O dievčatku Makovičke

Myslím, že strýček G to celkem dokonale rozebral, až na to, že Emanuel (natož celý večerníček) není protivný. Je to jen tragicky neschopná postava, jejímž vyobrazením tvůrci zřejmě nevědomě o pár desetiletí předstihli dobu, neboť podobných tragédů je v českém filmu zvláště v devadesátých letech plno. A ten máček ze staré moudré makovice přece taky všechno nevyřeší, věru nevím, co tím autoři chtěli naznačit. (20.01.2017)

Jako malý jsem měl tyhle pohádky na audiokazetě. V televizi, animované, mne až tak nebraly, možná proto, že u adiopohádek člověk zapne fantazii a představuje si věci jinak. Ale přece jenom příběhy jsou veselé - turecký měsíc, který odvezou s tureckým medem mne vždy pobaví, stejně jako náprstek nebo bum bác cibaba prsk. (31.07.2013)

Celý tvůrčí tým má za sebou řadu legendárních pohádkových seriálů. Maková panenka a motýl Emanuel byli jedni z těch, kteří patří do té kategorie milých. Seriál nepatří zrovna k těm nejzábavnějším, ale svou kvalitu má. Byť jednotlivé příběhy nejsou zrovna propracované. Ovšem Vlastimil Brodský měl dost pohádkový hlas a velmi oceňuji hudbu, která se mi velmi líbila. (23.05.2023)

Musím se přiznat že tenhle večerníček podle knižní předlohy pana Václava Čtvrtka a i všechny ostatní večerníčky podle něj mně nikdy moc nezajímali, a není to jen kvůli naivnímu ději (Děti mají na naivitu právo) je to protože mi celá animace přišla nevýrazná. Ani můj ne moc oblíbený Rákosníček mně tak nenudil, Jiřině Bohdalové nebo Aťce Janouškové nebo Františku Filipovskému  se v dabování večerníčků nikdo nevyrovná. (03.05.2024)

Jako dítě mě hodně vystrašil díl o dvou Emanuelech. Dodnes si živě pamatuju, jak mi do mého dětského světa naprosto nečekaně vletěl, jako příšerná noční můra, ten druhý Emanuel a jako motýl-buldozer mi rozjezdil všechny bábovičky. Moje představy o čisté a silné lásce, kterou nějaká maková panenka zahoří jednou i ke mě. A už nás nikdy nic než smrt nerozdělí... A pak mi na dveře dětského pokojíčku zaklepal hůlkou ten dvojník a zblbnul mi mojí panenku, syčák! Moje dětská hlavička prostě nepobrala, jak je to možné... Najednou má ta moje káča pitomá oči jen pro toho floutka! A na mě, na svoji velkou lásku, naprosto... dlabe. Byla to prostě taková první pořádná facka od života, jako záloha na všechny ty další, které už na mě natěšeně čekají někde za rohem. A ještě ke všemu se ten ňouma (ten pravý) Emanuel neuměl s nastalou situací chlapsky vypořádat, třísknout dveřma a letět opylovat jinej kvítek ze širé a nekonečné louky života. Jen jsem tenkrát nevěděl, jak to jeho chování nějak trefně a erudovaně popsat. Tak už to vím. Jak se vzácně shodli akisha a prvosenka od vedle : "Emanuel byl opravdu neskutečný tragéd" :-) (16.02.2013)