Naši kluci

Určitě záslužnější tři, nicméně s výhradami, jež mi víc nedovolí. *** Mám silný dojem, že problém série je mj. v nezadržitelném zlomu a rozpadu prvotní vyprávěcí síly a atraktivity tam, kde se původní fabulace volněji popouštějící uzdu fantazii a sledující několik výnosných barvitých obecně kulturních a filosofických motivů, držících diváka v soustředěných úvahách, reflexích, vstřebávání, tázání, znepokojení a napětí, ostře a neplynule, trochu násilně napasovává ke konci na realitu skutečných událostí, a navzdory rozběhnutému širšímu a slibnějšímu potenciálu se odpovědí na ty obecnější otázky u jednotlivých postav nedočkáme. Zatímco zhruba do šestého sedmého dílu víceméně sledujeme Schrödingerův kulturně-detektivní příběh, jenž si drží všechny své vyprávěcí i úvahové potenciality, od sedmého osmého dílu začíná vyprávění strmě a stroze kolabovat do jediné verze zploštělé dokumentární reality, a tohle zadokování se bohužel neobejde bez zbanálnění a změlnění. Konec je tak mnohem plytčí a neuspokojivější, než co navozovala celá první polovina série, scénář trpí zvoleným postupem, kdy se evidentně zpočátku chytalo víc zajíců a tučnějších, než se nakonec mohlo strčit do pytle, aby to bylo košer, a divák jako já je přese všechno poučení, jehož se mu tímhle výletem do blízkovýchodního světa a střetu kultur dostalo, nevyhnutně poněkud zklamaný. Nejvíc se to pro mě zkonkrétnilo v postavě Simona Kohena, do jehož hlavy a srdce bych asi chtěla nahlédnout nejvíce, ale stalo se to více či méně skoro se všemi postavami, jak scénáristé najednou nevěděli, co si s nimi počít a postupně je po vynesení rozsudku zahazovali a opouštěli, aniž by dali divákovi možnost pochopit, co se v nich doopravdy odehrává. Nejkrutěji to odnesla postava Toto, již scénáristé divákovi pravidelně připomínají, aby jí na konci vůbec neumožnili se projevit. *** Kdyby se scénáristé drželi fabulační logiky vlastního započatého vyprávění a dotvořili ho i po dokumentačním závěru u soudu jako smyšlené drama, byl by výsledek zřejmě organičtější a snad by i z reality odzrcadlil víc, kdyby dali příběhům postav osudová vyústění, nechali je vyrovnat se dle svého naturelu s výsledkem soudu i společenskou a politickou atmosférou v zemi a odhalili divákovi své niterné reakce. Takhle jsme po vynesení rozsudků skončili s prázdnou, bez sebemenší katarze, jen proto, že u reálných předobrazů si tvůrci dál nic fabulovat netroufli. Nicméně soudím, že i přes tuhle závěrečnou frustraci to stojí za shlédnutí. *~ (14.06.2020)

Ve 21. století již lidstvo prorejdilo oblohu křížem krážem, dávno deflorovalo exosféru, atakuje hranice sluneční soustavy a audiovizuálně nade vši pochybnost prokázalo, že tam nahoře fuckt, kurva, nesedí na obláčku žádný fousatý strejc, hrající z nudy škodolibé šachy se vším biologickým a řídící osudy vypatlaných kokotů! Přesto však stále existují celé národy, žijící ve fanatickém tmářství lidových bajek, protože svádět své neúspěchy a životní mizérii na vis major je daleko pohodlnější, než s nimi aktivně bojovat, a jako psychická berlička slaboduchých i levnější, než třeba chlastat nebo brát drogy. Taky je to skvělý makrodementizační nástroj pro všechny ty pány loutek, neboť ať už se v těch mikrosvětech sváří cokoliv, stačí zatahat za nitky víry a celé dříve rozpolcené stádo je rázem jedna velká, dokonale soudržná a rozumově zaslepená vypláchlá kudlanka, protože toho staletími pracně mocensky programovaného Boha fuckt nasrat nechceš. Blízký východ je nárazovou zónou dvou táborů vymatlanců, zejména poté, co nějakého génia napadlo uznat pár milionovému etniku poválečně kňučících Židů čtyři tisíce let starý, lidovou slovesností „jednoznačně prokázaný“ Jehovův zápis do pozemkového katastru Palestiny a povolit jim vytvořit stát přesně uprostřed fanatického pekla konkurenčního náboženství. Naši kluci v podstatě ukazují, že sionističtí ortodoxi jsou úplně stejná účelově dogmatizovaná a řádně vygumovaná lůza jako islamističtí fundamentalisté, přičemž u obou jakýkoliv zdravý rozum, kritické myšlení, behaviorální logika a většinou i vírou vágně vštěpované zásady humanismu (záměrně vyložitelné v podstatě jakkoliv) končí u nejbližšího pasáka blahoslavených (čti „imáma / rabína“). Takže když si Hizballáh udělá ragů ze tří židodětí, celý národ poháněný Bohem okamžitě falešně altruisticky a hnusně pokrytecky lká, jako by každému povraždili vlastní neviňátka, načež ti nejzarytější virouši prohlásí okamžitě Jehovovo okřídlené „Oko za oko“ s tichým požehnáním pasáků za nadstátní a nadzákonnou povinnost a hurá na grilování náctiletých muslimů. Je tedy docela škoda, že scénárista studoval dramatizaci a spád výhradně z Tóry, a tak promodlil tohle docela zajímavé a nebývalé progresivní střílení Izraelitů do vlastních řad do místy až narkoleptické procedurální prudy, navíc nemilosrdně dovatěné nejméně o dvě hodiny největších hitů židovského liturgického popu v plné stopáži. (11.04.2021)

K čemu ti je, že celý život prosedíš nad svatými knihami, když v nich nakonec stejně jen hledáš ospravedlnění pro své hříšné jednání? To mě napadlo při zhlédnutí série o kruté vraždě z nenávisti spáchané na nevinné oběti. Seriál dobře odráží kaleidoskopickou židovskou společnost od zcela sekuálrních až po hluboce věřící židy. Každý k ohavnému činu přistupuje jinak, ale stejně je nakonec nejvíc určuje jejich povaha. Takže i velezbožný rabín může najednou schvalovat vraždu, když se obvinění z jejího spáchání vznáší nad jeho vlastní rodinou. ____ Série má pořádnou sílu a emoční náboj, vtáhne tě do děje o to víc, že poměrně přesně zachycuje, co se doopravdy stalo. Mně bylo většiny z nich líto, že žijou v tak vyhroceném světě poznamenaném netolerancí a nenávistí. Seriál zcela záměrně nechává na poli zpustošených vztahů a nezahojitelných jizev jediného morálního vítěze – vyšetřovatele Šin bet, kterého ale za zrádce považují i jeho vlastní lidé. (03.02.2023)

v průběhu prvního dílu sem si říkal,že tohle asi nebude nic pro mě.Roztřesená a divná kamera,spousta postav,hebrejština a našinci neznáme prostředí dohromady úplně nefungovalo.K jeho konci už si ovšem začalo všechno sedat a od druhého dílu nabrali Our boys na obrátkách a začaii servírovat celkem nekompromisní pohled na u nás neznámé události,který chytí a nepustí až do samého konce.Ve finále tu nejde ani tak o samotné vyšetřování (jakkoliv je natočeno dobře),jako spíš o svědectví poměrů v Izraeli, o tom jak to tam (ne)funguje a že máslo na hlavně mají obě strany.Osobně jsem po shlédnutí celé série opravdu rád,že žiju tam kde žiju a najednou se spousta událostí a problémů jeví jako nedůležité...80% (15.10.2019)

Ano, stokrát ano! To bylo tak dobré, jak jen to mohlo být. The Spy s Cohenem je proti tomu falešná mýdlový opera, které nejde věřit nos mezi očima. Naopak Our Boys jsou nečernobílý, umírněný, a přesto emocionálně zdrcující obraz zločinu, který vás přiměje googlit detaily izraelsko-palestinského konfliktu. Tohle je seriál, jak má být. Napínavý, lidský, plný pochopení k oběma stranám, pečlivě vyrešeršovaný, bez příkras. Dávám 9 agentů Shabaku z 10 možných. (04.11.2019)