Roky a roky

Fantasticky vtahující, od konce prvního dílu až nesnesitelně mrazivá šou. Rokům se daří to, co těm nejlepším epizodám Black Mirror. Dostat vás přímo tam. Uvěřit tomu všemu. A navzdory řadě perfektních silnejch scén, ta nejsilnější se odehrává u stolu. V závěrečný epizodě, v monologu perfektní Anny Reid. Tohle všechno je totiž naše vina. Nebo, ehm, může bejt. (22.06.2019)

Asi pri štvrtej a piatej časti som sa začala obávať, že sa z vydarenej drámy stane telenovela. Začalo prevládať skúmanie a riešenie vzájomných vzťahov nad motívom z prvých častí: Kam sa to ľudstvo rútiš? Síce vo sfére fantázie, ale niektoré pravdepodobné scenáre skazeného tvorstva. Ak porovnám s Black mirror, táto rodinná dráma na pozadí udalostí v nasledujúcej dekáde by sa mohla volať White mirror - obraz sveta, aký momentálne žijeme. Múdrosti starej mamy Muriel stáli za to, vytvárali momenty, keď sa pri sledovaní aj usmejete: "Ak sa zbavíte jedného netvora, pravdepodobne prebudíte zo spánku v jaskyni ešte väčšieho." (19.08.2019)

Asi nejvíce mi na tom vadí, jak zarputile to diváku cpe pod nos, o čem to má být. Paradoxně se to tak míjí s účinkem, který to chce vyvolat, a nepůsobí to ve výsledku příliš přesvědčivě. A beztak se mi nezdá, že by to o době, ve které žijeme a o tom, kam jako lidstvo směřujeme, říkalo něco objevného. Seriál postrádá osobitost, v nastíněných tématech se zdržuje na povrchu a většinou jen recykluje donekonečna omílaná klišé, z nichž už začínám být docela unavený. (25.01.2020)

„Zbavit se netvora znamená jen probudit tím nějakého dalšího.” - „Chci vědět, kam míříme.” „Do krytů, jestli nenapravíme počasí.” +++ Zdařilá britská minisérie Roky a roky nechává diváky nahlédnout prostřednictvím dramatických osudů rozvětvené rodiny Lyonových do blízké budoucnosti a ten pohled není vůbec příjemný. Vše působí natolik realisticky a místy až děsivě, že jsem se absolutně nechala strhnout a příběh hltala jako smyslů zbavená. Russell T. Davies si dal na mnohovrstevném scénáři skutečně záležet a vypiplal ho do nejmenších detailů, přičemž každá epizoda je doslova napěchovaná informacemi, chytrými nápady či dějovými zvraty. Ačkoliv už to dávno vím, přesto mě hluboce zasáhla ústřední myšlenka celého seriálu, že si za všechno, co nás i náš svět čeká a nemine, můžeme sami. Ani nastíněná vize, že pokud nic neuděláme s počasím, tak budeme někdy v budoucnu nuceni žít v krytech, bohužel není daleko od pravdy. Závěrečné láskyplné vyznění provázené nadpozemsky krásnou hudbou mě po všech těch emocionálně vypjatých scénách dojalo k slzám. (95%) (06.07.2021)

Tady se sedělo na osmnácti židlích zároveň, kdy ústřední linie mizí hned záhy a více už k nalezení nebude. Paradoxně přehnaně korektní, první dva díly moc dobré, pak se už jen plácáme v galimatyáši všehochuti, sci-fi nových technologiích, v destabilizaci světa, dále umělá strava, pády bank, rozpuštění pólů, také rozpuštění a vypuštění nebožtíka místo zpopelnění, samozřejmě všelijaká pohlaví všech možných barev pleti, pochopitelně všichni jsou ultraprudce tolerantní na max., do toho populismus, uprchlíci, koncentráky a jedna bohatá rodina, která navzdory svému dobrému ekonomickému a rodinnému zázemí neví pořádně co se sebou. V seriálu je bezpochyby řada výborných myšlenek a nápadů, některé linky mě zajímaly velmi, jiné byly k smíchu, ale vše výborně sestříháno, dobrá hudba, Emma Thompson výborná, ale celkově hodnotím obsah příběhu průměrně. Navzdory originalitě bylo citelně znát, že to scénáristé nezvládali ukočírovat. Šokující, provokativní memento na téma hrozeb všehomíra je to bez debaty záslužné, však mohli trochu přitlačit, aby tato děsivá vize blízké budoucnosti měla výraznější hlavu i patu a hlavně směr. (12.01.2020)