Schôdzka so smrťou (S11E04)

Další z velkolepých exotikou prodchnutých dobrodružství Hercula Poirota, opět s excelentním obsazením - díky němuž máte od počátku o něco jasněji, kdo by tak mohl být vrah:) Tentokrát se příběh točí kolem zasloužené smrti lidské stvůry, vyžívající se v týrání dětí - ovšem s přídavky v podobě traumatu z odložení dítěte v puritánské společnosti, a i se zcela zbytečnou linkou obchodníků s bílým masem (která vlastně ani není nijak pořádně zužitkována) - a se "správně" romanticky tragickým koncem, nad kterým by i Shakespeare uznale pokývnul;) 80% - ale jak čtu, možná proto, že jsem nečetl předlohu, do které se patrně výrazně zasahovalo:) (24.03.2019)

Poirot se tentokrát vydává do syrské pouště, kde jeden archeolog neustálé pátrá po lebce Jana Křtitele. Přijíždí za ním celá jeho široká rodina včetně všemi nenáviděné jeho manželky. A protože je Poirot poblíž, je jasné, že tu někdo přijde o život. Tentokrát dokonce nejen jedna osoba. Hodně složitý děj na konci graduje geniálním vyřešením, ale také netradičním ne zrovna úplným happyendem. Jde o zcela klasický příběh geniálně nafoukaného detektiva v geniálním provedení Davida "Piorot" Sucheta. Zajímavostí je také účast několika slušně známých herců (třeba John Hannah, který se po Mumiích opět vydal do pouště). Hudba: Stephen McKeon (04.05.2010)

Nakonec dávám 4 hvězdy, ale jsou poslabší a zasloužilo se o ně hlavně tradičně povedené finále, kde Poirot vysvětluje okolnosti zločinu. Atmosféra dílu je povedená, herecké obsazení na Poirota velmi slušné (Curry, Hannah), ale můj hlavní problém oproti mnoha jiným dílům je dávkování informací divákovi - normálně mívám pocit, že je dostáváme nějak průběžně (i když si Poirot leccos nechává pro sebe), ale tady mi přišlo, že vždycky nadhodili nějaký útržek informace a jen málokdy to rozvinuli dál, místo toho se skočilo na další útržek, takže až do finále jsem v ději měl solidní zmatek. Tady Poirot vysypal ohromné množství informací a jako tradičně bychom se mohli ptát, kde to všechno zjistil (což se ale stává i v jiných dílech). Sebevražda pachatelů byla trochu melodramatická a podzápletka s jeptiškou, která ve zmatku utekla, aby pak skonala v poušti, mi už přišla jako naprosto zbytečná (i když tahle podzápletka byla vlastně zbytečná celá). (10.04.2021)

Malé šedé buňky svými hlásky Poirotovi i tentokrát zazpívaly píseň plnou starých křivd, které se nezapomínají a ran, které se nezahojí. Schůzka se smrtí je plnokrevný poirotovský příběh, zahalený tentokrát do orientálního hávu prostředí Sýrie a archeologických vykopávek (jak oblíbené prostředí Agathy Christie) v srdci její pouště. Děj je patřičně dramatický a protkaný legendami a romantickými příběhy o Janu Křtiteli, Pandořině skříňce a hlavně o v titulu zmíněné schůzce se smrtí - a Poirotovi tohle mystično a smysl pro drama kromobyčejně sluší. Závěr je v pravdě hamletovský, zlo je po zásluze potrestáno a Poirot sám po sobě jako vždy zanechá naději na lepší zítřky. Co víc si přát?_______ P.S: Omlouvám se za puntičkářství, ale Katík ve svém komentáři uvažuje nad barvou Poirotových vlasů a připadného vztahu autorky k jejich barvení. Poirot si podle Agathy Christie vlasy barvil už dlouhá léta. V Oponě - Poirotově posledním příběhu, to s dávkou lítosti a nostalgie komentuje Hastings, který svého přítele vidí po letech už těžce nemocného a vrásčitého ale se stejně černými vlasy a knírkem - a stejně jiskřivýma očima. Takže žádné provinění vůči originálu...:) (29.01.2009)

Nemôžem sa zbaviť pocitu, že to tvorcovia pridaním niekoľkých vedľajších línií tentokrát mierne prekombinovali. V tomto príbehu snáď žiadna postava nie je tým, kým sa vydáva, prípadne má pre niečo čierne svedomie. To je síce v jej príbehoch časté, ale nie v takejto vysokej koncentrácií. Z ceľkového hladiska na Poirota bohužiaľ podpriemer. (18.02.2011)