Abstinent

Komorní povrchní drama s dobrým hereckým výkonem Pepy Trojana a hrozně plochým dějem. Ježkovy voči, to už fakt poslední dobou v ČR neumíme natočit film, kde by divákovi ty osudy postav nebyly úplně ukradený? Abstinent je totiž v tomhle ohledu takovej zvláštní film – tu základní dějovou linku vybuduje docela rychle, jenom proto, aby ji potom udržoval tak dlouho, aby celková stopáž vyšla na plnohodnotnej celovečerní film. Nechápejte mě špatně, ono se na to docela dobře kouká. Jenom mi přijde, že kdyby film trval 45 minut, tak by se nic nestalo, ale kdyby byl o hodinu delší, tak to mohlo fungovat taky a na konci bych se toho zas tak moc nedozvěděl. Fakt jsem si poslední třetinu filmu v kině říkal "Ty vole, to může klidně skončit teď, že jo? (Mrknu na hodinky.) Aha, vono to má trvat ještě půl hodiny, okej, tak jedem dál. 🙂" (06.11.2019)

Pokud si k lahvince tvrdého alkoholu pouštíte z jakýchkoliv osobních pohnutek Čajkovského a Mozarta, pak jste zcela jistě před branami Bohnic. V protialkoholní léčebně se svého času ocitl Menšík, Kňažko i Švehlík, tedy míněno z hlediska filmových rolí. Ovšem zavřít do stejného ústavu nedochůdče jménem Josef Trojan je přinejmenším nerozum. Tohle pískle budí svoji tělesnou konstitucí dojem, že po přičichnutí k špuntu od slivovice skončí v márnici. Do hereckého stádia, kdy mu budu moci uvěřit, že je závislák, rozhodně ještě nedospěl. Film je ochuzen o drastické scény alkoholového opojení. Opilec Adam občas zkrápí své hrdlo větší kapkou ostřejší tekutiny, stále má ale vizáž studenta teologie, naprosto příšerně nestravitelně působí Trojan v nemnoha scénách, kdy je mu zle po těle, případně po duši. Jeho herecký výkon byl v těchto fázích absolutně směšný. To samé platí i o režii Davida Vignera, závěrečné skladbě, která se hodila do titulek, a též technické zázemí filmu má nevalnou a mnohdy nepříjemně proměnlivou úroveň. Speciální odstavec nepopsatelné hrůzy si zaslouží nasnímání filmu, doprovázené neochvějně asynchronním zvukařským peklem. Vše příslušně zabaleno do extrémně levné produkce. Režisér usiloval o umělecký i patrně realistický náhled na již notně provařené téma piják za zdmi léčebny. Angažoval se mladík, který místo na devatenáct vyhlíží na patnáct let, budí dojem, že za svůj život usrkával maximálně tak dětský šampus, načež aby jeho postava byla alespoň v něčem dramatická, klučina má na krku delikt a brzy za něj vstane před soudem. Navíc jeden z angažovaných scenáristů, který byl za života terapeutem, se raději premiéry filmu ani nedožil. Čest jeho památce i tematicky spřízněným filmům, které měly zajímavý průběh i realizaci a neříkaly si o vypnutí v polovině. 1/10 (22.11.2020)

Na jednu stranu je fajn, že film přehnaně netlačí na pilu, prostě jen ukazuje situaci takovou, jaká je a zkoumá pocity mladého kluka, který propadl chlastu a snaží se z toho dostat. Na stranu druhou je to ale celé dějově až příliš banální a filmařsky jednoduché, nepříliš dobře zahrané, s nevýraznou kamerou a odměřenou režií téměř až televizního rázu. Což není nutně úplně špatně, alespoň forma nepřebíjí obsah a sdělení, které by teoreticky mohlo někomu ve správné chvíli i pomoct. Žádný velký dojem to zároveň taky nezanechá. (12.10.2023)

Když jsem potkal Úsměvy smutných mužů se Švehlíkem, tak jsem si odškrtl kolonku filmů s tématem alkoholismu, což je jedno z témat, které opravdu nemusím, ale bylo to kvalitní, silné, věrohodné, dobře zahrané. Tahle teen verze podobného je jen sotva průměrná, slabá, nevěrohodná, ale aspoň dobře zahraná. Malej Trojan jede, ale tohle povrchní nic, co si hraje na děsně něco vážného, nezachrání. (22.11.2020)

Abstinent. V našich končinách takmer cudzie slovo. Nesmrteľná téma, ktorá môže byť podaná rozmanitými spôsobmi. Toto prevedenie mi však prišlo slabé, bez drámy a amatérske. Teda najmä tí herci, to bolo naozaj podpriemerné. Nič mi ten film nedal. Akurát sa tak vliekol, že pri ňom stihnete v pohode vypiť fľašu Jacka. (22.11.2020)