Emily in Paris

Seriál od tvůrce Sexu ve městě a je to hodně poznat, je to v podstatě Sex ve městě akorát s jinými herci a v jiném městě. A je to špatně? Určitě ne. Je to pro ženský, ale i já se v podstatě bavil celou dobu. Lily Collins je strašně fajn a neotravná jako jiné herečky, které prošly Starovými seriály. A občas jsem z ní měl prostě hepburnovský vibe. :) Ze začátku mne akorát rozčilovalo karikaturní zobrazení Francouzů, mám pocit že tyhle stereotypy si nedovoloval ani Wilder po válce. Ale čase mi to nějak začalo být jedno. Má to fajn přesah do marketingu a influencer businessu 8/10 (05.10.2020)

Jsem na vážkách. Seriál jsem si pustila na jeden zátah, tak, jak je pro Netflix typické. A po několika dílech jsem ho brala jako své nové guilty pleasure (v podstatě výlučně díky Lucasu Bravovi), zpětně mne však přepadají rozpaky. Námět se dal zpracovat tolika možnými způsoby (jak už dříve tolikrát viděnými, tak i neokoukanými), zaměřit jsme se mohli na Emily jako na workoholika (ostatně hned v prvním díle uvádí, že práce ji baví a naplňuje), na francouzskou módu a eleganci (fakticky nemusíte být bůhvíjaký estét, aby vás z pohledu na takřka jakoukoliv "módní" kreaci Emily rozbolely oči), na vztahy (o sexu se mluví v podstatě v každém díle, ve většině z nich ho i postavy provozují, ale je bez náboje, invence, romantika působí "nedomrle"). Jakoby tvůrci chtěli obsáhnout všechno (což se jim nedaří) a vlastně jim bylo jedno, s jakým výsledkem. Vedlejší postavy působí často jako karikatury (s čestnou výjimkou Sylvie, jejíž představitelka je přesná v podstatě v každé scéně), příběh málokdy někam posouvají a krom základních charakteristik (gay, dobrosrdečný pošuk vyžívající se ve dvojsmyslech, stárnoucí seladon,...) se o nich v podstatě nic nedozvídáme. Emily působí skrz naskrz nesympaticky. Jednu či dvě charakterové vady bych jí odpustila, pokud by alespoň něco na její postavě dávalo smysl. Nebo ji její okolí podávalo konstruktivní zpětnou vazbu. Kdyby její motivace byly propracované. Kdyby. Zcela stranou ponechám fiasko Zlatých glóbů, přijetí seriálu širokou veřejností i kritiky. Copak je TAK těžké natočit prostoduchou lehkonohou komedii na večer po práci? (10.03.2021)

Sbírka klišé o Francouzích a Američanech zahalená do módy z let osmdesátých. Emily je něco přes dvacet, neumí francouzsky a je vyslána do Paříže, aby agenturu zastupující luxusní značky naučila něco o influencer marketingu. Přičemž sama dává na instagram fotky Paříže s více či méně infantilními hashtagy a sbírá followery po tisících. Záhada. Francouzi samotní z toho nevychází nejlépe, muži jsou očividně již unavení ze svých krajanek podle toho, jak za Emily všichni pálí. Na druhou stranu člověk musí obdivovat její houževnatost a schopnost myslet za pochodu. První série si nechala otevřenou bránu ke druhé, takže o osudu Emily a jejích pařížských přátel se rozhodne spíše tam. Budu u toho? Zcela určitě. Jde totiž o tak naprosto odpočinkovou pohádku pro dospělé, že by byl hřích jí pohrdnout, i přes všechny mé výtky. (19.10.2020)

Hodně vydřená trojka, to vám teda povím. A abych byl upřímný, sám ani pořádně nevím, za co sem jí dal. Určitě to nebylo za hlavní hrdinkou a typicky šablonovitý příběh, co mě však asi přesvědčilo k mému vyššímu hodnocení bylo kromě nezaměnitelné atmosféry Paříže i fakt, že je to místy celkem roztomilé a to někdy stačí ke spokojenosti i mně. A když k tomu připočítám báječnou postavu Luca, který mě dokázal několikrát od ❤️ rozesmát, jsem nucen konstatovat, že to nebyla určitě největší ptákovina, co jsem letos viděl. (07.10.2020)

Blbka v Paříži. Stačí jít 100 m daleko od této stránky a je jasné, že to bude nekoukatelná ptákovina. Pár poznámek o hezkých záběrech z Pařiže mě přinutilo to ochutnat. A sám jsem nechápal, dal jsem to celé. Hlavně ta nosná dějová linka - Instagramové prezentace a odkazy - to jde zcela mimo mě a je to další údiv, že jsem do toho šel. A dokonce mě to v souvislostech ani nijak nevadilo. Jedná se o potrefenou oddechovku, kde se musí člověk určitým věcem zasmát. Vyhovuje krátká délka epizod. A ta Paříž je fakt pěkná. Jako opravdovou devizu jsem viděl záměrně tlačený rozdíl mezi mentalitou Ameriky a Francie. Kdybych měl k někomu přiklonit Česko, tak by to bylo k Americe. Je všeobecně známo, že Francouzi jsou jen sami pro sebe, jsou chladní a uznávají jen svou řeč. Takže i když taky Evropani, máme k nim hodně daleko. A z tohoto pohledu bylo spousta situací k pousmání. (01.11.2020)