Asi to ukončím

Příjemně znepokojivá hra s divákem, hezky snová zimní atmosféra, top herci, poutavé dialogy, řada famózních scén a obrazů (prasečinec, večeře, Tulsey town). Velká škoda úletově abstraktní Oklahoma!-ový poslední půlhodiny, lehce mi ten dojem pohřbila. "We’re all the heroes of our own stories, but what if our stories don’t go anywhere?" (05.09.2020)

Tvl kdo tady zvěřejnil obsah filmu, ať se jde pro facku k mámě. Těžko hodnotitelný Kaufman. Má krásnou, místama až divadelní atmosféru i pojetí, které v nejdelších místech protíná dlouhým dialogem (zároveň i monologem) dvou hlavních představitelů v autě. To, jak vás ale tento dialog zaujme se hodně odráží od nálady, kterou v danej moment budete mít. Celkově tyto dvě nejdelší (ne)dějství vám ovlivní celkový zážitek i prožitek z filmu a já se například na film podíval v den, kdy jsem měl ta nejmenší očekávání a sedlo mi to tak někde napůl. A i přes to, že mi film v daný okamžik sednul, má svá velmi těžká místa a tím nemyslím teď, že je těžké jej uchopit či okamžitě pochopit. Prostě vás může jen tak minout. Například tím, že jsem pochody myšlenek hlavní protagonistky sice vnímal a chápal, ale jsou mi naprosto cizí. Scény, kdy si hraje film s časem a hraje svou hru s divákem (scény v domě u rodičů, zmrzlina) jsou zábavné a hra s žánrem je pojatá dobře. O to těžší pak opět je, kam nebo v co tyto scény (ne)vyústí. Poslední třetina, až na velmi silný moment s prasetem, už bohužel začne být trochu úmorná. Zatím 60%. Uvidíme po druhé projekci. Na kterou se určitě jen tak nevrhnu. (14.09.2020)

Kaufmanove najnovšie dielo neraz pripomína skôr akúsi komornú Kafkovskú esej, než ucelený príbeh (ktoré som mal u Kaufmana vždy najradšej). Na trochu premrštenej stopáži necháva svoje postavy iba tak existovať, vymieňať si svoje životné skúsenosti a zážitky, filozofovať pomocou popkultúrnych odkazov, starnúť pomocou makeupu a masiek a neraz i mlčať a iba sa tak trápiť. V závere napokon ich nesmerovanie nikam, vrcholí v surreálnej muzikálovej scéne, ktorá by príbeh mala pocitovo uzatvárať. Možno i kvôli neznalosti predlohy ma film nedostal rovnako ako Charlieho predošlé režijné zárezy, napriek tomu si myslím že je dobré ho vidieť, už len pre jeho netradičné rozprávanie (Ktorá postava bola vlastne reálna a ktorá nie? Aj sám Kaufman na to odpovedá iba nejasne.) a čudesnú poetiku. A pre tú jeho jedinečnú úprimnosť. (05.09.2020)

David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana...a Charlie i sem propašoval svůj leitmotiv - rozpad vztahu - rozpadl se mu u toho ale celý film... Jeho snímek je jako horečnaté blouznění, kdy realitu deformuje horečka přehřívající mozek, jenž horkotěžko zpracovává počitky a vjemy smyslů...rozpadá se chronologické vnímání času, mozek jako realitu vnímá i útržky vzpomínek, záblesky bdělého snění...dekonstrukce reality, do níž jsou zabudovány i představy, myšlenky, pocity, sny...potlačení racionality...někdo by tomu mohl říkat i surrealismus... (02.10.2020)

Na tohle mě opravdu neužije. S Kaufmanem už nějakou tu zkušenost mám, sice ne že bych jeho snímky pochopila zcela úplně, ale aspoň dokázaly zaujmout a odnesla jsem si z nich nějakou tu duševní potravu. I'm thinking of ending things je ale nuda až na dřeň, když se tam zrovna neděje něco mysteriózního. Scény jsou nepřiměřené dlouhé a nicneříkající. Neříkám, že se mi nelíbilo nic, třeba herecké výkony byly úžasné (zejména Toni Collette) a vizuál a výprava taky krásná. Zkrátka pro oči je to pastva náramná, ovšem pro mozek a duši už je to horší. Já fakt těžko překousnu nudu a tady to na mě dolehlo až dost a nevyrovnaly to ani ty twisty a časové posuny. Prostě když si z toho absolutně nic neodnesu, protože nejsem schopná to uchopit, tak mě to jaksi neba. Škoda. (22.12.2020)