Horký mesiac

Vypravěč Oscar retrospektivně sděluje náhodnému spolucestujícímu Nigelovi svůj milostný příběh s jednou francouzskou slečnou lolitovského / femme fatale charakteru (Emmanuelle Segnier je na snězení a ohromně jí to sluší i dnes - po čtyřicítce). Říkají jí Mimi. Je to nekonečný příběh, neschází peripetie vztahu, vzestupy i pády a Nigel zpočátku nic nechápe. Možná ani divák. Až když se s onou hlavní protagonistkou příběhu Nigel setkává i ve skutečnosti, situace se mění. A jeho přítelkyně Fiona přihlíží... Je ten konkrétní příběh vůbec důležitý? Ne, nenechte se zmást. Příběh filmu je jen pozlátko. Kostra tkví v myšlence a v té je Hořký měsíc se závěrečnou "večírkovou" katarzí výjimečný. V síle sdělení něčeho tak jednoduchého a přitom zcela zásadního. A o čem nám to Roman Polanski, potažmo jeho filmový zprostředkovatel v podobě vypravěče, chtěl vlastně vyprávět? O nespoutanosti sexuální fantazie, pomíjivosti lásky, mužské impotenci odmítat, nepodlehnout pokušení nebo snad o neschopnosti člověka zůstat na jednom místě, o nevyhnutelném stereotypu manželství...? Zpočátku jsem nebyl nadšený, nicméně Polanski si mě postupně získával a jisté přehmaty pak zakryl výborným závěrem (-spoiler-). Už když začal večírek, sladkobolná hudba a ploužení... tušil jsem něco mimořádného. Podobně jako Lynch vystavěl svojí scénu i Polanski. Člověk v králičím kostýmu zneškodňující groteskním kopem ulízlého Itala, absurdní prostředí vystlané zvracejícími důchodci se zafáčovaným nosem, zpomalené pohyby, teatrální tleskot přihlížejících, vhodný hudební doprovod... a pak svůdné, delikátní tance, překvapivý výraz a nevědomost v Nigelově obličeji... co vís si přát? Polanski závěrem celé vyprávění notně nadsadil a zároveň umocnil sílu sdělení. Nešlo primárně o příběh, však to Mimi pošeptala v jedné scéně Nigelovi do ucha, šlo o vztahy mužů a žen obecně. Třešničkou pak mohlo být Oscarovo (hypotetické) povstání z invalidního vozíku a tleskání do rytmu hudby spolu s dalšími, aneb tak nějak bych viděl ideální možné zakončení a chrochtal byl blahem stejně jako v jedné scéně chrochtá Oscar, ačkoliv ani "ukončení života jednoho vztahu" nebylo beze smyslu a nedá se příliš namítat. Nepochopili jste nebo nepřijali fenomenální a stále nedoceněné Kubrickovo "Eyes Wide Shut"? Pak je Hořký měsíc zajímavou, filmařsky ne tak temnou alternativou s notně hořkosladkým závěrem. Muži i ženy na svých kocábkách (a přitom na jedné a týž lodi). Závěrečný dovětek? Člověk zraňuje, nemůže se rozdat a popřít zároveň sám sebe, nesnadné je určit viníky neštěstí a rozpadů vztahů. Byl to hořký příběh... a život hořký je (čímž popírám Felliniho). │90% (27.06.2008)

Hořký měsíc je řemeslně skvěle natočený film, jemuž rozhodně nechybí schopnost vtáhnout diváka do děje a poté mu dopřát možnost si jej téměř fyzicky prožít. Samotný příběh je ovšem vybudováván značně "literárně". Už samotné seznámení obou protagonistů působí téměř jako pohádka o hledání neznámé princezny. Také samotné schéma příběhu vyprávěného v rámci jiného příběhu je značně literární. Tento koncept ovšem překvapivě funguje i na plátně, neboť "vyprávěné" pasáže tvoří hlavní část filmu, jsou líčeny celistvě a nejsou zbytečně přerušovány "rámujícím" dějem na palubě výletní lodi. Značně nepravděpodobně a schématicky ovšem působí jiné, taktéž velmi "literární" téma, totiž ony "domácí války" (v podstatě celá druhá polovina filmu) v nichž je nejprve týrána a ponižována Mimi, aby se nakonec situace otočila a obětí se stal pro změnu Oskar. Přes tuto schématičnost je Hořký měsíc plný velmi přesných, téměř instruktážně vykreslených situací, například velmi přesně postižená "anatomie žárlivosti" či dobře prokreslené "mechanismy svádění", mužskou neschopnost naslouchat a komunikovat i ženské "citové" a osobní "čtení" mužských reakcí. Průběh a vyústění filmu přitom nabízejí poměrně přesnou, i když trochu spekulativní interpretaci, kterou by bylo možné shrnout do tvrzení, že partnerský vztah postavený především na tělesných prožitcích, na sexu, vtah do něhož není oběma investováno a který není budován, je chtě nechtě vztahem takříkajíc "chyceným za špatný konec". Pochopitelně lze ovšem film velmi dobře pochopit i jako další doklad velmi intenzivně vnímané bezvýchodnosti našeho světa. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že film zcela záměrně a pomoci negativních příkladů ukazuje určitý recept... 8,5/10 Zajímavé komentáře: Radyo, Renton, Shadwell (17.12.2008)

Tohle mě, ne vyloženě nesedlo, ale... Minulo mě to. Podivné záběrování, podivné motivace postav, podivné herecké výkony... Erotické dusno se vytrácí s nástupem psychického teroru, který je podivně stylizovaný a jen podtrhuje celkovou chladnost snímku. Podivný odstup. Podivný film. Podivný komentář... (17.10.2013)

Memento mori každého vztahu muže a ženy. Pečlivě prokleslený portrét l´amour fou, šílená láska Oscara a Mimi je vygradovaná, extrémní, dramaticky tragická (či literární chceme-li), přesto jsou popisovaná úskalí nebezpečná pro každý vztah. Neznatelná (a neuvědomitelná) hranice mezi láskou a nenávistí, vášní a nudou, milováním a ubližováním, měnící se křivka poníženosti ve vztahu („jeden vždycky miluje víc“), marná snaha znovu postavit bortící se domeček z karet – to vše jsou hrůzné okamžiky kdy láska odvrací svou tvář, to vše velmi precizně Hořký měsíc popisuje. Navíc je to jeden z nejerotičtějších filmů, plný rafinovaně vzrušivých scén (mléko k snídani…) a, alespoň ve svém úvodu, bezbřehé vášně. Zhmotněné vyprávění spěje stále blíže přítomnému okamžiku vyprávěcího aktu, nad Černým mořem se zatahují mračna a schyluje se k bouři… (21.03.2007)

Strhující, rozumem nekontrolovaná, neustále stupňující se láska naplňující se velmi silnou citovou závislostí (a snad i vlastní sobeckostí) se snadno a rychle může změnit v citové a psychické vydírání hraničící s hororem. Nejde vám to dohromady se jménem Hugh Grant? Ne, ne, nemějte obavy, nejde o romanticky zamilovaného či milovaného Hugh Granta, ten zde vystupuje pouze ve vedlejší roli jako posluchač neuvěřitelného příběhu, nikoliv jako milovník, jak ho známe z mnoha jeho filmů. Hlavní role tentokrát převzaly pomatené city a ztráta zdravého rozumu. Citová láska je krásná věc, ale rozum ji musí vždy trošku krotit. Jinak se náš život stane hororem, ze kterého je velmi těžké uniknout. (07.06.2012)