La luna

Tento film nabízí zvláštní, komplikovaný a „poněkud“ nezdravý vztah mezi matkou a synem, několik kontroverzních scén (v paměti vám pravděpodobně zůstane jedna z nich), vtipný odkaz na Poslední tango v Paříži, ale stejně tak nesympatické postavy, u kterých vám postupně začne být srdečně jedno, co se s nimi stane, dále nudu a podivný, do prázdna vyznívající konec. V konečném součtu mi to vychází na mírné zklamání a průměr. (20.06.2013)

219. Tak ani tentokrát jsem nebyl mistrem zklamán, i když musím zdůraznit, že po přečtení hodnocení, jsem k dílu přistupoval na svoji škodu zbytečně rezervovaně a mnoho od něj bohužel nečekal, měl jsem ho nedopatřením jen za nějaký okrajový film od světově proslaveného režiséra, ale vše bylo nad mé mylné očekávání naprosto jinak a po druhém shlédnutí se při třetím již mé zaujetí námětem a hlavně jeho bravůrním zpracováním vystupňovalo v nadšení, musel jsem nakonec užasnout, jak velmi mnoho lze zbystřenou vnímavostí pro sebe zachytit, v jak intenzivní zážitek se může opakované, pozornější shlédnutí proměnit, pochopil jsem a plně uvěřil, i tak se může proměnit vztah mezi matkou a synem, když zůstanou okolnostmi sami, náhle jen oni dva a oba cizinci na novém místě, ve zmatku velkoměsta, a tak velmi, velmi daleko od svého domova za oceánem, dvě osudem vytržené bytosti, jen oni dva, bez přátel, bez jakýchkoliv posilujících vazeb, jen oni dva, na sobě závislí, s ochabující vůlí cokoliv na svém stavu změnit, pak lze pochopit a uvěřit, neodsuzovat, nevyčítat, neobviňovat, jen v tichosti, společně s oběma statečně nést životní trýzeň, bez snadných východisek a spásného vysvobození, bravo!!! (24.10.2014)

Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček. (04.11.2014)

Nebudete se mnou všichni souhlasit, ale nemohu si pomoci. Je to báječné. 1) Jako poznáte jamon serrano od obyčejné šunky na první přivonění, tak i po několika záběrech filmu je jasné, že sledujete jemnou ruku opravdového mistra. Tento film není jenom řemeslo, je to umění. V době, kdy většinu filmové produkce tvoří neschopní (menšinu schopní) řemeslníci, je sledování díla 39letého Bernarda Bertolucciho vpravdě uměleckým svátkem._____ 2) Film se dotýká vztahu mezi matkou a synem s lehkým incestním nádechem moderně a citlivě. Italští censoři po přečtení scénáře zakázali režisérovi natočit film v Itálii, pokud by hlavní postavy byli Italové, a tak jsou to Američané. V italské televizi začátkem osmdesátých let byl však snímek doporučován divákům od 14 (!) let._____ 2) Bertolucci zaměstnal na filmu svou rodinu. Sám se podílel na scénáři spolu se svou druhou ženou (vzali se před rokem) 37letou Angličankou Clare Peploeovou, s bratrem divadelním režisérem a dramatikem 32letým Giuseppem a dalšími. Bratr byl rovněž druhý asistent režiséra. 39letý synovec Giovanni film produkoval._____ 3) Uvěřitelné přirozené herectví 35leté Jill Clayburghové a zejména 17letého Matthewa Barryho až bere za srdce. Barry se kromě herectví (vede i oblíbené herecké kursy) věnuje především castingu jako casting director._____ 4) 20letý přitažlivý Alžířan Mustapha Barat (usměvavý drogový dealer Mustafa) fungoval rovněž jako učeň u kamery a postupně se stal kameramanem dokumentárních filmů. (13.01.2014)

Nie som žiadny surovec ale týchto dvoch hlavných hrdinov, zmagorenú matku a jej sfetovaného syna mi nebolo ľúto, boli mi obidvaja vrcholne nesympatický. A ten ich vzťah to bolo teda riadne choré! Menej jak dve hviezdy si to však určite nezaslúži, natoľko sa s tým zas Bertolucci určite natrápil. PS: tešil som sa kedy naskočí na plac Benigni a on sa z neho stratil ešte skôr než som si ho všimol. (18.07.2009)