Schôdzka so smrťou (S11E04)

Tohle už skoro smrdí velkým plátnem. Vizuálně jde o velmi působivého Poirota, také herci jsou velmi pohlední, přibylo brutality, i když spíše ve flashbacích. Velká plátna mají ovšem i negativa, například jsou cílena na tupější diváctvo, které je třeba zaujmout spíše přes první signální než jemnou hrou slov a jemným humorem (i když i tady se najde, viz scénu s polštáři). To mi k Poirotovi ale nesedí. Stejně tak mi k němu nesedí scénaristické veletoče na efekt, ale to je problém i některých starších Poirotů. Nikdo není tím, za koho se vydává. Kdo vraždil je v podstatě jasné, není ale jasné jak a hlavně proč. Celá závěrečná odhalovací scéna je tedy tentokrát doslova exhibicí, protože domyslet si během filmu více než polovinu informací, které Poirot tahá z klobouku mi přijde nemožné. Někomu to tak možná vyhovuje, ale mně ne, byť jsem si na to už docela zvykl. Co však hodnotím jako největší průšvih je místy křečovitý scénář a nevěrohodné jednání postav. Jejich představení je odbyté, jako bych naskočil do filmu po první třetině. Cicmání ve stanu nebo závěrečné rozesmáté "pojedeme se podívat na sfingu" je prostě pro onu postavu jedním velkým WTF. Samostatnou kapitolou je pak postoj tohoto dílu k víře v Boha a ke katolictví. Zprvu jsem skřípal zuby, jak lacino se do něj tvůrci strefují, ale nakonec, když se nad tím zamýšlím, se jim podařilo se rehabilitovat, což je malá pozitivní tečka za jinak zbytečně přebarveným, křečovitým a neanglickým Poirotem. (19.03.2014)

Exotické prostředí, do kterého je zasazen příběh, je nesporně působivé. Osobně dávám v případě Poirota anglickému prostředí, které je pro film stejným bonusem jako Suchet. Ten by dokázal udělat naprosto geniální detektivku i z Káji Maříka. Některé scény mně přišly nadbytečně krvavé, stejně jako pravidelně opakované scény týrání děti. Jakoby autoři pocítili najednou touhu dodat příběhu trošku hororového koření - zbytečně, tyhle příběhy to nepotřebují. Naopak příběh dotváří skvělá hudba. (08.11.2014)

Hercule Poirot (David Suchet) vyšetřuje v syrské poušti vraždu bohaté Lady Boyntonové... Schůzka se smrtí má příběh řekněme v klasickém stylu, kdy je zavražděna starší, bohatá osoba, kterou její okolí nemělo příliš v lásce a podezřelí jsou tak skoro všichni. Přesto je tento snímek dostatečně poutavý až do samotného závěru, který je poněkud překombinovaný, ale na druhou stranu není, vzhledem k počtu podezřelých, vůbec lehké určit vraha. Ale to co kromě příběhu zkvalitňuje divacký zážitek je jednak atraktivní prostředí, kde se příběh odehrává a také kvalitní obsazení především mužských rolí, kde kromě jako vždy skvělého Sucheta máme Tima Curryho, Johna Hannaha, Marka Gatisse a Paula Freemana. Schůzka se smrtí je tak další povedenou detektivkou s naším oblíbeným Belgičanem. (11.11.2014)

Po tomhle Poirotovi už začínám být vážně naštvaná! Mám pocit, že scénárista si něco šlehnul, jinak fakt nevím...Už snad posté se ptám, PROČ proboha nemůžou knížku nechat tak, jak je (obzvlášť tahle je opravdu povedená) a proč si musí vymýšlet nejen nové postavy, rušit staré, vymýšlet debilní zápletky a měnit i osobu (y) pachatele?? Pak nerozumím tomu, proč se píše Poirot Agathy Christie a ne na motivy románu Agathy Christie. To Katík: Poirot si vlasy barvil (viz Opona). (29.01.2009)

Jsou zde velké rozpory oproti knižní předloze: způsob provedení vraždy, pohnutky, postavy, místo činu (v knize to je skalní město Petra). To vše se ale dá odpustit, protože filmařům se podařilo vykouzlit atmosféru starého světa a i zdůvodnit název detektivky. Kdy, kde a kdo potká svou smrt, je jasné, jako obvykle je obětí protivná panovačná osoba bez špetky citu. Takže zbývá jen rozluštit, kdo je vrah, a s tím si Poirot poradí, i když si jako obvykle vezme na paškál všechny zúčastněné a pohrabe se v jejich nitru. Ohromně se mi zde líbila Christina Cole v roli doktorky Kingové, která „ví, co chce“. (24.06.2013)