen je víc roztřepená a na konci neuchopitelná, křečovitá (dvojexpozice tváří obou "hrdinek"). Možná jsem v duši příliš málo ženou (natož matkou), abych chápal myšlenku filmu v celém jejím rozsahu a podtextu... Rozhodoval jsem se mezi *** a **** - nakonec přihazuju za herecký výkon Ullmanové i Anderssenové a za skvělou kameru nedávno zesnuléhol Svena Nykvista i ten bobek navíc... 7/10 (28.09.2006)

Z mnoha témat, která tento skvost nabízí, mě nejvíc zaujalo to, k jehož popsání raději použiji slova jiného autora: "Dvojí úloha matky jako bohyně tvoření a bohyně ničení je bohatě dokumentována v různých mýtech a náboženských představách. Země, z níž člověk pochází, klín matky země, která rodí všechny stromy i byliny, se stává i hrobem všeho živého. Klasickým příkladem bohyně matky se dvěma tvářemi je indická bohyně Kálí, dárkyně života i nositelka zkázy. Také v neolitu se vyskytovaly bohyně s dvojí tváří. Zavedlo by nás příliš daleko, kdybych tu měl citovat četné jiné příklady dvojí úlohy bohyně matky. Zmíním se jen o jediném příkladu, ukazujícím dvojí funkci matky: obraz matky ve snech mívá také dvojí tvář. Často se matka objevuje ve snu jako laskavá, milující postava, ale u mnoha lidí je ve snech symbolizována také jako nebezpečný had nebo útočné dravé zvíře, například lev, tygr nebo hyena. Během své klinické zkušenosti jsem nabyl dojmu, že strach z destruktivní matky je daleko silnější než strach z trestajícího, kastrujícího otce. Vypadá to, jako kdybychom nebezpečí hrozící od otce mohli odvrátit poslušností, proti destruktivitě matky však není obrany. Její lásku si nemůžeme zasloužit, neboť si neklade žádné podmínky, její nenávisti nemůžeme uniknout, protože ani pro ni neexistují žádné 'důvody'.Její láska je milost, její nenávist je prokletí, a člověk je nemá moc ovlivňovat." Erich Fromm, Anatomie lidské destruktivity (19.04.2006)

(1001) Dovedu si představit, že takhle se na ženy dívá muž. Nekompromisně servíruje pečlivě připravené obrazy. Nemám k filmu sebemenší výtky, ale protože jsem s ním nesplynula, nemůžu dát plné hodnocení. Preferuji svět beze slov nad vše ostatní a tenhle film, ač s tím koketuje, nakonec stejně dává přednost vyjadřování skrz slova, tak nějak surově a bez obalu naskládaná do komínků a divák ať třídí, co chce vědět a co ne a co to vlastně znamená. (28.07.2009)

Bližšie rozoberať tento film snáď ani nemá zmysel, o všetko sa už totižto postaral siahodlhý obsah, kde je hlavná pointa filmu pekne objasnená. To však nič nemení na skutočnosti, že ide o veľmi náročný film, možno až zbytočne, niekedy mi to prišlo, ako keby sa Bergman snažil vysvetliť ľahkú vec čo možno najkomplikovanejším spôsobom, niečo v štýle: "tak poďte so mnou nazrieť do ženského vnútra, ale počítajte s tým, že vám budem po ceste hádzať kamene pod nohy." Najľahšia a najzrozumiteľnejšia časť bola tá, kde narážal na svoj osobný vzťah ku matke, vzhľadom na celkovú ťažobu filmu mi to prišlo ako ostrov kde svietilo slnko jasnejšie. Pre mňa zatiaľ môj najslabší Bergman, ale stále výborný a nadpriemerný. 70/100 Videné počas Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (10.04.2015)